Lokomotiva R IIIc

Parní lokomotiva řady R IIIc č. 101 – 480 C.k. polních drah
Lok R IIIc č. 117 K.u.k. Heeresfeldbahn, Krauss Linz č. 7486 z r. 1918, tovární foto. Stroj byl dodán na lesní dráhu Črnomelj v dnešním Slovinsku
Označení podle Kryšpína	U 33.6, U 34.6 (železniční vojsko)
Přezdívka	Rollbahnlok (C.k. voj.), márinka
Základní údaje
Výrobce	Krauss, Jung, Maffei, Henschel, lokomotivka MÁV, Smoschewer, Floridsdorf, St.E.G., Sigl (V.N.M.), PČM, Breitfeld & Daněk
Výroba v letech	1916–1919
Počet vyrobených kusů	nejméně 348
Provozovatel	– K.u.k. Heeresbahn (C.k. vojenské polní dráhy, 1917–1920), – MNO – 1.žel.pluk Pardubice (1920–1939), – stavební, důlní a lesní dráhy (1918 – 50. léta)
Období provozu	1918 – 70. léta 20. stol.
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	ca. 10 500 kg
Délka přes spřáhla	ca. 5500 mm
Rozchod	600 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	C m2t(u) (0-6-0T)
Trvalý výkon	40–60 k, ~30–44 kW
Maximální povolená rychlost	20 km/h
Přetlak páry	12 bar
Počet válců	2
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malé trojspřežní úzkorozchodné parní lokomotivy řady R IIIc rakouských C.k. vojenských polních drah, vyráběné v letech 1915–1919 řadou lokomotivek v monarchii i v Německu, byly původně určeny pro vojenský provoz na rozchodu 600 mm za liniemi východních bojišť 1. světové války. Vzhledem k pozdnímu zadání a výrobě už do válečného dění zasáhly jen z části, našly ale v poválečné době uplatnění na nesčetných průmyslových, důlních a hospodářských malodrahách po celé střední a jihovýchodní Evropě.

C.k. železniční vojsko^{[pozn. 1]} si pro své nově vznikající polní dráhy (od r. 1886) původně vybralo rozchod 700 mm, po anexi Bosny a Hercegoviny po r. 1908 přibyl i rozchod bosenský – 760 mm. Když byla po r. 1915 rakousko-uherská armáda po střídavě úspěšném válčení přinucena úžeji koordinovat své aktivity na východních bojištích světové války s německými brannými silami, vznikla tu i potřeba přizpůsobit se standardnímu rozchodu německých polních drah (Heeresbahn) – 600 mm.^[1] Pro výkonnější systémy se širšími rozchody ve správě C.k. vojenských drah (K. und k. Heeresbahn) zůstalo označení „polní dráhy“ (Feldbahnen), zatím co lehčí, operativnější a levnější polní drážky se 60centimetrovým rozchodem byly označovány jako Rollbahnen, a jejich lokomotivy byly v řadovém označení odlišovány přídatným písmenem „R“.^[2][3]

Pro nový rozchod byly potřeba vhodné lokomotivy. V r. 1915 tak C.k. ministerstvo železnic podle rámcového zadání ministerstva války zkušebně objednalo u Krausse v Mnichově 7 ks trojspřežek typu XVIII z jeho sortimentu a k posouzení užitelnosti je přidělilo na haličskou frontu. Následujícího roku nechalo u Junga v Jungenthalu a u Maffeie v Mnichově vyrobit po jednom stroji podle zpřesněných požadavků, a posléze r.1917 rozdělilo mezi rakouské a německé lokomotivky objednávky na výrobu dalších 353 ks malých tříspřežek. Označeny byly řadou R IIIc (R → Rollbahnlokomotive, tj. lokomotiva pro polní drážky rozchodu 600 mm, III → tři spřažené nápravy, c → nápravový tlak 3 až 3,5 t). Nakonec jich bylo dodáno až 346 kusů.^[2],^[3]

Lokomotivy byly dle rámcového zadání vojenské správy malé tendrovky na mokrou páru, při délce okolo 5 m měly vážit do 10,5 t.^[2] Kotel měl provozní tlak 12 atmosfér, dvojčitý parní stroj poskytoval užitečný výkon asi 50-60 koní.

Stroje ř. R IIIc dodávaly v l. 1916-18 lokomotivky:^[4]

Dodávky od různých výrobců se svým technickým provedením lišily, podle zvyklostí jednotlivých továren a v rámci toho, co v daném místě a době umožnila válečná omezení. Například lokomotivy z Floridsdorfu, Vídeňského N. Města nebo od Krausse měly rám vnější, stroje z PČM, Budapešti nebo od Henschela byly provedeny s vnitřním rámem.

