Léon Faucher

Léon Faucher
Narození	8. září 1803 Limoges
Úmrtí	14. prosince 1854 (ve věku 51 let) Marseille
Příčina úmrtí	břišní tyfus
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise Grave of Faucher
Povolání	ekonom, politik, novinář a ministr
Politická strana	Strana pořádku
Choť	Aleksandra Faucher
Funkce	Poslanec Poslanecké sněmovny (1846–1848) Deputy of the French Second Republic (1849–1851) představený francouzské vlády (1851) Member of the 1848 Constituent Assembly
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Léonard Joseph Léon Faucher (8. září 1803 Limoges – 14. prosince 1854 Marseille) byl francouzský ekonom a politik, poslední premiér druhé republiky (od dubna do října 1851).

Začínal jako soukromý učitel v Paříži.^[1] Poté se rozhodl pro studium archeologie a historie, ale s revolucí v roce 1830 byl vtažen do aktivní politické žurnalistiky na straně liberálů. V letech 1830 až 1833 byl členem redakce Temps, poté se na krátkou dobu stal redaktorem Constitutionnel. Jeho vlastní nedělní časopis Le Bien public rychle zkrachoval. V roce 1834 začal přispívat do Le Courrier français, jehož byl šéfredaktorem od roku 1839 do roku 1842, kdy list změnil majitele.^[2]

Faucher byl jedním z prvních členů učené společnosti Société d'économie politique, kterou v roce 1842 založil Pellegrino Rossi. Politicky patřil k dynastické levici a horlivějším liberálům důsledně kázal umírněnost. Když se vzdal svého spojení s Courrier français, věnoval svou pozornost hlavně ekonomickým otázkám. Obhajoval celní unii mezi románskými zeměmi, která by vyvažovala německý celní spolek, a vzhledem k neproveditelnosti takového opatření zúžil svůj návrh v roce 1842 na celní unii mezi Francií a Belgií. V roce 1843 navštívil Anglii, aby studoval anglický sociální systém, a výsledky svých výzkumů publikoval ve známé sérii textů Etudes sur l'Angleterre (2 svazky, 1845), publikovaných původně v Revue des deux mondes. Pomáhal organizovat Bordeauxskou asociaci pro propagandu volného obchodu a právě jako zastánce volného trhu byl v roce 1846 prvně zvolen do poslanecké sněmovny.^[3]

Po revoluci v roce 1848 vstoupil do Ústavodárného shromáždění za departement Marne, kde se postavil proti mnoha republikánským opatřením – omezení pracovní doby, vytvoření systému veřejných prací v Paříži, zrušení trestu smrti a dalším. Za prezidentství Ludvíka Napoleona se stal ministrem práce a poté ministrem vnitra, ale jeho snaha ovlivnit nadcházející volby oběžníkem adresovaným prefektům byla odsouzena Ústavodárným shromážděním a 14. května 1849 byl donucen rezignovat na svůj úřad. V roce 1851 byl opět ministrem vnitra a v závěru mandátu i de facto předsedou vlády, dokud Napoleon neoznámil svůj úmysl uchýlit se k všeobecnému hlasovacímu právu, s kterýmžto návrhem nesouhlasil a na vládní posty rezignoval. Po prosincovém státním převratu odmítl místo v poradní komisi ustavené Napoleonem.

V roce 1849 byl zvolen členem Akademie morálních a politických věd.^[4] Jeho odchod z politiky mu umožnil vrátit se k jeho spisům o ekonomii. V roce 1854 ho v Marseille zachvátil břišní tyfus, na nějž zemřel. Jeho texty byly posmrtně shromážděny do dvoudílného souboru Mélanges d'economie politique et de finance (1856).

Faucher byl bratrancem prapradědečka Françoise Mitterranda.