Laplaceova metoda je technika pro asymptotické aproximace Laplaceových integrálů, tedy přibližný výpočet integrálů ve tvaru

Meze
a
mohou nabývat hodnot
.
Čím větší je
tím je aproximace přesnější. Speciálním případem těchto integrálů je Laplaceova transformace. Metoda je pojmenována podle francouzského matematika Pierra-Simona Laplaceho, který ji publikoval v roce 1774.[1]
Zobecněním metody na komplexní čísla je metoda největšího spádu.
Tvrzení
Nechť
a existuje ostré minimum
(tedy
a
). Dále platí
. Pak platí

nebo v terminologii asymptotické analýzy
.
Odvození
Základní myšlenka je následující:[2]
Největší příspěvek k hodnotě integrálu pochází z bodů v okolí
.
Za předpokladu, že
je velmi velké, můžeme integrál vyjádřit takto:
![{\displaystyle {\begin{aligned}\int _{a}^{b}f(t)e^{-ng(t)}\mathrm {d} t&=e^{-ng(t_{0})}\int _{a}^{b}f(t)e^{-n\left[g(t)-g(t_{0})\right]}\mathrm {d} t\\&\approx e^{-ng(t_{0})}f(t_{0})\int _{t_{0}-\varepsilon }^{t_{0}+\varepsilon }e^{-n\left[g(t)-g(t_{0})\right]}\mathrm {d} t\end{aligned}}}](./cf02758cba233624afc9ec7041db4db22f22139c.svg)
Funkci
v bodě
vyjádříme pomocí Taylorova rozvoje:

Tedy můžeme aproximovat

Odtud plyne

Pokud by v integrálu na pravé straně byly integrační meze
šlo by o Gaussův integrál; díky tomu, že hodnota exponenciální funkce při odchýlení od
klesá velmi rychle, můžeme použít jeho hodnotu:

Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Methode von Laplace na německé Wikipedii.
Literatura
- ↑ LAPLACE, Pierre-Simon. Mémoires de Mathématique et de Physique, Tome Sixième [online]. Institute of Mathematical Statistics [cit. 2021-05-21]. Dostupné online.
- ↑ COHN, Steve. Integral Asymptotics: Laplace’s Method [online]. University of Nebraska-Lincoln. Dostupné online.