Zadání se výrobcům ne vždy podařilo zcela beze zbytku splnit. Hlavní technické parametry jednotlivých dodávek:^[2][3]

Od výrobců lokomotivy za erár přebíral a spravoval C.k. železniční a telegrafní pluk, základnou v Korneuburgu u Vídně. Dodávány byly do distribučních depotů Wegscheid u Lince (H. Rakousy), Feldbach (Štýrsko) a Vrútky (SK), a odtud předisponovány do lokalit nasazení jako Czudyn (dnes Ciudeiu v Bukovině, RO), Feltre, Polpet, Pravisdomini, San Vito al Tagliamento, Revine Lago či Pramaggiore (Benátsko, dnes italské), Alessio (dnes Lezhë, Albánie), aj. Lokomotivy měly být provozovány na polních zásobovacích drážkách za bojovými liniemi východní (haličské, ruské) a hlavně jižní (italské, balkánské) fronty, a na pro vojenské zásobování důležitých hospodářských železnicích v zázemí.^[7]

Řada strojů byla po bojích ztracena, některé z nich zůstaly jako kořistní v místě nasazení i po válce. Vzhledem k pozdní době dodání už ale velká část vyrobených do válečného dění nezasáhla. Další, přeživší a na konci války už nadbytečné lokomotivy byly, často už obratem přímo z výroby, pronajímány těžařským, stavebním a hospodářským firmám v bývalé monarchii. Stroje se tak dostaly různým civilním zájemcům na úzkokolejky v Polsku, Rakousku, Jugoslávii či Itálii.^[2] Přitom bývaly nezřídka upravovány, nejčastěji byl měněn rozchod. Známo je jejich provozování na kolejích s rozchody od 580 až do 1106 mm. V několika případech byly – buď pro zvýšení adhezní váhy na nápravu a tím i tažné síly, nebo i pro zlepšený průchod ostrými oblouky – upraveny na dvouspřežky odebráním střední spřažené nápravy.

Novému Československu připadlo po válce 23 lokomotiv R IIIc, jejich správu převzalo ministerstvo národní obrany – vojenská správa železničního materiálu, resp. 1. železniční pluk dislokovaný v Pardubicích. Z nich 9 strojů zůstalo pro potřeby výcviku nebo v uložených zásobách, ostatní byly pronajaty a později odprodány. Další lokomotivy získaly české firmy nákupem v zahraničí.

Lokomotivy R IIIc provozované po roce 1918 v Československu^[4][7][8]

Lokomotivy R IIIc, které zůstaly přímo čs. železničnímu vojsku, byly po roce 1932 a ještě znovu v roce 1938 administrativně přečíslovány podle schématu ČSD, nejdříve bez „U“. Lehčí lokomotivy od Krausse a Sigla dostaly řadu U 33.6, s  inv. č. 01–04 (původně jen 33.1), těžší z PČM spolu se stroji dodanými už z ČKD po válce (1921–1928) na řadu U 34.6 (inv. č. 01–09)^{[pozn. 2]}. Lokomotivy železničního vojska byly v březnu 1939 převzaty vrchním velitelstvím říšských ozbrojených sil (OKH) a ve víru následných válečných událostí vesměs ztraceny. Stroje používané ve stavebních a průmyslových podnicích se obvykle udržely v provozu až do 50. let, kdy byly drážky buď motorizovány, nebo masivně nahrazovány automobilovou dopravou. Přestavěná „krausska" č.1, ex R IIIc č.116 zůstala v mladějovské šamotce v pravidelném provozu do roku 1991.

• 
  Nejvýznamnější místa prvního přidělení lokomotiv R IIIc v letech 1917–1918
• 
  Přehled provozu lokomotiv R IIIc z První českomoravské a od Breitfelda a Daňka v Československu
• 
  Přehled provozu lokomotiv R IIIc jiných výrobců v Československu

Několik lokomotiv zůstalo zachováno (stav po roce 2015) v muzejních sbírkách nebo v provozu na muzejních železnicích:^[10][11]

