London Paddington (nádraží)

London Paddington
Stát	Spojené království Spojené království
Město	Londýn
Souřadnice	51°31′0″ s. š., 0°10′38″ z. d.
Provozovatel dráhy	Network Rail
Kód památky	1066881
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

London Paddington je železniční stanice,^[1] která je hojně využívaná a je spojená s komplexem stanic londýnského metra. Nachází se na ulici Praed Street ve čtvrti Paddington v londýnském městském obvodu Westminster. Místo bylo od roku 1838 londýnskou konečnou stanicí společnosti Great Western Railway a jejími nástupci. Velká část stanice hlavní linky pochází z roku 1854 a byla navržena slavným britským konstruktérem Isambard Kingdom Brunelem (1806–1859). Je to druhá nejrušnější stanice ve Spojeném království, po London Liverpool Street, s cca 59,2 miliony cestujících za rok.

Paddington je londýnská konečná stanice Great Western Main Line, osobní vlaky jsou primárně provozovány společností Great Western Railway, která provozuje příměstské a regionální osobní vlaky do západního Londýna a oblasti Thames Valley, stejně jako dálkové vlaky do Jihozápadní Anglie a jižního Walesu. Stanice je také východní konečná pro Heathrow Express a západní konečná pro Elizabeth line z Sheffieldu. Existují také spojení na Heathrow terminal 5 a Heathrow Terminal 4 a na východ do Abbey Wood. Nachází se v tarifní zóně 1 a má dvě samostatné stanice londýnského metra: jednu pro linky Bakerloo Line, Circle Line a District Line, druhou pro linky Circle Line a Hammersmith & City Line.

Je to jedna z 11 londýnských stanic řízených přímo Network Rail. Stanice byla a je trvale oblíbená pro přepravu cestujících a zboží. Od 19. století prošla mnoha přestavbami a modernizacemi, z nichž každá se snažila přidat nebo vylepšit další prostory a zároveň se snažila co nejvíce zachovat stávající služby a architekturu. Úzký rušný úsek přicházející hlavní železniční trati mezi stanicemi metra Ladbroke Grove a Paddington je nazýván Paddington Throat. Navzdory četným vylepšením a přestavbám a poškozením utrpěným zejména během druhé světové války, je Brunelův původní design stále rozpoznatelný.^[2][3]

Po několika pokusech a revizích oznámil konstruktér Brunel dne 30. července 1833 stavbu železniční trati z Bristolu do Londýna. První stanice byla dočasnou konečnou stanicí pro Great Western Railway na západní straně Bishop's Bridge Road a byla otevřena 4. června 1838. Brunel se nedomníval, že by bylo přijatelné něco menšího než velká koncová stanice věnovaná Great Western Railway, a proto byl finální projekt schválen až v únoru 1853. Hlavní nádraží mezi Bishop's Bridge Road a Praed Street navrhl Brunel, který byl přímo nadšený myšlenkou, že by byl schopen navrhnout železniční stanici sám, ačkoli velkou část architektonických detailů provedl jeho spolupracovník Matthew Digby Wyatt. Inspiraci čerpal z Křišťálového paláce Josepha Paxtona a nádraží München Hauptbahnhof. Prosklená střecha je podepřena oblouky ze svářkové oceli.^[4][5][6]

První vlak Great Western Railway z nové stanice odjel 16. ledna 1854, ačkoli střecha v té době ještě nebyla dokončena. Formální otevření proběhlo 29. května 1854 a starší provizorní nádraží bylo zbořeno v roce 1855. Great Western Hotel byl postaven na Praed Street před nádražím v letech 1851 až 1854 architektem Philipem Charlesem Hardwickem, synem Philipa Hardwicka (architekta Euston Arch) v klasickém a francouzském zámeckém designu. První pokusy s využitím elektrického osvětlení byly učiněny v roce 1880. Stanice byla podstatně rozšířena v letech 1906-1915 a i později byly provedeny další rekonstrukce a rozšíření. Na rozdíl od několika jiných londýnských terminálů, Paddington neutrpěl během první světové války žádné škody, avšak někteří jeho zaměstnanci zahynuli.^[4][7]

Paddington byl poprvé využíván londýnským metrem v roce 1863.^[2][3]

