Lanškroun

Lanškroun
Radnice
Radnice
Znak města LanškrounVlajka města Lanškroun
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecLanškroun
Obec s rozšířenou působnostíLanškroun
(správní obvod)
OkresÚstí nad Orlicí
KrajPardubický
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°54′44″ s. š., 16°36′43″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel9 776 (2025)[1]
Rozloha20,65 km²[2]
Nadmořská výška373 m n. m.
PSČ563 01
Počet domů1 933 (2021)[3]
Počet částí obce4
Počet k. ú.2
Počet ZSJ15
Kontakt
Adresa městského úřadunám. J. M. Marků 12, 563 16 Lanškroun
posta@lanskroun.eu
StarostaMgr. Radim Vetchý
Oficiální web: www.lanskroun.eu
Lanškroun
Lanškroun
Další údaje
Kód obce580511
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lanškroun (německy Landskron) je město ležící v podhůří Orlických hor, na východě Čech nedaleko historické zemské hranice s Moravou, v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Žije v něm přibližně 9 800[1] obyvatel. Je zasazen v širokém údolí Moravské Sázavy, rámovaném lesnatou vrchovinou. U města se nachází soustava rybníků, sloužících dnes k rekreaci a sportovnímu vyžití.

Město má pravidelné středověké založení s hlavním čtvercovým náměstím, uprostřed kterého stojí renesanční radnice z let 1581–1582. K dalším významným památkám patří dřevěný hostinec Krčma, děkanský kostel sv. Václava, barokní kostel sv. Anny, empírový kostel sv. Maří Magdaleny, mariánský sloup z roku 1684, barokní plastiky sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandra, dům Piano a mnohé další. V nově zrekonstruované části místního zámku se nachází městské muzeum se stálou expozicí o historii města. V 19. a začátkem 20. století byl Lanškroun významným centrem německy mluvícího regionu Hřebečsko. Historický střed města je městskou památkovou zónou (od 1. listopadu 1990).[4]

Dnešní Lanškroun je městem s rozvinutou podnikatelskou činností (zejména v oblasti elektroniky, strojírenství, papírenského průmyslu) i městem středních škol, živé kultury a moderních sportovišť.[zdroj?] Je správním centrem regionu Lanškrounsko pro 22 obcí s téměř 23 000 obyvateli: Albrechtice, Anenská Studánka, Cotkytle, Čenkovice, Damníkov, Dolní Čermná, Horní Čermná, Horní Heřmanice, Horní Třešňovec, Krasíkov, Lubník, Luková, Ostrov, Petrovice, Rudoltice, Sázava, Strážná, Tatenice, Trpík, Výprachtice, Žichlínek.

Lanškroun leží na silnici I/43 (Brno – Svitavy – Polsko). Končí zde krátká železniční trať z Rudoltic; většina osobních vlaků je vedena do České Třebové, kde je návaznost na dálkovou dopravu.

Historie

Zámek v Lanškrouně, původně gotický klášter

Město bylo založeno ve 2. polovině 13. století v souvislosti s královskou kolonizační činností jako hlavní ekonomické centrum rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství. První dochovaná písemná zmínka o Lanškrounu pochází z roku 1285, kdy jej od českého krále Václava II. převzal Záviš z Falkenštejna. Od roku 1304 byl Lanškroun součástí majetku Zbraslavského kláštera, později litomyšlského biskupství (1358). 8. srpna 1371 založil Petr Jelito, litomyšlský biskup a rodák z Dolního Třešňovce u Lanškrouna, ve městě u Dolní brány klášter augustiniánů kanovníků pro 12 řeholníků, kteří přišli z mateřského konventu v Roudnici. Odtud se řeholníci brzy přestěhovali k farnímu kostelu Zvěstování Panny Marie.[5] Klášter byl v období renezance přestavěn na zámek v renesančním slohu. Po husitských válkách v 15. století získali Lanškroun Kostkové z Postupic. Od roku 1507 městu vládli Pernštejnové s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic. Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií. Dalšími vlastníky města a panství byli Hrzánové z Harasova a po bitvě na Bílé Hoře (1620) připadl Lanškroun Lichtenštejnům (od roku 1622).

V době třicetileté války bylo město poničeno švédskými i císařskými vojsky. Po ní do Lanškrouna přicházeli němečtí osadníci, kteří prosadili německou správu. Od roku 1683 je městská kniha psána německy. V polovině 17. století vrcholí vědecká činnost nejvýznamnějšího lanškrounského rodáka, fyzika, matematika, astronoma, lékaře a filozofa, rektora Karlovy univerzity a zakladatele spektroskopie Jana Marka Marciho (1595–1667), po němž je pojmenováno nejen hlavní náměstí Lanškrouna, ale i kráter na odvrácené straně Měsíce. Koncem 18. století bylo město vyhlášeno městem municipálním. V polovině 19. století se stal Lanškroun sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu a až do roku 1960 zůstal okresním městem.[6]

Lanšroun se po staletí nacházel v německojazyčném ostrově, tzv. Hřebečsku. Etnografická mapa ukazuje červeně německy mluvící a zeleně česky mluvící obyvatelstvo Českého království (1911).

