Kojákovice
| Kojákovice | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Jílovice |
| Okres | České Budějovice |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°55′48″ s. š., 14°44′22″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 157 (2021)[1] |
| Katastrální území | Kojákovice (11,67 km²) |
| Nadmořská výška | 480 m n. m. |
| PSČ | 373 13 |
| Počet domů | 89 (2021)[2] |
  Kojákovice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 67776 |
| Kód k. ú. | 667773 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kojákovice jsou vesnice, část obce Jílovice v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji poblíž Třeboně. Vesnice je vyhlášena jako vesnická památková zóna. Na mnoha statcích a chalupách jsou zachovány a udržovány původní fasády selského baroka. Patří k ní také rybníky Ruda a Pohoř a tři hájovny. V obci je křižovatka silnic na Domanín, Hrachoviště, Kramolín a Mladošovice.
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1371.[3] Kojákovice původně patřily Rožmberkům, ale na konci 15. století patřila část rytířům z Kojákovic. V 16. století byly Kojákovice zastaveny, ale brzy opět vyplaceny. Třicetiletá válka ves velmi zdecimovala. V roce 1856 zde již stála škola. Před druhou světovou válkou zde byla zřízena autobusová doprava do Třeboně a Borovan. Tehdy zde žilo asi 360 obyvatel.
Po roce 1963 byla ves sloučena s Lipnicí a Kramolínem a vzniklo zde JZD. Později zde bylo velké zemědělské centrum i pro Mladošovice, Petrovice a Lhotu. Kvůli ekonomickým problémům jej zabral státní statek Nové Hrady. Dnes zde hospodaří dvě zemědělské firmy. V roce 2011 zde trvale žilo 147 obyvatel.[4]
Přírodní poměry
Severovýchodně od vesnice leží přírodní rezervace Ruda u Kojákovic.
Obyvatelstvo
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 462 | 409 | 428 | 451 | 422 | 357 | 345 | 262 | 275 | 235 | 186 | 163 | 149 | 147 | 157 |
| Počet domů | 69 | 75 | 77 | 75 | 76 | 75 | 77 | 74 | 70 | 82 | 56 | 73 | 80 | 81 | 89 |
Obecní správa
Při sčítání lidu v letech 1850–1975 Kojákovice byly samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Třeboň, ale od roku 1960 v okrese České Budějovice. Od 1. ledna 1976 jsou částí obce Jílovice v okrese České Budějovice. Od 14. června 1964 do 31. prosince 1975 k obci patřily Kramolín a Lipnice.[7]
Pamětihodnosti
- obecní muzeum v budově bývalé školy
- budova kovárny
- pomník padlých v první světové válce; dílo místního rodáka Jana Kojana
- kaple svatého Jiří
Rodáci
- Jan Kojan, malíř a výtvarník
Odkazy
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 192.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 167.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 239, 254, 295.
Literatura
- KROUPA, Stanislav. Zázraky před jižní hranicí. České Budějovice: Veduta, 2005. 242 s. ISBN 80-86829-12-X.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kojákovice na Wikimedia Commons
- Kojákovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
