Magdalena Dobromila Rettigová

Magdalena Dobromila Rettigová
Portrét M. D. Rettigové od J. Vilímka
Portrét M. D. Rettigové od J. Vilímka
Rodné jménoMagdalena Barbora Artmannová
Narození31. ledna 1785
Všeradice
České královstvíČeské království České království
Úmrtí5. srpna 1845 (ve věku 60 let)
Litomyšl
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníhřbitov v Litomyšli
Národnostčeská
Povoláníspisovatelka, autorka kuchařek, básní, divadelních her, próz
Manžel(ka)
Děti
Významná dílaDomácí kuchařka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová (31. ledna 1785 Všeradice[1] – 5. srpna 1845 Litomyšl[2]), byla česká buditelka a spisovatelka, autorka kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka.

Život

Dětství

Otec Franz Artmann byl Němec, purkrabí na panství Všeradice u Hořovic, matka Josefa Kubíková byla české národnosti.[3] Magdalena žila od pěti let s rodiči ve Statenicích, kde její otec nastoupil do služby u hraběte Šporka. Její dětství nebylo příliš šťastné, poznamenalo je především úmrtí otce v roce 1793 a smrt sourozenců, kteří zemřeli krátce po svém narození.[4] Matka s malou Magdalenou nejprve bydlela v pronajatém bytě v Praze, ale onemocněla revmatismem a později se odstěhovala do Plzně. Magdalena odmala projevovala vysokou inteligenci a zájem o učení. Rodinný přítel Eugenikus Frank, vychovatel v rodině hraběte Kounice, vedl Magdalenu k četbě a katolické víře, psal pro ni modlitební knížky. Matka ji sama také vyučovala v jejich rodném jazyce, tedy v němčině, teprve v 10 letech ji v Plzni poslala do školy.[5] Po třech letech se s matkou vrátila do Prahy. Zde se musela již starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí. Sloužila u bohaté tety, prodělala vážnou nemoc a uvažovala o tom, že se stane jeptiškou.[6]

Sňatek

Do svých 18 let Magdalena žila v německojazyčném prostředí a neuměla česky. Díky seznámení se a následnému manželství s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem se z ní po sňatku z ledna roku 1808 stala vlastenecky orientovaná buditelka.[7] J. A. S. Rettig zastával jako právník funkci radního v několika městech. První čtyři roky Rettigovi bydleli v Táboře, později zejména ve východních Čechách – v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a posledních 11 let v Litomyšli.

Rettig, který poznal schopnosti své ženy, ji neomezoval, ale naopak její první české verše cizeloval, přivedl jí na pomoc zkušené rádce a příležitostně je uveřejňoval se svými básněmi. Byl moderním mužem uznalým k ženské osobnosti a jejím vlohám. Měl porozumění pro svou pracovitou a aktivní manželku jako málokterý muž té doby.[8][9]

Rettigová porodila celkem šest dětí, z toho tři zemřely krátce po narození. Zůstali dva synové, Karel Jan (*1815) a Josef Ondřej (*1821) a dcera Jindřiška Josefa (*1813). V roce 1823 pak potratila v důsledku nehody při cestě kočárem. V dospělosti Karel odešel do ciziny a s rodinou přerušil styky, dcera se stala známou operní pěvkyní a nejmladší Josef vstoupil do piaristického kláštera a věnoval se pedagogické činnosti.[10][11]

Činnost

Rettigová se po osobní smutné zkušenosti rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím a české literatuře. Půjčovala dívkám české knihy a předčítala jim z nich. Angažovala se ale i jinak, vedla svůj společenský salon, který nazývala kafíčková společnost. Kromě toho se angažovala v obecně prospěšné činnosti: v Ústí nad Orlicí měla na starosti českou knihovnu, v Litomyšli prosadila vyčištění studánky a stavbu altánu. Pořádala literární posezení, na nichž se recitovaly české básně. Stála u všech významných kulturních akcí svého okolí a referovala o nich jako dopisovatelka časopisu Květy. Osobně se stýkala s vlastenci, s Františkem Palackým, s Josefem Jungmannem, Pavlem Josefem Šafaříkem a dalšími.[12] S mnoha vlastenci vedla korespondenci. Výhradním vydavatelem jejích děl a jejím přítelem byl Jan Hostivít Pospíšil, královéhradecký knihtiskař a nakladatel.

Pamětní deska M.D.Rettigové v Litomyšli

Závěr života

Od roku 1834 žili manželé Rettigovi s nejmladším synem v Litomyšli a zapojili se do vlasteneckého a společenského života. Rettigová pokračovala v kursech pro dívky, spolupracovala s místními ochotníky a obnovila svou literární činnost. V roce 1844 zemřel Jan Sudiprav Rettig a o deset měsíců později i Magdalena Dobromila Rettigová ve věku šedesáti let. Příčinou úmrtí byla vodnatelnost a selhání jater. Oba jsou pohřbeni na místním hřbitově v Litomyšli.[11] V roce 1885 jí ke stému výročí narození byl postaven kamenný pomník uprostřed hřbitova. V roce 1925 byla na domě v Litomyšli odhalena pamětní deska.[13]

Dílo

První literární pokusy M. D. Rettigové byly v němčině, podobně jako u jejích vrstevníků. Jako spisovatelka byla velmi plodná, napsala několik desítek drobnějších i rozsáhlejších děl. Pod vlivem svého muže a přátel se odhodlala psát a publikovat česky. Nejprve uveřejňovala drobné prozaické i veršované práce v časopisech Dobroslav, Čechoslav, Poutník slovanský, v almanachu Milozor a almanachu Milina. První báseň s názvem Jablíčka byla pod jejím jménem publikována v roce 1820 ve sborníku Dobroslav a získala si velkou popularitu, podle Rettigové však byla dílem jejího manžela.[14] Postupně vydala několik knih povídek pro mládež, které byly určeny především dospívajícím dívkám, byla výbornou vypravěčkou a může být pokládána za zakladatelku české červené knihovny.