• 
  R IIIc 368 (Smoschewer 625/1918) v původním stavu před přestavbou na rozchod 760 mm v depozitáři ČHŽ na Štiavničke, Hronec 1978
• 
  Lokomotiva č. 1 (Krauss L.7485/20), ex R IIIc 116, v turistickém provozu na Mladějovské průmyslové dráze, 2015. Lokomotivka Krauss svůj původní stroj z rakouských vojenských přebytků přestavěla pro zákazníka na uspořádání s podpůrným tendrem, byl prodloužen kotel a vyměněna budka
• 
  Lok R IIIc 138 (Floridsdorf 2566/1918) byla dodána do Itálie. V letech 1918 až 1937 jezdila pro firmu Jugoles v Črnomelj, pak do roku 1952 v uhelném dole Senovo, nakonec dosloužila roku 1980 v železárnách Štore jako č. 5. Roku 2008 na pomníku před školou ve Štore
• 
  Lok R IIIc 319 (Breitfeld a Daněk 163/1918). Stroj se už na frontu nedostal, spolu s R IIIc 320 byly dodány do armádního skladu ve Wegscheidu u Lince a později prodány do hnědouhelných dolů WTK v H. Rakousku. Oba byly zrušeny v roce 1958
• 
  Lokomotiva K.u.k.HRB R IIIc 435 (Henschel 15871/17), 30. září 1918. U depa vojenské trati "Rollbahnen Dorna Watra des 11 KK Habermann" mezi Dornavátra (dnes Vatra Dornei) a Broșteni v Bukovině (Rumunsko)^[14]
• 
  Jedna z lokomotiv Henschel (R IIIc č. 411–480), které po válce připadly Polsku. Už v meziválečné době ve službě u Wojsk Kolejowych RP u Legionowa^[15]
• 
  Stroj R IIIc 426 (Henschel 15862/17) zůstal po válce v Itálii v železárnách Fucino Avezzano (jako č. 9 „AQUILA“) kde byl přestavěn na dvojspřežku pro rozchod 750 mm. Dnes je, po generální opravě v Anglii, provozován na drážce v zooparku Pairi Daiza v Belgii
• 
  Nekvalitní, ale vzácný provozní snímek jedné z "maďarek", lokomotivy č. 100 nebo 101 železničního pluku (R IIIc 336 n. 343, lokomotivka MÁV 1918) na železničním cvičišti v Pardubicích 1926. Roku 1938 dostaly oba stroje původem z Budapešti označení U 34.601 a 602
• 
  Jedna z lokomotiv R IIIc 245 nebo 246 (PČM výr. č. 741 nebo 742/18) za provozu na lesní dráze Feistritzwaldbahn pod Pfaffensattelem ve Štýrsku (Rakousko), duben 1941. Obě “Böhmischen“ byly na přes 20 km dlouhé drážce vycházející ze stanice Steinhaus am Semmering na Jižní dráze v provozu do 50. let^[16]
• 
  Nemocniční a dovolenkářský vlak polní drážky s lokomotivou R IIIc 155 (Floridsdorf 2583/18), někde v Benátsku – Itálie, květen 1918
• 
  Zrekvírovaná lokomotiva R IIIc od firmy Breitfeld & Daněk s typickým vlakem polní dráhy německé armády ve druhé světové válce, kdesi v Rusku po roce 1941

• Dieter Stanfel. K.u.k. Militär-Feldbahnen im Ersten Weltkrieg. Die k.u.k. Lokomotivfeldbahn Nr. 1, Österreich-Ungarns Feld- und Rollbahnen. Hövelhof. DGEG Medien, 2008, ISBN 3-937189-41-6.
• Stanfel, D. (květen 2003). C. a k. lokomotivní polní dráha v Korneuburgu. Svět (velké i malé) železnice, II/2(6), 29-39. ISSN 1213-7219.
• Paľuv, Zdeněk (únor 2002). Lokomotivy R IIIc z První českomoravské u nás. Svět (velké i malé) železnice, I/1(1), 17-21. ISSN 1213-7219.
• Bauer, Z. (květen 2002). Márinky řady R IIIc (2). Svět (velké i malé) železnice, I/2(9), 9-12. ISSN 1213-7219.
• Kolomý R.: Úzkorozchodné parní lokomotivy stavebních a průmyslových podniků používané v České Třebové. Svět (velké i malé) železnice, 2007/1 (VI/21), s.80-86; 2007/2 (VI/22), s.74-87. ISSN 1213-7219.
• Dieter Zoubek: Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich, s.23, 321-323, 326-331, Eigenverlag, 2004, ISBN 3-200-00174-7. (www.dampflok.at).

• Lokomotiva U 34.6
• Lokomotiva Smoschewer
• Mladějovská úzkorozchodná železnice
• Čiernohronská železnica

• Obrázky, zvuky či videa k tématu lokomotiva R IIIc na Wikimedia Commons
• Mladějovská průmyslová dráha (SPŽ - logout.cz). Dostupné online
• Parný rušeň Smoschewer RIIIc | Čiernohronská železnica (chz.sk). Dostupné online Archivováno 18. 7. 2024 na Wayback Machine.. (slovensky/česky)
• Mašek, J.: Lokomotivy R IIIc pro K. und k. Heerenbahn (vojenské polní dráhy ve velké válce a po ní). In: Online přednášky, Čtvrtkaři Ústí [online]. 2024-06-28 [cit. 2024-09-10]. Dostupné online.