Klášter Prémontré

Mateřský klášter premonstrátů v Prémontré
Abbaye de Prémontré
Hlavní budova premonsterského kláštera
Hlavní budova premonsterského kláštera
Lokalita
StátFrancieFrancie Francie
KrajPikardie
Místodepartement Aisne / Prémontré
Souřadnice49°32′50″ s. š., 3°24′38″ v. d.
Základní informace
ŘádPremonstráti (pův. premonstrátky)
Založení1120
Zrušeníza francouzské revoluce
Dceřiný klášterKlášter svatého MartinaLaonu
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Klášter kolem roku 1780.

Klášter Prémontré francouzsky Abbaye de Prémontré, latinsky Abbatia Præmonstratensis) byl prvním a mateřským klášterem Řádu premonstrátských řeholních kanovníků, ležícím ve stejnojmenné obci, asi 20 km západně od města Laon ve francouzském departmentu Aisne.

Historie

Klášter byl založen Svatým Norbertem v roce 1120 de facto v pustině, která patřila klášteru sv. Martina v Laonu. Tu jim daroval laonský biskup. Mniši od svatého Martina se území snažili již dříve neúspěšně zkultivovat. V donační listině je místo nazýváno "Præmonstratus" nebo "pratum monstratum", což by mohlo vycházet z francouzského výrazu pré, znamenajícího louku, v tomto případě spíše však lesní mýtinu.

Legenda říká, že laonský biskup a Sv. Norbert navštívili Prémontré asi v polovině ledna, a tak věnoval biskup Norbertovi na slavnost obrácení sv. Pavla (25. ledna) bílý hábit. Na konci koncilu v Lutychu (1131) navštívili Svatý Norbert společně s papežem Inocencem II. Laon a biskupa Bartoloměje. Kromě toho také navštívili klášter Prémontré a byli potěšeni pohledem na asi 500 věřících - kněží, kleriků a konvršů - pod vedením opata Huga z Fosse. Běžnou praxí premonstrátů bylo zakládat tzv. dvojité kláštery (oddělené pro bratry a sestry), ale na generální kapitule v roce 1141 bylo rozhodnuto o oddálení ženských klášterů do vzdálenosti minimálně jedné ligy od klášterů mužských. Opat Hugo zemřel 10. února 1161 a byl nahrazen Filipem, pozdějším opatem v Belval. Opat Jan II. založil v roce 1252 na pařížské univerzitě kolej pro norbertovy kleriky.

Po smrti 43. opata Virgilia v roce 1535 se povedlo získat klášter včetně všech jeho příjmů kardinálu Františkovi z Pisy. Kardinála Františka poté nahradil kardinál Ippolito d'Este, papežský legát ve Francii, který držel opatství in commendam až do své smrti v roce 1572. Historik Charles Taieé, zabývající se Prémontré nazývá tyto dva kardinály "les fléaux de Prémontré" ("metlou Prémontré").

Po smrti kardinála d'Este proběhla svobodná volba a byl zvolen Jean Des Pruets, doktor na Sorboně, velmi horlivý kněz a jeho volba byla potvrzena 14. prosince 1572 papežem Řehořem XIII. S obrovským nasazením a jeho vynikajícími schopnostmi se mu povedlo napravit finanční situaci kláštera. Zemřel 15. května 1596 a byl nahrazen dvěma dalšími horlivými opaty - Longpré a Gosseten. Ty však později vystřídal jako čestný opat kardinál Richelieu.

Poslední opat L'Ecuy byl zvolen v roce 1781. Během Velké francouzské revoluce bylo opatství a jeho majetky zkonfiskovány a prodány jistému Cagonovi, který zbořil několik budov a materiál prodal. Klášter poté vystřídal několik vlastníků. Nakonec se majetky dostaly k departmentu Aisne, který z kláštera udělal azylový dům.

