Lubenec

Lubenec
Bývalá fara
Bývalá fara
Znak obce LubenecVlajka obce Lubenec
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecPodbořany
Obec s rozšířenou působnostíPodbořany
(správní obvod)
OkresLouny
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°7′56″ s. š., 13°18′48″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 301 (2025)[1]
Rozloha36,65 km²[2]
Nadmořská výška373 m n. m.
PSČ439 83, 441 01
Počet domů464 (2021)[3]
Počet částí obce10
Počet k. ú.9
Počet ZSJ10
Kontakt
Adresa obecního úřaduPodbořanská 51
439 83 Lubenec
lubenec@lubenec.cz
StarostaJiří Chaloupecký
Oficiální web: www.lubenec.cz
Lubenec na mapě
Lubenec
Lubenec
Další údaje
Kód obce566438
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lubenec (německy Lubenz) je obec v okrese Louny v Ústeckém kraji. Tvoří ji deset částí, v nichž celkem žije přibližně 1 300[1] obyvatel.

Název

Původní název Luben byl odvozen ze slovanského slova lub s významem stromová kůra a vztahoval se nejspíše ke dvoru nebo rybníku (pokrytém kůrou). Příponou -ec později vznikla jeho zdrobnělina. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Luben (1115, falzum), in Lubenec (1356), in Lubencz (1361), Lubenecz (1369), in Libenczi (1415), in Lubencz (1437), in Lubenczi (1447), u Lubence (1474), ve vsi Lubenczy (1542), v městečko Lubenecz (1579), Lubentz a Liebentz (1651), Libenz a Lubenc (1785) nebo Lubenz a Lubenec (1847).[4]

Historie

Počátky Lubence jsou nejasné. Obě nejstarší zmínky z let 1115 a 1186 se nacházejí ve falzech ze třináctého století, podle kterých vesnice patřila kladrubskému klášteru. V polovině čtrnáctého století byla vesnice rozdělena mezi dva majitele, nebo existovaly dvě oddělené vsi: větší Luben a menší Lubenec. Lubenec s patronátním právem roku 1356 vlastnil Petr z Vrtby.[5] V roce 1364 (nebo 1365[5]) Petr z Vrtby, zakladatel nedalekého Petrohradu, získal také kladrubskou část.[6]

Kostel svatého Vavřince
Památník obětem pochodu smrti

V patnáctém století patřila větší část městečka k Petrohradu, ale menší díl náležel v roce 1436 k Brložci, jehož majitelem byl Heršík z Brložce. Při dělení petrohradského panství v roce 1555 připadl Lubenec k chyšskému panství a částečně také k Libkovicím. V letech 1654 a 1757 patřila část městečka k Ležkám a později, do zrušení patrimoniální správy, k panství Chyše – Lubenec – Drahonice – Libyně.[7]

Lubenec stával u obchodní cesty z Prahy na Loketsko a nejspíše ve čtrnáctém století byl povýšen na městečko. Podle Josefa Vítězslava Šimáka se tak stalo až mezi lety 1404 a 1415, byť roku 1542 byl Lubenec uveden výslovně jako vesnice a v roce 1579 jako městečko. Jádrem městečka bylo náměstí s excentricky umístěným kostelem, jehož poloha byla dána starší předlokační situací. Podle berní ruly z roku 1654 v Lubenci stálo 28 domů, z nichž bylo sedm pustých. Tento stav se nezměnil až do druhé poloviny osmnáctého století, kdy se městečko začalo rozrůstat. Jeho rozvoj podpořila také výstavba císařské silnice z let 1792–1811. Od druhé poloviny devatenáctého století se zástavba šířila především podél ní na západ od kostela.[5]

Ve dvacátých letech dvacátého století v Lubenci fungovala porcelánka, elektrické družstvo, spořitelna a záložna a vyráběly se zde zvěrolékařské přípravky.[8]

V letech 1938 až 1945 byl Lubenec přičleněn (v důsledku uzavření Mnichovské dohody) k nacistickému Německu. Dne 28. dubna 1945 procházel Lubencem pochod smrti z Johanngeorgenstadtu do Terezína. Oběti pochodu zde byly pochovány v hromadném hrobě.[9]

