Katedrální bazilika svatého Justina Mučedníka (italsky: Basilica cattedrale di San Giusto Martire) je hlavním katolickým kostelem v italském městě Terst na Istrijském poloostrově. Stojí na vrcholu stejnojmenného kopce a je sídelním chrámem biskupa terstského. V roce 1899 byla povýšena papežem Lvem XIII. na basiliku minor. Od roku 1940 je italskou národní kulturní památkou.
Historie
Antické základy
Na místě současné katedrály stály v římské době významné stavby – propyleje (monumentální vstup), římská bazilika a patrně také kapitolský chrám zasvěcený Jupiteru, a bohyním Juno a Minerva. Propyleje vznikly kolem roku 80 n. l. z iniciativy Publia Palpellia Clodia Quirinala, který sloužil jako centurionlegie XX Valeria Victrix a později jako prefekt loďstva v Ravenně. Fragmenty jsou částečně zachovány pod dlažbou před katedrálou a v její zvonici.
Raně křesťanské období
V 5. století zde byla postavena jednoduchá raně křesťanská bazilika. Měla mozaikovou podlahu, jejíž fragmenty jsou dodnes k vidění v podlaze hlavní lodi katedrály. V 6. století byla rozšířena biskupem Frugiferem. V 9.–11. století na jejím místě vyrostly dvě nové baziliky: jedna zasvěcená Panně Marii, druhá sv. Justinovi Mučedníku, patronu města.
Sjednocení a gotická přestavba
Mezi lety 1302 a 1320, za episkopátu biskupa Rodolfa di Pedrazzana, došlo ke spojení obou bazilik v jeden celek. Byly zbořeny přilehlé lodě obou kostelů a nahrazeny velkou, pětilodní katedrálou s hlavní lodí ve tvaru lodního kýlu a novým chórem. Vznikla jednoduchá asymetrická fasáda z pískovce s monumentální růžicí z kararského mramoru.
V roce 1343 byla dokončena zvonice, která využívá základy římských propylejí. V roce 1385 pak biskup Enrico de Wildenstein posvětil hlavní oltář nové katedrály.
Architektura
Fasáda
Fasáda je asymetrická, zakončená trojúhelníkovým štítem a dominuje jí gotická rozeta z bílého kararského mramoru, vzniklá koncem 14. století. Portál zahrnuje i části římských náhrobků, například portréty šesti členů rodiny Barbi. Busta otrokyně Tullie byla doplněna o svatozář a terstskou alabardu a transformována do podoby sv. Sergia, sekundárního patrona města.
Nad portálem je umístěna nika, v níž kdysi stávala dřevěná socha sv. Jana Křtitele (dnes na hradě San Giusto). Kromě toho zde nalezneme bronzové busty významných terstských biskupů: Eneáše Sylvia Piccolominiho (pozdějšího papeže Pia II.), humanisty Andrey Rapicia, Rinalda Scarlicchia (objevitele ostatků sv. Justa) a nově i Antonia Santina.
Zvonice
Zvonice pochází ze 14. století a je postavena na římských základech. Ve svém průčelí má římský římsový pás z propylejí a v gotické edikule je umístěna socha sv. Justina držícího model města a palmovou ratolest. Na jejím vrcholu se dříve nacházel hřebenovitý nástavec a železná alabarda (kopí) sv. Sergia, symboly města. Po úderu blesku roku 1421 byly sejmuty a dnes jsou uloženy v hradní expozici.
Zvonice nese pět zvonů laděných v G dur:
nejmenší z roku 1467 od mistra Giorgio da Lubiana
tři střední z roku 1953 od Lucio Broiliho (zdobené reliéfy Carla Sbisà)
Hlavní loď má dřevěný strop tvarovaný jako trup lodi. V apsidách se nacházejí jedny z nejkrásnějších byzantskýchmozaik v Itálii:
Apsida Panny Marie (z bývalé baziliky Santa Maria) zobrazuje Bohorodičku s Ježíškem, obklopenou archanděly, a pod ní řadu apoštolů, jak je známe ze školy baziliky sv. Marka v Benátkách (konec 11. století).
V kapli sv. Piety se nachází dřevěná polychromovaná Pieta.
V kapli sv. Josefa se nachází barokní oltář s obrazem Zasnoubení Panny Marie.
V kapli sv. Jana Křtitele je šestiboká křtitelnice z řeckého mramoru s podstavcem ze starořímského sloupu.
V chrámu se nachází i cyklus freskových fragmentů z 15. století a polyptych od Paola Veneziana.
Pokladnice
Za barokní mříží se ukrývá pokladnice obsahující řadu relikviářů a liturgických předmětů, přestože byla v roce 1984 vykradena. Nejvýznamnější relikvií je špička hrotu alabardy sv. Sergia.
Katedrála je někdy označována za "karlistický Escorial".
Varhany
Na kůru se nachází varhany Mascioni opus 345, postavené roku 1922, restaurované v 70. letech. Mají tři manuály a pedál, elektrické ovládání a původní neoklasicistní skříň rámující růžici.
Itálie
multimediální obsah na Commons_03.jpg)