Ve výročí dne příměří (Armistice Day) v roce 1922 byl vikomtem Victorem Spencerem odhalen Great Western Railway War Memorial - bronzový památník zaměstnancům Great Western Rail, kteří zemřeli během první světové války. Památník zobrazuje vojáka čtoucího dopis. Autorem památníku, jež stojí na nástupišti 1, je Charles Sargeant Jagger.^[8] GWR byla jedinou železniční společností, která v roce 1923 pokračovala v seskupení Big Four. Tubusová dráha pro poštu, otevřená v prosinci 1927, mohla každý den pojmout přibližně 10 tisíc poštovních zásilek. Systém veřejného rozhlasu byl zaveden v roce 1936. Stanice byla během druhé světové války několikrát poškozena.^[4][7]

Parní doprava začala být nahrazována koncem 50. let. Dieselové motorové jednotky byly používány od r. 1959 a poslední pravidelný dálkový parní vlak opustil Paddington 11. června 1965. Vestibul nádraží byl významně rozšířen a upraven v roce 1970. V roce 1982 byla na nádražní hale umístěna bronzová socha Isambard Kingdom Brunela od Johna Doubledaye.^[7]

Stejně jako u jiných hlavních britských železničních terminálů, Paddington je vlastněn a spravován společností Network Rail.^[9] Vlakové služby byly privatizovány v roce 1996 a od roku 2015 byly provozovány společností Great Western Railway.^[10]

Od roku 1998 je provozován Heathrow Express jako přímé spojení s letištěm Heathrow.^[11]

V polovině roku 2010 začala výstavba podzemní stanice v rámci projektu Crossrail.

Aktuálně má nádraží 13 terminálových nástupišť, číslovaných 1 až 12 a 14 od jihozápadu k severovýchodu (zleva doprava při pohledu z vestibulu). Nástupiště 13 bylo vyřazeno z provozu v prosinci 2016, aby bylo možné prodloužit nástupiště 12.^[12] Bezprostředně vedle jsou nástupiště 15 a 16, která využívají linky londýnského metra Hammersmith & City Line a Circle Line. Vybudováním Elizabeth line Paddington získal další dvě nízkoúrovňová nástupiště číslovaná A a B. Ty se nacházejí v podzemí v úseku Elizabeth line. Paddington je konečná stanice pro příměstské vlaky do West London, Thames Valley, Reading a Didcot, provozované společností Great Western Railway.

Do května 2003 byl Paddington součástí sítě Virgin CrossCountry s vlaky až na sever Anglie a Skotska přes Oxford a Birmingham New Street. Od června 2005 do května 2018 byl Paddington konečnou stanicí pro vlaky Heathrow Connect.^[13][14]

Stanici obsluhují autobusové linky č. 7, 16, 23, 27, 36, 46, 205 a noční linky N7, N27 a N205.^[15]

Stanici se nevyhnuly ani nehody. Nejhorší nehodou v Paddingtonu byla srážka zvaná Ladbroke Grove rail crash dne 5. října 1999. Zahynuli strojvedoucí dvou vlaků spolu s 29 cestujícími a 400 cestujících bylo zraněno.^[16]

Medvídek Paddington - postava z dětské knihy byla pojmenována po stanici. V knihách od Michaela Bonda je Paddington, jež pochází z Peru, nalezen právě na této stanici. Jeho socha od Marcuse Cornishe podle původních kreseb Peggy Fortnum je umístěna pod hodinami na nástupišti 1.^[17][18]

Dále je stanice zmiňována v několika románech o Sherlocku Holmesovi a několika dalších knihách a filmech.

Hudební skupina Supertramp používala stanici Paddington k záznamu zvuků vlaku uvedených v písni „Rudy“ na albu Crime of the Century z roku 1974.^[19]

Pravidelně na nádraží působí kapela Great Western Railway Paddington Band, která je zároveň poslední železničářskou kapelou v Anglii. Hraje v pátek večer v hlavní hale.^[20]

• 
  Mapa umístění stanice Paddington
• 
  Uspořádání nádraží Paddington v roce 1888
• 
  Hala v dopravní špičce
• 
  Great Western Hotel
• 
  Památník Great Western Railway War Memorial
• 
  Socha medvěda Paddingtona

Nástupiště mezi vlaky

V tomto článku byl použit překlad textu z článku London Paddington station na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu London Paddington na Wikimedia Commons