Karl von Pöltl

Karl von Pöltl
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1898), kapitán řadové lodi (1893), fregatní kapitán (1888), korvetní kapitán (1885)
Narození	11. února 1842 Benátky
Úmrtí	3. února 1929 (ve věku 86 let) Vídeň
Titul	rytíř
Rodiče	Josef von Pöltl
Ocenění	Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl von Pöltl (německy Carl Ritter von Pöltl) (11. února 1842 Benátky – 3. února 1929 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. válečného námořnictva sloužil od roku 1859 a zúčastnil se několika válek. Později působil mimo jiné jako pedagog a vysoký úředník v námořní sekci na rakousko-uherském ministerstvu války. V roce 1898 byl povýšen do hodnosti kontradmirála.

Byl nejstarším synem viceadmirála Josefa Pöltla (1810-1889).^[1] Původně studoval na vojenské kadetní škole v Mariboru, poté prošel dvouletým kurzem pro námořnictvo na výcvikové lodi SMS Adria (1857–1859). V roce 1859 vstoupil jako kadet k námořnictvu a kromě služby na různých lodích vykonával povinnosti v přístavech Terst a Pula. Během války s Itálií se na lodi SMS Kaiserin Elisabeth zúčastnil bitvy u Visu (1866) a téhož roku získal hodnost praporčíka.^[2] Na stejné lodi doprovázel v roce 1869 císaře Františka Josefa na cestě ke slavnostnímu otevření Suezského průplavu. V roce 1871 byl povýšen na poručíka II. třídy^[3] a dva roky velel rotě námořnictva na pevnině v Pule, poté se mimo jiné věnoval výcviku kadetů námořnictva.^[4] Jako poručík I. třídy (1875) byl přidělen k námořnímu arzenálu v Pule.^[5] Na lodi SMS Nautilus se v roce 1882 zúčastnil potlačení povstání v Dalmácii.^[6]

V roce 1885 byl povýšen na korvetního kapitána^[7] a v rámci eskadry převzal velení postupně několika lodí.^[8] V letech 1888–1892 byl přednostou oddělení v námořní sekci ministerstva války^[9] a mezitím byl k datu 1. listopadu 1888 povýšen na fregatního kapitána.^[10] V roce 1892 byl přidělen k námořnímu sborovému velitelství v Pule a v letech 1893–1894 byl velitelem fregaty SMS Radetzky. Dne 1. května 1893 získal hodnost kapitána řadové lodi^[11] a v dalších letech působil u velitelství arzenálu v Pule. V roce 1895 byl krátce velitelem pancéřového křižníku SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia. V letech 1895–1898 působil znovu v námořní sekci na ministerstvu války, kde byl přednostou I. oddělení.^[12][13] Dne 1. listopadu 1898 byl povýšen na kontradmirála^[14] a závěr kariéry strávil u velení pevnosti v Pule.^[15] Ke dni 1. května 1899 byl penzionován.^[16]

Po odchodu do výslužby žil ve Vídni^[17] a v roce 1904 patřil k zakládajícím členům Rakouské společnosti pro podporu lodní dopravy (Österreichischer Flottenverein), mimo jiné byl též členem C. k. zeměpisné společnosti. Zemřel ve Vídni 3. února 1929 ve věku nedožitých 87 let a byl pohřben ve vojenské sekci hřbitova Sant'Anna v Terstu, kde byl pochován již jeho otec.

V roce 1876 se oženil s Louisou Mandussichovou (1846–1944), dcerou majitele realit v Pule. Manželství zůstalo bezdětné.

Byl uživatelem šlechtického titulu rytíř, který v roce 1853 získal jeho otec. Během služby u námořnictva se stal nositelem vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[18]

• Válečná pamětní medaile (1864)
• Válečná medaile (1873)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1884)
• rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1892)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1899)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)

• důstojník Řádu slávy (1878, Tunisko)
• Řád Osmanie IV. třídy (1883, Osmanská říše)
• Řád červené orlice II. třídy (1895, Německo)
• komandérský kříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (1899, Sasko)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 47–51 (heslo Karl von Pöltl) ISBN 3-7648-2519-7