Litoradlice

Litoradlice
Jižní okraj obce
Jižní okraj obce
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecTemelín
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°10′27″ s. š., 14°25′16″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel49 (2021)[1]
Katastrální územíLitoradlice (10,78 km²)
Nadmořská výška450 m n. m.
PSČ375 01
Počet domů30 (2021)[2]
Litoradlice
Litoradlice
Další údaje
Kód části obce85821
Kód k. ú.685828
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Litoradlice jsou malá vesnice, část obce Temelín v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji. Nachází se asi 5,5 kilometru východně od Temelína. Litoradlice jsou také název katastrálního území o rozloze 10,78 km².

Název

Jméno vsi je odvozeno od osobního jména Ĺutorad. Ves se původě jmenovala Ĺutoradice. V roce 1467 je uváděna jako Litoradice a v roce 1553 jako Litoradlicze.[3][4][5]

Historie

Archeologické nálezy dokládají, že Litoradlice byly osídleny již v pravěku.[6] Nálezy pocházejí z doby bronzové a železné.[7] Při kopání základů pro bývalou školu byly nalezeny žárové hroby s množstvím bronzových spon, spirálových náramků, jehlic a hrotů z kopí.[8] Při výkopu za školou byla nalezena stradonická keramika.[6]

První písemná zmínka o Litoradlicích pochází z roku 1440.[9] V 15. a 16. století Litoradlice měnily často majitele, náležely k církevnímu majetku, k panství Rožmberků, Divčických ze Sudoměře, Malovců z Malovic na Dřítni.[3][4] V roce 1623 připadly Litoradlice, jako součást dříteňského zboží, Baltazaru de Marradasovi. V berní rule roku 1654 byly Litoradlice zapsány k panství Hluboká a tam setrvaly až do roku 1849.[3] Bylo zde sídlo schwarzenberského polesí Litoradlice.[10]

V roce 1904 bylo zahájeno vyučování ve zdejší škole (do roku 1922 byla tato škola vedená jako pobočka školy ve Křtěnově); škola byla zrušena (pro nedostatek žáků) v roce 1963.[11] V roce 1923 byl ve vsi založen sbor dobrovolných hasičů.[8] Působil zde ochotnický divadelní spolek Tyl (od roku 1926).[11]

Památník padlých

Dne 22. srpna 1920 byl v Litoradlicích odhalen pomník padlých v první světové válce, na kterém jsou uvedena jména deseti zdejších rodáků.[4]

V roce 1956 zde bylo založeno jednotné zemědělské družstvo (JZD), které bylo v roce 1971 sloučeno s JZD Březí. V roce 1958 byl v litoradlickém katastrálním území zřízen vojenský výcvikový prostor – tankodrom (byl zrušen v roce 1990).[11] V roce 1972 se zde ukázky výcviku vltavotýnské tankové jednotky zúčastnil president Ludvík Svoboda. V letech 1997 a 1998 pozemky někdejšího vojenského cvičiště koupila obec Temelín a část pozemků zalesnila[12]

Zánik okolních obcí

V letech 1985–1989 v souvislosti s výstavbou Jaderné elektrárny Temelín a Vodního díla Hněvkovice zanikly okolní vsi Buzkov, Březí, Jaroslavice, Knín, Křtěnov, Podhájí, Temelínec, část Purkarce a samoty Pardovice a U Bočků.

Přírodní poměry

Myslivna (rodný dům A. Rodlera)
Lokalita s kosatcem sibiřským

Litoradlice leží v Táborské pahorkatině na svahu nad potokem Hradní strouha. Vpravo od silnice III/12221 z Jeznice do Litoradlic roste kosatec sibiřský. Rostliny sem byly přeneseny při záchranném přenosu vybraných rostlinných druhů ze zátopové oblasti vodního díla Hněvkovice.[13]

Regionální biocentra

V litoradlickém katastrálním území jsou dvě regionální biocentra, vložená do nadregionálních biokoridorů, v rámci územního systému ekologické stability na území Jihočeského kraje, a to Janoch (488 metrů) a Velký les.[14]

Památný strom

Ve dvoře myslivny roste dvacet metrů vysoká lípa malolistá (litoradlická lípa).