Během druhé světové války, v roce 1944, přesunula firma Siemens výrobu elektrolytických kondenzátorů z bombardovaného Berlína do Lanškrouna a tím položila základy elektrotechnického průmyslu ve městě.[7] Po válce byla většina lanškrounských Němců odsunuta. Do odsunu činil podíl sudetských Němců v okrese Lanškroun více než 60 %.[8] V roce 1946 byla továrna Siemens přeměněna na Teslu Lanškorun. Po Sametove revoluci v roce 1989 založili bývalí zaměstnanci Tesly několik firem v regionu, například v roce 1997 firmu Sanela (název je odvozeny od „sanitární elektrotechnika“).[9] V roce 1993 v Lanškrouně založila svou pobočku firma Schott, která zaměstnává ve městě asi 500 ze svých 1500 zaměstnanců.[7]

Starostové (výběr)

  • Josef Ohnsorg (1789–1822)
  • Franz Riess (1823–1845)
  • Eduard Erxleben (1845–1850)
  • Eligius Deml (1850–1861)
  • Josef Niederle (1861–1891)
  • Berthold A. Schmeiser (1891–1908)
  • Franz Neugebauer (1908–1919)
  • Leo Winter (1919–1932)
  • Rudolf Zoffl (1932–1938)
  • Jan Špičák (1990–1994)
  • Jan Kolomý (1994–1998)
  • Jaroslav Karlík (1998–2000)
  • Ladislav Maixner (2000–2002)
  • Martin Košťál (2002–2010)
  • Stanislava Švarcová (2010–2014)
  • Radim Vetchý (2014–současnost)[10]

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lanškrouně.

Části města

Od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 příslušela také Albrechtice jako místní část.[11]

Demografický vývoj

Historický vývoj počtu obyvatelstva
Rok Obyv. ±% Rok Obyv. ±% Rok Obyv. ±%
1869 5,590 — 1921 7,241 −5.0% 1980 9,593 +10.2%
1880 5,893 +5.4% 1930 7,164 −1.1% 1991 9,873 +2.9%
1890 6,511 +10.5% 1950 6,021 −16.0% 2001 9,990 +1.2%
1900 6,820 +4.7% 1961 7,661 +27.2% 2011 10,159 +1.7%
1910 7,624 +11.8% 1970 8,702 +13.6% 2021 9,470 −6.8%

Zdroj: Sčítání lidu[12][13]

Významné osobnosti a rodáci

  • Petr Jelito (1320–1387), biskup v Churu, Litomyšli, Olomouci, arcibiskup v Magdeburgu, kancléř Karla IV
  • Michael Weisse (asi 1488–1534), bratrský kazatel, autor zpěvníku Českých bratří, mnich ve Vratislavi, před rokem 1520 přešel k Českým bratřím
  • Jan Marcus Marci (1595–1667), lékař, filozof a přírodovědec
  • Josef Langer (1650–1711), piarista, matematik a astronom
  • Jan Kašpar Artzt (1688–1765), právník a zemský prokurátor v Praze
  • Jan Václav Bärnkopp (1723–1794), válečník dělostřelec, dosáhl vojenské hodnosti generálního polního maršála, nositel nejvyššího vojenského vyznamenání – řádu Marie Terezie
  • Christian Polykarp Erxleben (1765–1831), chemik, lékárník, botanik a podnikatel
  • Vincenc Pernikář (1781–1849), regionální historik, kronikář města Lanškrouna a první lanškrounský poštmistr
  • Josef Niederle (1821–1894), starosta města; založil městskou spořitelnu, zasloužil se o stavbu tabákové továrny, železniční přípojky Lanškroun– Rudoltice a zřízení gymnázia
  • Friedrich Gustav Piffl (1864–1932), arcibiskup diecéze ve Vídni
  • Otto Piffl (1866–1926), lékař ORL
  • Josef Benoni (1870–1957), dramatik, spisovatel, novinář
  • Emil Lehmann (1880–1964), profesor místního gymnázia a etnograf
  • Karel Langer (1894–1958), hudebník, operní zpěvák, herec, dirigent a režisér
  • Jindřich Štýrský (1899–1942), malíř, prozaik, básník, redaktor, fotograf a teoretik, představitel meziválečné avantgardy, představitel surrealismu
  • Jindřich Praveček (1909–2000), dirigent, skladatel, pedagog
  • Ing. Bohumil Modrý (1916–1963), brankář hokejové reprezentace, stavební inženýr
  • Herwig Schopper (* 1924), fyzik
  • Jan Smejkal (* 1946), šachový velmistr
  • Zbigniew Czendlik (* 1964), farář, moderátor
  • Roman Šebrle (* 1974), olympijský vítěz, světový a evropský šampión, držitel světového rekordu v desetiboji

