Městské opevnění (Klatovy)

Městské opevnění v Klatovech
Hranolová věž západně od jihovýchodního nároží hlavní hradby
Hranolová věž západně od jihovýchodního nároží hlavní hradby
Základní informace
Slohgotický
Výstavba13.–14. století
Poloha
AdresaKlatovy, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°23′44,49″ s. š., 13°17′46,41″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky35923/4-2644 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městské opevnění v Klatovech v Plzeňském kraji je částečně dochovaný systém středověkých hradeb, věží a bašt ze třináctého až šestnáctého století. Pozůstatky opevnění jsou chráněny jako kulturní památka.[1] Nejlépe se dochovaly na východní a severovýchodní straně města.

Historie

Klatovy byly založeny v místech staršího osídlení králem Přemyslem Otakarem II. na začátku druhé poloviny třináctého století.[2] Městské opevnění vzniklo v blíže neznámé době, ale podle archeologického výzkumu byly základy hlavní hradby zahloubeny do kulturní vrstvy ze třináctého století, nevznikly tedy současně s městem. Výstavba hradby snad souvisí s rekonstrukcí města, která následovala po požáru v roce 1288. Současně s hlavní hradbou byly postaveny okrouhlé a polookrouhlé, dovnitř otevřené věže. Hranolové věže jsou zřejmě mladší.[3]

Hlavní hradba na jižní straně

Město bývalo významnou oporou panovnické moci. Ačkoliv se klatovští měšťané ve vrcholném a pozdním středověku účastnili celé řady vojenských akcí, město samo dobýváno nebylo. Nečetné písemné prameny se vztahují především k opravám opevnění. Roku 1387 král Václav IV. město osvobodil na dva roky od všech daní a povolil mu vybírat clo. Takto získané peníze měli měšťané použít na opravu hradeb, příkopů a věží. Výběr dalšího cla z koní, dobytka a jiného zboží dovezeného na prodej do města po dobu dvaceti let panovník umožnil roku 1402, opět s určením prostředků na znovupostavení věží, zdí a hloubení příkopů.[2]

Od první poloviny devatenáctého století byly jednotlivé části opevnění postupně bourány.[4]

Stavební podoba

Historické centrum města leží na pravém břehu Úhlavy a jeho rozloha je přibližně 11,5 hektaru. Má vejčitý půdorys a terén se sklání od jihovýchodu k severozápadu. Přirozenou ochranu mu poskytoval svah říční terasy, který však na východní a jihovýchodní straně chybí. Systém opevnění se ve vrcholné podobě skládal z hlavní a parkánové hradby, příkopu, valu, vnější hradby v čele tohoto valu a vnějšího příkopu. Existence opevnění předměstí je možná, ale neprokázaná. Na vrchu Hůrka a na návrší nad Plánickým předměstím (u vodojemu) stávaly strážní věže.[5]

Vnitřní strana hranolové věže východně od kostela Narození Panny Marie

Hlavním obranným prvkem byla hradba široká 180–200 centimetrů. Podle Willenbergovy veduty byla ukončena cimbuřím, z nehož se dochovaly jen relikty předprsní zídky. Hradbu zesilovaly polookrouhlé věže, vzájemně vzdálené 25–30 metrů.[6] V upravené podobě se dochovaly na východní straně, kde v bývalých nárožích stojí také dvě tzv. okrouhlice, tj. válcové věže,[6] které svou hmotou výrazně vystupovaly před vnější líc hradby.[7] Archeologicky je doložena existence podobné věže u Randovy ulice. [7]

Věže

Obě okrouhlé věže mají průměr asi osm metrů. Lépe se dochovala severovýchodní věž, do níž se vstupovalo z hradebního ochozu portálkem v prvním patře. Přízemí bylo přístupné jen otvorem v klenutém stropě. Nad vstupním podlažím bývala další dvě patra s trámovými stropy, vybavená štěrbinovými střílnami.[7] Podobně byla uspořádána také jihovýchodní věž, jejíž dvě střílny v prvním patře umožňovaly flankování přilehlých kurtin a byly vybaveny zděnými soklíky pro zaklesnutí hákovnic. Další čtveřice střílen je ve druhém patře věže.[8]

