Kril

.jpg)

Kril či krill je souhrnné označení pro malé býložravé korýše žijící v mořích a oceánech, především v polárním pásu. Slovo krill pochází z norštiny, v níž označuje mladé rybky neboli potěr.[1]
- Velikost: do 7 cm (okolo 5 cm)
- hmotnost: 0,992 gramu.[2]
Přestože kril měří v průměru pouhých pět centimetrů, mají malí korýši podobní krevetám zásadní postavení v potravním řetězci (či potravní síti) na Zemi. Je jich známo asi 85 druhů a jsou významnou součástí zooplanktonu. Živí se fytoplanktonem (mikroskopickými jednobuněčnými rostlinami) a jsou potravou stovek druhů mořských živočichů a také ptáků.
V Antarktidě je známo sedm druhů krilu,[3] jeden z rodu Thysanoessa (T. macrura) a šest z rodu Euphausia. Antarktický kril (Euphausia superba) běžně žije v hloubkách dosahujících 100 metrů, zatímco ledový kril (Euphausia crystallorophias) dosahuje hloubky 4 000 m, ačkoli běžně obývá hloubky maximálně 300–600 m. Kril provádí Dielovu vertikální migraci (Diel Vertical Migrations, DVM) ve velkých hejnech a akustická data ukázala, že tyto migrace sahají až do hloubky 400 m.[4] Oba se vyskytují v zeměpisných šířkách jižně od 55° j. š., přičemž E. crystallorophias dominuje jižně od 74° j. š.[5] a v oblastech s driftujícími krami. Dalšími druhy známými v Jižním oceánu jsou E. frigida, E. longirostris, E. triacantha a E. vallentini.[6]
Zástupci
Ke známějším zástupcům krilu patří např. krunýřovky:
- Euphausia superba – krunýřovka krillová
- Meganyctiphanes norvegica – světélkovec atlantský
- Thysanoessa inermis
- Thysanoessa longicaudata
K vymezení „druhu“ krilu se užívají obecné pojmy „antarktický kril“, „severský kril“ a „tichomořský kril“. Každý je charakteristický převažujícím druhem:
- antarktický kril – kril Antarktického oceánu – nejhojnějším druhem je krunýřovka krillová (Euphausia superba); ve vodách kolem Antarktidy se odhadované množství růžového neprůhledného antarktického krilu tvořeného převážně krunýřovkou krillovou pohybuje od 125 milionů tun do 6 miliard tun; v určitých obdobích roku se kril shromažďuje v hejnech tak hustých a rozsáhlých, že je lze vidět z vesmíru;[2]
- severský kril – kril severního Atlantského oceánu – nejhojnějším druhem je světélkovec atlantský (Meganyctiphanes norvegica), fosforeskující korýš;
- tichomořský kril – kril severního Tichého oceánu – nejhojnějším druhem je krunýřovka Euphausia pacifica.
Přes den se kril skrývá před predátory v hloubce asi 100 metrů a v noci stoupá vodním sloupcem k hladině za potravou (fytoplankton). Může se dožívat deseti let,[2] obvykle však žije kratší dobu, nejčastěji několik měsíců (teplejší oblasti) až několik let (studenější). Objevuje se v hustých hejnech rozsáhlých až několik stovek kilometrů čtverečních. Tito malí bezobratlí představují společně s planktonem nejpočetnější složku biomasy na světě.[7]
Samičky světélkovce atlantského velké 25,5–35 mm a samičky krunýřovky krillové o velikosti 36–55 mm kladou v době rozmnožování tisíce vajíček; samičky světélkovce kladou opakovaně 200–4000 vajíček a samičky krunýřovky kladou opakovaně 2000–6000 vajíček.[8]
Význam
Kril slouží jako potrava mnoha vodním živočichům, například tuleňům, velrybám, tučňákům, olihním, rybám aj.[9][10] Je důležitým základem potravního řetězce velkého množství organismů. Vnější schránky krilu obsahují vysokou koncentraci jedovatého fluoridu.
Lidé kril loví a průmyslově zpracovávají ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu, v zemědělství jako krmivo, jako krmivo pro ryby chované uměle či v zajetí aj. Kril je bohatý na živiny, jako jsou omega-3 nenasycené mastné kyseliny, fosfolipidy, astaxanthin, vitamíny a minerály. Díky tomu je kril vysoce kvalitním zdrojem zdraví prospěšných lipidů a bílkovin.
Je alarmující, že nedávné (vztaženo k roku 2021) studie prokazují, že zásoby mořského krilu od 70. let 20. století klesly o 80 %. Vědci připisují pokles částečně tání ledové pokrývky způsobenému globálním oteplováním. S úbytkem mořského ledu mizejí ledové řasy, primární potrava krillu.[2]
Kril významně váže oxid uhličitý.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ Krill. Online Etymology Dictionary [online]. [cit. 2018-05-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Krill Euphausiacea [online]. National Geographic, 04-11-2010, rev. 05-03-2021 [cit. 2012-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-01-2010. (anglicky)
- ↑ BRUEGGEMAN, Peter. Underwater Field Guide to Ross Island & McMurdo Sound, Antarctica. peterbrueggeman.com [online]. [cit. 2025-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-11.
- ↑ BIANCHI, Daniele; MISLAN, K. a. S. Global patterns of diel vertical migration times and velocities from acoustic data. Limnology and Oceanography. 2016, roč. 61, čís. 1, s. 353–364. Dostupné online [cit. 2025-08-02]. ISSN 1939-5590. doi:10.1002/lno.10219. (anglicky)
- ↑ BIANCHI, Daniele. Global patterns of diel vertical migration times and velocities from acoustic data. icm.csic.es [online]. [cit. 2025-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-12.
- ↑ HOSIE, G. W; FUKUCHI, M; KAWAGUCHI, S. Development of the Southern Ocean Continuous Plankton Recorder survey. Progress in Oceanography. 2003-08-01, roč. 58, čís. Achievements of the continuous plankton recorder survey and a vision for its future, s. 263–283. Dostupné online [cit. 2025-08-02]. ISSN 0079-6611. doi:10.1016/j.pocean.2003.08.007.
- ↑ Kril olej pro dospělé [online]. nejenleky.cz [cit. 2012-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-21.
- ↑ CUZIN-ROUDY, Janine. Seasonal reproduction, multiple spawning, and fecundity in northern krill, Meganyctiphanes norvegica, and Antarctic krill, Euphausia superba. Canadian Journal of Fisheries and Aquatic Sciences. 2000-12-01, roč. 57, čís. S3, s. 6–15. Dostupné online [cit. 2018-05-02]. ISSN 0706-652X. doi:10.1139/f00-165.
- ↑ ARTJUŠENKO, Alina. Rybářské společnosti stále více zajímá kril. Deník.cz [online]. 1. 2. 2008 [cit. 2008-5-22]. Dostupné online.
- ↑ Antarctic krill videos, photos and facts - Euphausia superba [online]. arkive.org [cit. 2012-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-02. (anglicky)
- ↑ Antarctic krill can lock away similar levels of carbon as seagrass and mangroves, finds study. phys.org [online]. [cit. 2024-09-17]. Dostupné online.