Čestná občanství

Partnerská města

Esperanto v Lanškrouně

Esperantisté v Lanškrouně působili již velmi brzo. V adresáři esperantistů vydávaném tvůrcem jazyka Zamenhofem bylo roku 1905 zaznamenáno jméno poštovního úředníka z Lanškrouna Ignaze Schicho pod pořadovým číslem 12820.[15]

Roku 1925 vyšla ve Zprávách německých esperantistů v Československu informace o sérii fotografií na téma „Esperanto v praxi“, které si mohli zájemci objednat u Rudolfa Fuchse, policisty v Lanškrouně.[16]

Koncem roku 1928 bylo v Lanškrouně 12 členů (esperantistů) Svazu německých esperantistů v Československé republice (Bund deutscher Esperantisten in der čechoslovakischen Republik).[17]

Galerie

  • Severní strana Náměstí J. M. Marků s budovou bývalého okresního zastupitelstva (dnes sídlo městské policie)
    Severní strana Náměstí J. M. Marků s budovou bývalého okresního zastupitelstva (dnes sídlo městské policie)
  • Náměstí J. M. Marků s gymnáziem
    Náměstí J. M. Marků s gymnáziem
  • Zámek s kostelem sv. Václava
    Zámek s kostelem sv. Václava
  • Kostel sv. Marie Magdaleny s památníkem prusko-rakouské války z roku 1866
    Kostel sv. Marie Magdaleny s památníkem prusko-rakouské války z roku 1866
  • Pamětní deska vídeňského arcibiskupa a kardinála F. G. Piffla na jeho rodném domě na Náměstí Aloise Jiráska
    Pamětní deska vídeňského arcibiskupa a kardinála F. G. Piffla na jeho rodném domě na Náměstí Aloise Jiráska
  • Základní škola v ulici Bedřicha Smetany (postavena jako tkalcovská škola 1908–1910)
    Základní škola v ulici Bedřicha Smetany (postavena jako tkalcovská škola 1908–1910)
  • Kostel sv. Anny
    Kostel sv. Anny
  • Zájezdní hostinec z přelomu 17.–18. století na Malém náměstí
    Zájezdní hostinec z přelomu 17.–18. století na Malém náměstí
  • Nádvoří zámku s kostelem sv. Václava a základní školou na Náměstí Aloise Jiráska
    Nádvoří zámku s kostelem sv. Václava a základní školou na Náměstí Aloise Jiráska
  • Secese a baroko v Dobrovského ulici
    Secese a baroko v Dobrovského ulici
  • Nádraží
    Nádraží

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Lanškroun - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-12-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Klosterneuburg-Wien 1994, s. 119-127
  6. ↑ Město Lanškroun: Základní informace o městě Lanškroun [online]. [cit. 2011-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-14. 
  7. ↑ a b Dědictví TESLA Lanškroun aneb v pasivních součástkách jsme aktivní. www.eggo.cz [online]. [cit. 2024-08-11]. Dostupné online. 
  8. ↑ Archivovaná kopie. interaktivni.rozhlas.cz [online]. [cit. 2018-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  9. ↑ MEDIAENERGY.CZ, SANELA spol s r o , web:. O společnosti. SANELA.cz [online]. [cit. 2024-08-11]. Dostupné online. 
  10. ↑ Vedení města: Starosta a místostarostové: Město Lanškroun. www.lanskroun.eu [online]. [cit. 2024-02-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 25. 
  12. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011. csu.gov.cz [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2025-06-05]. Dostupné online. 
  13. ↑ Population Census 2021: Population by sex. Public Database [online]. Český statistický úřad, 2025-06-05 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. 
  14. ↑ Hitler je stále čestným občanem Lanškrouna. iDNES.cz [online]. 2002-04-09 [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. 
  15. ↑ ZAMENHOF, L. L. N-ro 12820. Tutmonda jarlibro Esperantista enhavanta la adresaron de D-ro Zamenhof por…. Roč. 1906, s. 29. Dostupné online. 
  16. ↑ La Marto. Roč. 1925. 
  17. ↑ La Marto. Roč. 1929. 

Literatura

  • BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 147–153. 
  • Krajem koruny země Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun : Město Lanškroun : Městské muzeum Lanškroun, 2002. 560 s.
  • Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Verlag Mayer & Comp., Klosterneuburg-Wien 1994, 362 stran; ISBN 3-901025-34-0, s. 119-127.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.