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[15][16]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 193 206 193 186 197 185 173 127 105 104 88 53 45 55 49
Počet domů 23 24 25 25 29 30 31 30 27 23 27 26 27 29 30

Přelidněnost na přelomu 19. a 20. století řešili někteří obyvatelé emigrací do Ameriky.[3]

Obecní správa

Při sčítání lidu v letech 1850–1943 Litoradlice byly samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Budějovice, ale v letech 1880–1943 v okrese Týn nad Vltavou. V letech 1943–1945 byl osadou obce Březí u Týna nad Vltavou,[17] ale v letech 1945–1975 byly uváděny znovu jako obec, se kterým patřily nejprve do okresu Týn nad Vltavou, ale od roku 1960 v okrese České Budějovice. Od 1. ledna 1976 do 30. června 1985 byly znovu částí obce Březí u Týna nad Vltavou v okrese České Budějovice. Od 1. července 1985 jsou částí obce Temelín v okrese České Budějovice. V letech 1850–1881 k obci patřil Knín.[18]

Doprava

Přes Litoradlice vede silnice III/12221[19] a cyklotrasa č. 1079 Hluboká nad Vltavou – Týn nad Vltavou.[20]

Pamětihodnosti

Kulturními památkami v Litoradlicích jsou:[21]

  • Pravěké a raně středověké hradiště Na Hradu ze starší doby železné[22]
  • Pět mohylníků
  • Hraniční kámen – schwarzenberský mezník; v roce 1973 již nebyl nalezen.[23]

Osobnosti

  • Adolf Rodler (1843–1912), římskokatolický kněz, publicista a politik, se narodil v domě čp. 10 (litoradlická myslivna).[24]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d BARTUŠKA, Jan. Ohlédnutí za životem Litoradlic. [s.l.]: Obecní úřad Temelín, 2013. 60 s. 
  4. ↑ a b c SUDOVÁ, Martina. Vltavotýnsko: Krajem dvou řek. České Budějovice: Bohumír NĚMEC - VEDUTA, 2010. 312 s. ISBN 978-80-86829-54-8. S. 167. 
  5. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny:II.díl. Praha: [s.n.], 1949. 
  6. ↑ a b DUBSKÝ, Bedřich. Pravěk jižních Čech. Blatná: Jihočeské nakladatelství bratří Římsové v Blatné, 1949. 699 s. 
  7. ↑ CHVOJKA, Ondřej. Z šera dávných věků... Nové archeologické výzkumy a nálezy na Vltavotýnsku. Týn nad Vltavou: Městské muzeum, 2007. 32 s. ISBN 978-80-239-9598-5. 
  8. ↑ a b DVOŘÁKOVÁ, Eva. 80. výročí založení hasičského sboru v Litoradlicích: 1923–2003. [s.l.]: [s.n.], 2003. S. 6. 
  9. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 196. 
  10. ↑ KOBLASA, Pavel; KOVÁŘ, Daniel. Hluboká nad Vltavou v proměnách staletí. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích pro město Hlubokou nad Vltavou, 2012. 143 s. ISBN 978-80-905244-6-0. S. 22. 
  11. ↑ a b c Představujeme naše obce – Litoradlice. Temelínský hlásič. Roč. 2020, čís. 8, s. 8. 
  12. ↑ Temelín zakoupil vojenský újezd. Hospodářské noviny [online]. 1998-04-24 [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  13. ↑ VOPÁTKOVÁ, Alena. Bakalářská práce na téma: Uplatnění přenesených ohrožených druhů cévnatých rostlin ve vybraných biotopech [online]. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 2013-04 [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  14. ↑ Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje [online]. Krajský úřad Jihočeského kraje, 2017-03-09 [cit. 2019-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-30. 
  15. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  16. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  17. ↑ https://web.archive.org/web/20110704125752/http://jihogen.wz.cz/l.htm
  18. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 299, 235. 
  19. ↑ Silniční síť v Jihočeském kraji: mapa [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-06. 
  20. ↑ Na kole Vltavotýnskem [online]. [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  21. ↑ Národní památkový úřad: Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  22. ↑ LUTOVSKÝ, Michal. Jižní Čechy v raném středověku. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2011. 301 s. ISBN 978-80-86829-68-5. 
  23. ↑ Památkový katalog [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  24. ↑ MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.