Z hranolových věží se nejlépe dochovala silně přestavěná věž východně od kostela Narození Panny Marie. Délka jejích stran přesahovala osm metrů. Původně byla věž na straně do města otevřená a její střílny umožňovaly ostřelování prostoru parkánu.[8] Torzovitě se zachovaly další tři hranolové věže, které patrně při některé z přestaveb nahradily starší věže s okrouhlým půdorysem.[9]

Vnější opevnění

Východní část parkánu s torzem původně válcové věže se střílnami pro ruční palné věže; v pozadí je patrný pozůstatek hranolové věže

Na hlavní hradbu navazoval asi deset metrů široký parkán, vymezený parkánovou zdí, z níž se dochovala pouze silně upravené torza. Parkánová hradba obíhala nejspíše celé město a byla zpevněna hranolovými, dovnitř otevřenými baštami. Před zdí se nacházel vnitřní příkop, před nímž vedl val.[7]

Vnější strana valu byla zpevněna asi jeden metr širokou zdí, která bývala zakončena uzavřeným hrázděným ochozem se sedlovou střechou. V přibližně osmimetrových intervalech zeď prolamovaly čtvercové střílny přístupné z koruny valu.[9] Také vnější hradbu v padesátimetrových rozestupech zesilovaly půlkruhové a nejspíše i hranolové, dovnitř otevřené bašty, zakončené podobným ochozem jako přiléhající hradba.[3]

Příkop a vnější val se dochovaly zejména v prostoru severovýchodně od kostela Narození Panny Marie a severně od Zlatnické ulice.[10]

Brány

Do města se vstupovalo trojící bran a jednou menší brankou v jihozápadní hradbě.[9] Všechny brány zanikly. Na křižovatce Vídeňské a Komenského ulice stávala Lubská brána (zbořena roku 1841[4]), přibližně v místech křížení Vančurovy ulice s ulicí Kpt. Jaroše bývala Špitálská brána (zbořena roku 1835[11]) a u křižovatky Pražské a Václavské ulice se nacházela Klášterská brána.[2] Na vnější straně na brány navazovaly vstupní koridory dlouhé asi čtyřicet metrů, které u vnější hradby končily patrně patrovými průjezdnými budovami s obdélným půdorysem.[3]

Podle archeologických výzkumů měly všechny tři hlavní brány podobu průjezdných hranolových věží. Z Lubské brány bylo odkryto jen boční zdivo z lomového kamene o délce 290 centimetrů.[4] U Pražské brány byl nalezen klenutý můstek přes příkop a část vyzdívky přístupového koridoru.[12] Věž Špitálské brány měla obdélný půdorys s délkou stran šest až sedm metrů a dochovaná koruna zdiva se nachází v hloubce osmdesáti centimetrů pod povrchem. V průjezdu brány se nacházela tzv. vlčí jáma určená snad pro sklápění stěžejkového padacího mostu. Před bránou býval můstek přes mlýnskou strouhu a na něj navazovaly zdi vstupního koridoru k vnější hradbě. Před ní se nacházel můstek přes vnější příkop.[11]

Reference

  1. ↑ Městské opevnění – kulturní památka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-02-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c RAZÍM, Vladislav. Středověká opevnění českých měst. 1. vyd. Díl 2. svazek 1. – katalog Čechy B–O. Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, 2020. 575 s. ISBN 978-80-88339-07-6. S. 352. Dále jen Razím (2020). 
  3. ↑ a b c Razím (2020), s. 360.
  4. ↑ a b c Torzo býv. Lubské brány [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-02-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ Razím (2020), s. 354–355.
  6. ↑ a b Razím (2020), s. 355.
  7. ↑ a b c d Razím (2020), s. 356.
  8. ↑ a b Razím (2020), s. 357.
  9. ↑ a b c Razím (2020), s. 358.
  10. ↑ Razím (2020), s. 353.
  11. ↑ a b Torzo býv. Špitálské brány se 2 mostky [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-02-15]. Dostupné online. 
  12. ↑ Torzo býv. Pražské brány [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-02-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.