Karl von Kronnowetter

Karl von Kronnowetter
Velitel námořní základny v Pule
Ve funkci: 1884 – 1886
Předchůdce	Alfred von Barry
Nástupce	Karl von Schaffer
Velitel C. k. námořní akademie v Rijece
Ve funkci: 1877 – 1883
Předchůdce	Karl von Lindner
Nástupce	Josef von Pichler
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1884), kapitán řadové lodi (1870), fregatní kapitán (1864)
Narození	2. prosince 1832 Petrohrad
Úmrtí	20. března 1890 (ve věku 57 let) Terst
Titul	rytíř (1887)
Rodiče	Carl Kronnowetter
Profese	důstojník a aristokrat
Ocenění	Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl von Kronnowetter (německy Carl Ritter von Kronnowetter, uváděn též jako Kronowetter) (2. prosince 1832 Petrohrad – 20. března 1890 Terst) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1850, absolvoval řadu zámořských plaveb a vyznamenal se účastí v několika válkách. V letech 1877–1883 byl velitelem C. k. námořní akademie v Rijece a nakonec velitelem válečného přístavu v Pule (1884–1886). V roce 1884 dosáhl hodnosti kontradmirála a po odchodu do výslužby byl povýšen do šlechtického stavu (1887).

Byl synem dvorního malíře a miniaturisty Carla Kronnowettera (1795–1837). Studoval na námořní akademii v Benátkách a Terstu (1846–1850), v roce 1850 vstoupil jako kadet k námořnictvu. Na fregatě SMS Venus cestoval do Neapole a na korvetě SMS Carolina absolvoval plavbu do Severního moře a k břehům Ruska (1850–1851), v roce 1851 se plavil do Karibiku. V roce 1851 získal hodnost praporčíka^[1] a střídal službu na různých lodích, na fregatě SMS Radetzky absolvoval v letech 1855–1856 studijní cestu do Anglie. V roce 1856 byl povýšen na poručíka II. třídy a působil mimo jiné u oblastního námořního velitelství v Benátkách.^[2] Jako poručík I. třídy (1857)^[3] se v roce 1859 zúčastnil války se Sardinií na korvetě SMS Dandolo, s níž následně cestoval do Maroka a Španělska. Poté působil u oblastního námořního velitelství v Terstu. ^[4]

Jako velitel dělového člunu SMS Seehund cestoval v roce 1864 do Řecka a zúčastnil se také dánsko-německé války. Téhož roku získal hodnost fregatního kapitána (12. května 1864) s přidělením k námořnímu arzenálu v Pule.^[5] Na parníku SMS Greif se v roce 1866 zúčastnil bitvy u Visu^[6] a v letech 1866–1868 byl pobočníkem velitele námořní základny v Pule admirála Antona Bourguignona.^[7] Několik strávil jako úředník v námořní sekci na ministerstvu války ve Vídni, kde byl přednostou I. oddělení (1868–1873),^[8] a mezitím byl povýšen na kapitána řadové lodi (29. října 1870).^[9]

V letech 1873–1875 byl velitelem fregat SMS Radetzky^[10] a SMS Novara a znovu působil také v Pule.^[11] Na císařské jachtě SMS Miramar doprovázel v roce 1876 císaře Františka Josefa do Řecka. V letech 1877–1883 zastával funkci velitele C. k. námořní akademie v Rijece.^[12][13] V roce 1883 velel obrněné lodi SMS Lissa^[14] a nakonec byl v letech 1884–1886 velitelem válečného přístavu v Pule.^[15][16] K datu 1. května 1884 byl povýšen do hodnosti kontradmirála^[17] a v roce 1886 byl penzionován.^[18]

Oženil se v roce 1868 v Terstu, jeho manželkou se stala uherská šlechtična baronka Beatrice Vranyczányová von Dobrinović (1842–1930), měli spolu tři dcery.^[19]

Po odchodu do výslužby byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř (1887). Během služby u námořnictva získal vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[20]

• Vojenský záslužný kříž (1864)
• Válečná pamětní medaile (1864)
• Válečná medaile (1873)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1875)
• Řád železné koruny III. třídy (1883)

• Řád koruny (1865, Prusko)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 340–344 (heslo Karl von Kronnowetter) ISBN 3-7648-2511-1