Budovy

Ze starého opatství, pocházejícího z 12.–16. století prakticky nic nezůstalo, nicméně zde stále nalezneme tři velké budovy pocházející ze 17.–18. století. Jedna z nich slouží jako kostel zasvěcený sv. Norbertovi. Větší část budov pak slouží jako psychiatrická léčebna, která zde byla založena v roce 1867.

Seznam opatů

  • 1128–1161: Hugues I. de Fosses[1]
  • 1161–1171: Philippe I. de Reims[1]
  • 1171: Jean I. de Brienne[1]
  • 1171–1174: Eudes[1]
  • 1174–1189: Hugues II.[1]
  • 1189–1191: Robert I.[1]
  • 1191–1195: Gautier[1]
  • 1195–1201: Pierre I. de Saint-Médard[1]
  • 1201–1203: Baudouin[1]
  • 1203–1204: Vermond[1]
  • 1204–1206: Guillaume I. de Saint-Omer[1]
  • 1206–1209: Robert II.[1]
  • 1209–1220: Gervais[1]
  • 1220–1233: Conrad Suève[1]
  • 1233–1228: Guillaume II. d'Angles[1]
  • 1238–1242: Hugues III. d'Hirson[1]
  • 1242–1247: Conon[1]
  • 1247–1269: Jean II. de Rocquigny[1]
  • 1269–1278: Guerric
  • 1278–1281: Gilles van Biervliet
  • 1282–1287: Guy
  • 1287–1288: Robert III.
  • 1288–1304: Guillaume III. de Louvignies
  • 1304–1327: Adam I. de Crécy
  • 1327–1333: Adam II. de Wassignies
  • 1333–1339: Jean III. de Châtillon
  • 1339–1352: Jean IV. Le Petit de Saint-Quentin
  • 1352–1367: Jean V. de Roigny
  • 1368: Stéphane
  • 1368–1381: Pierre II. de Froidsaints
  • 1381–1391: Jean VI. de Marle
  • 1391–1409: Jean VII.
  • 1409–1423: Pierre III. d'Hermi
  • 1423–1436: Jean VIII. de Marle
  • 1436–1443: Jean IX. de La Fère
  • 1443–1449: Pierre IV. Rodier
  • 1449–1458: Jean X. Aguet
  • 1458–1470: Simon de La Terrière
  • 1470–1497: Hubert I. de Monthermé
  • 1497–1512: Jean XI. de L'Ecluse
  • 1512–1512: Jean XII. Evrard
  • 1512–1531: Jean XIII. Bachimont
  • 1531–1533: Virgile de Limoges
  • 1533–1533: Michel Ier Coupson
  • 1533–1562: Francesco Pisani
    1533–1537: Jean de Folembray, vikář
    1537–1562: Josse Coquerel, vikář
  • 1562–1572: Ippolito d'Este
    1565-1569: Gilbert Tournebulle, vikář
    1569-1573: Antoine Visconti, vikář
  • 1573–1596: Jean XIV. Despruets
  • 1596–1613: François II. de Longpré
  • 1613–1635: Pierre V. Gosset
  • 1635–1636: Pierre VI. Desban
  • 1636–1642: Armand-Jean du Plessis de Richelieu
  • 1643–1644: Simon Raguet
  • 1645–1666: Augustin I. Le Scellier
  • 1667–1702: Michel II. de Colbert-Terron
  • 1702–1702: Philippe II. Celers
  • 1702–1740: Claude-Honoré-Luc de Muin
  • 1740–1741: Augustin II. de Rocquevert
  • 1741–1757: Bruno Bécourt
  • 1758–1769: Antoine Parchappe de Vinay
  • 1769–1780: Guillaume IV. Manoury
  • 1780–1790: Jean-Baptiste L'Écuy

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prémontré Abbey na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r WACHA, Heather; SEALE, Yvonne. The Cartulary of Prémontré. [s.l.]: University of Toronto Press, 2023. S. 880. (anglicky) 

Externí odkazy