Panelové domy

Po vysídlení německých obyvatel došlo k narušení urbanistické struktury sídla. Zbořena byla zástavba na západní a jižní straně i uvnitř náměstí. Nahradily ji panelové domy a objekt občanské vybavenosti. Nová výstavba narušila i další části Lubence a historická zástavba se tak dochovala jen v podobě několika domů severně od kostela a na východní straně náměstí.[5]

Referendum proti úložišti

Správa úložišť radioaktivních odpadů hledá místo pro ukládání vyhořelého vysoce radioaktivního odpadu z jaderných elektráren a jako jedna z potenciálních lokalit byla vybrána oblast Čertovka zasahující území obcí Blatno, Lubenec, Tis u Blatna a Žihle. Koncem června 2012 proběhlo v Lubenci referendum, ve kterém většina obyvatel odmítla byť i jen geologický průzkum příštího úložiště.[10]

Přírodní poměry

Lubenec leží v Rakovnické pahorkatině v nadmořské výšce okolo 375 metrů. Jižně od vesnice, na rozhraní katastrálních území Lubenec a Vítkovice u Lubence se táhne hřeben zvaný Liščí skály. V místě asi padesát metrů širokého skalního srubu (150 metrů severně od vyhlídky Bílý kříž) je dominantní horninou středně zrnitá žula, jejíž několik set metrů velké těleso je obklopeno převažujícím biotitickým granodioritem. Hornina je silně tektonicky postižena a po kliváži jí pronikají centimetrové křemenné žilky. Obsahuje také až 40 % vyrostlic draselných živců a dalších minerálů.[11]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 797 obyvatel (z toho 364 mužů), z nichž bylo 51 Čechoslováků, 723 Němců, čtyři Židé a devatenáct cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale žilo zde také šest evangelíků, jeden člen církve československé, čtyřicet židů, tři členové jiných církvi a sedm lidí bez vyznání.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 006 obyvatel: 148 Čechoslováků, 843 Němců, tři lidi jiné národnosti a dvanáct cizinců. Stále převládala výrazná římskokatolická většina, ale 28 lidí bylo evangelíky, sedm členy církve československé, 34 izraelské, jeden člověk se hlásil k jiné církvi a 21 lidí bylo bez vyznání.[13]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[14][15]
Obec Lubenec
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 3 051 2 958 2 645 2 663 2 636 2 504 2 766 1 598 1 731 1 628 1 609 1 508 1 555 1 590
Místní část Lubenec
Obyvatelé 932 975 901 948 962 939 1 164 805 1 005 1 036 1 151 1 200 1 237 1 173
Domy 138 143 143 149 156 165 202 195 263 185 178 243 274 293
Tabulka zahrnuje údaje z části Jeleny. Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Dolní Záhoří, Horní Záhoří, Libkovice, Libyně, Řepany a Vítkovice.

Židovská komunita

V roce 1757 v Lubenci žilo osm židovských rodin a další se do něj stěhovaly od druhé poloviny devatenáctého století zejména z Libyně, odkud byla v roce 1878 přestěhována židovská škola a osm let později i sídlo náboženské obce. Podle sčítání lidu dosáhla židovská komunita nejvyššího počtu v roce 1880, kdy ji tvořilo 105 osob. Většina židovského osídlení se soustředila podél silnice do Drahonic a později na severní stranu náměstí a podél pražské silnice. U drahonické silnice stávala také synagoga z roku 1925. V roce 1938 byla nacisty vypálena a později zbořena. Dochovalo se pouze sídlo náboženské obce, tzv. rabinát, kterým byl dům čp. 98. Zesnulí židé byli pohřbíváni na hřbitově u Drahonic.[16]

Obecní správa

Součástí vesnice je bývalá osada Jelení, která vznikla jeden kilometr jihovýchodně od Lubence okolo hostince Zum Hirsch. Její zástavba je roztroušená kolem bývalé porcelánky a lubeneckého nádraží. Původně bývala dokonce rozdělena mezi obce Lubenec a Ležky.[17]

Části obce

Doprava

Železniční stanice Lubenec

Okolo Lubence vede od roku 2021[5] obchvat dálnice D6 z Prahy do Karlových Varů, kterou kříží silnice II/226 z Podbořan do Žlutic. Podél jižního okraje vsi vede železniční trať Rakovník – Bečov nad Teplou se zastávkami Lubenec a Lubenec zast.

