Louis-Jules Trochu

Louis Jules Trochu
Narození	12. března 1815 Le Palais
Úmrtí	7. října 1896 (ve věku 81 let) Tours
Alma mater	École spéciale militaire Royal Staff Corps Demonstration School
Povolání	politik, důstojník a spisovatel
Ocenění	velkodůstojník Řádu čestné legie rytíř Řádu čestné legie důstojník Řádu čestné legie komandér Řádu čestné legie Koloniální medaile
Politická strana	Bourbon-Orléans
Funkce	vojenský guvernér Paříže (1870–1871) prezident Francie (1870–1871) představený francouzské vlády (1870–1871) člen Generální rady poslanec francouzského Národního shromáždění
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis-Jules Trochu (12. března 1815 Le Palais – 7. října 1896 Tours) byl francouzský voják a politik, premiér Francie v letech 1870–1871, první předseda vlády třetí francouzské republiky, tzv. vlády národní obrany (v situaci prusko-francouzské války).

Vystudoval École spéciale militaire de Saint-Cyr. V roce 1840 byl povýšen na poručíka, v roce 1843 na kapitána. Sloužil v Alžírsku pod maršálem Bugeaudem, který ho za jeho statečnost v bitvách u Sidi Yussuf a Isly jmenoval svým pobočníkem. V roce 1845 byl povýšen na majora a v roce 1853 na plukovníka. Zúčastnil se krymské války, po níž byl jmenován divizním generálem.^[1] Znovu se vyznamenal jako velitel divize v italském tažení v roce 1859 (bitvy u Magenty a Solferina), za což získal velkokříž Čestné legie.^[2]

V roce 1866 nastoupil na ministerstvo války. V následujícím roce publikoval anonymně spis L'Armée française en 1867. Brožura způsobila nelibost u dvora. Byl propuštěn z ministerstva války a po vypuknutí prusko-francouzské války mu bylo odepřeno velení v poli. Až po sérii francouzských bojových blamáží byl císařem jmenován prvním velitelem vojsk v Châlons a brzy poté (17. srpna) guvernérem Paříže a vrchním velitelem všech sil určených k obraně hlavního města, včetně 120 000 pravidelných vojáků, 80 000 mobilizovaných vojáků a 330 000 příslušníků národní gardy.

Po celou dobu obléhání Paříže se projevoval jako mistr pasivní obrany. Po svržení monarchie a nastolení republiky ho pařížští republikáni udělali prvním premiérem nového státu (a zároveň byl formálně i hlavou státu). V bojích ale příliš úspěšný nebyl, neboť byl tlakem veřejného mínění donucen k několika marným výpadům. Premiérem zůstal až do podepsání příměří v únoru 1871. Poté byl zvolen do Národního shromáždění, ale v červenci 1872 odešel z politického života a v roce 1873 z armády.^[3]