Pamětihodnosti

  • Lubenecký kostel je doložen v letech 1352–1355.[18] Roku 1846 byl na jeho místě postaven novogotický kostel svatého Vavřince s pětibokým presbytářem a hranolovou věží.[19]
  • Fara z osmnáctého století
  • Kaplička Panny Marie
  • Socha svatého Floriána u hřbitova[20]
  • Pomník šedesáti obětem pochodu smrti na hřbitově[21]
  • Bývalá porcelánka (čp. 254) se zámečkem. Areál slouží jako domov pro seniory.[22]
  • Dřevěný kříž s plechovým korpusem
  • Socha svatého Šebestiána a podstavec sochy svatého Řehoře – nacházejí se u kostela svatého Vavřince[23]
  • Socha svatého Jana Nepomuckého u pošty

Osobnosti

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Lubenec, s. 684, 685. 
  5. ↑ a b c d e KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [online]. [cit. 2025-07-30]. Kapitola Lubenec. Urbanistický vývoj. Dostupné online. 
  6. ↑ HOBL, Luboš; KODERA, Pavel. Hrad Vrtba a jeho hospodářské zázemí. Archaeologica historica. 2019, roč. 44, čís. 1, s. 66. Dostupné online [cit. 2024-10-22]. ISSN 2336-4386. doi:10.5817/AH2019-1-3. 
  7. ↑ KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [online]. [cit. 2025-07-30]. Kapitola Lubenec. Feudální sídla. Dostupné online. 
  8. ↑ KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [online]. [cit. 2025-07-30]. Kapitola Lubenec. Různé. Dostupné online. 
  9. ↑ Z 900 vězňů přežilo 28. Místa Paměti národa [online]. [cit. 2023-06-19]. Dostupné online. 
  10. ↑ ŽELINSKÝ, Libor. Lubenec: 517 hlasů bylo proti průzkumu, 111 bylo pro. Žatecký a lounský deník.cz [online]. 2012-07-01 [cit. 2025-07-30]. Dostupné online. 
  11. ↑ Skalní vyhlídka poblíž Bílého Kříže, jižně od Lubence [online]. Česká geologická služba, 2016-12-01, rev. 2017-09-26 [cit. 2025-07-31]. Dostupné online. 
  12. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 261. 
  13. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 406. 
  14. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399. 
  15. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-17. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 305. 
  16. ↑ KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [online]. [cit. 2025-07-30]. Kapitola Lubenec. Židovská komunita. Dostupné online. 
  17. ↑ KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [online]. [cit. 2025-07-30]. Kapitola Lubenec. Aglomerace. Dostupné online. 
  18. ↑ PODHORSKÝ, Marek. Toulavá kamera. Praha: Freytag & Berndt : Česká televize, 2005. 229 s. ISBN 80-7316-228-8. S. 41. 
  19. ↑ KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [online]. [cit. 2025-07-30]. Kapitola Lubenec. Kostely. Dostupné online. 
  20. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2025-07-30]. Identifikátor záznamu 154533 : Socha sv. Floriána. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  21. ↑ PADEVĚT, Jiří. Krvavé finále. Jaro 1945 v českých zemích. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 684 s. ISBN 978-80-200-2464-0. Heslo Lubenec, s. 384–385. 
  22. ↑ Seniorcentrum Camino – domov pro seniory a domov se zvláštním režimem [online]. Seniorcentrum Camino [cit. 2025-07-30]. Dostupné online. 
  23. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2025-07-30]. Identifikátor záznamu 155125 : Soubor dvou soch. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  24. ↑ HERTL, David. Alfred Kohn – špičkový vědec, kterému nacisté chystali smrt. Plus [online]. Český rozhlas, 2017-03-09 [cit. 2023-06-19]. Dostupné online. 
  25. ↑ LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 328. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.