Později se věnovala výhradně literatuře prakticky zaměřené. Její tvorba nikdy nedosahovala vysokých uměleckých kvalit. Největší význam má Rettigová šířením národního vědomí a osvěty v ženském měšťanském prostředí, a především díky své Domácí kuchařce, kterou nejenže rozšířila znalectví české kuchyně a sbírku kuchařských receptů, ale přispěla i k rozšíření českého jazyka v měšťanském a lidovém prostředí. Jejím výhradním nakladatelem byl knihtiskař Jan Hostivít Pospíšil z Hradce Králové.[15]

Z díla Rettigové je dodnes nejznámější Domácí kuchařka vydaná poprvé roku 1826 a dále v mnoha vydáních více než sto let. Za jejího života vyšla čtyři vydání v češtině (1826, 1831, 1837, 1844) a čtyři v němčině (1827, 1833, 1838, 1842). Kniha byla postupně doplňována a rozšiřována, z původních 133 stran až na dvojnásobek.[16]

Knihy

  • Mařenčin košíček (1821) – příběhy s ponaučením pro dívky
  • Věneček pro dcery vlastenské (1824) – obsahuje recepty na sladká jídla, dorty a pečivo, které se hodí pro různé příležitosti, včetně vlasteneckých slavností.
  • Domácí kuchařka aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské (1826) – beletristicky psaná, základní myšlenkou je nejen rozmanitost, vzhled a chuť jídla, ale také činorodý přístup ženy k domácím pracím[17][18][19][20][21][22]
  • Křesťanka vzývající Boha aneb kniha modlitební (1827) – modlitbičky, výklad náboženských otázek
  • Chudobičky (1829) – milostné povídky a dramatické hříčky pro učenou společnost
  • Narcisky (1834) – povídky a krátké úvahy, ve kterých se čtenáři dostává mravního poučení
  • Kvítí májové dcerkám českým a moravským (1834) – čtyři krátká marovoučná povídání
  • Mladá hospodyňka v domácnosti, jak sobě počínati má, aby své i manželovy spokojenosti došla (1840)[23]
  • Kafíčko (1845) – jak připravit kávu a zákusky včetně rad společenské konverzace[24]
  • Bílá růže (1827) – žertovné dvouaktové drama[25]
  • Přjběhowé pro Dcerky České a Morawské (1828)[26]
  • Sbírka rozličných myšlenek – upistografie – veršovaná blahopřání, naivní poezie, připomínající lidovou tvořivost
  • Velká kuchařka (1912) – podrobné navedení k upravování všech druhů pokrmů a nápojů[27]

Posmrtné připomínky

Ulice v Praze pojmenovaná podle Magdaleny Dobromily Rettigové
  • Alois Jirásek: Magdalena Dobromila Rettigová, veselohra o třech jednáních; dnes málo známá, ve své době oblíbená životopisná divadelní hra, kromě jiného se zmiňuje uvedená kuchařská kniha.
  • Vendula Borůvková: Magdalena Dobromila, rozhlasová hra natočená v roce 2016.[28]
  • Pamětní síň M. D. Rettigové je v muzeu v Litomyšli
  • Portrétní busta M. D. Rettigové (kolem 1860) je vystavena rovněž v muzeu v Litomyšli
  • Jednotlivé památky vlastní muzeum v Ústí nad Orlicí
  • Portrétní kresba (akvarel) a vyšívaný gratulační lístek jsou ve sbírce Národního muzea v Praze
  • Literární pozůstalost spravuje Památník národního písemnictví v Praze
  • Od června 2010 funguje na zámku v autorčiných rodných Všeradicích Galerie a muzeum Magdaleny Dobromily Rettigové[29]
  • V Praze se nedaleko Národní třídy nachází ulice nesoucí jméno Magdaleny Rettigové. Sídlí zde Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ JOHANIDES, Josef. Magdalena Dobromila Rettigová. Rychnov nad Kněžnou: Městský úřad, 1995. Dostupné online. S. 30. 
  4. ↑ Johanides, str. 31
  5. ↑ Johanides, str. 34
  6. ↑ Johanides, str. 37
  7. ↑ Johanides, str. 44
  8. ↑ RIEGEROVÁ, Eva. Básnířka a kouzelnice kuchyně. Vlasta. 2017-01-25, s. 29. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0139-6617. 
  9. ↑ Johanides, str. 195
  10. ↑ Johanides, str. 204
  11. ↑ a b KOLÁŘOVÁ, Eva. Regionální muzeum v Litomyšli. www.rml.cz [online]. [cit. 2025-07-01]. Dostupné online. 
  12. ↑ Johanides, str. 182
  13. ↑ Johanides, str. 250
  14. ↑ Johanides, str. 129
  15. ↑ Johanides, str. 107
  16. ↑ Johanides, str. 143
  17. ↑ RETTIGOVÁ, Magdalena Dobromila. Domácý Kuchařka, aneb, Pogednánj o masytých a postnjch pokrmech pro dcerky České a Morawské [online]. Hradec Králové: Jan Host. Pospjssil, 1826 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  18. ↑ RETTIGOVÁ, Magdalena Dobromila. Domácý Kuchařka, aneb, Pogednánj o masytých a postnjch pokrmech pro dcerky České a Morawské [online]. Hradec Králové: Jaroslav Pospíšil [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  19. ↑ RETTIGOVÁ, Magdalena Dobromila. Pogednánj o Telecjm Mase [online]. Hradec Králové: Jaroslav Pospíšil, 1843 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  20. ↑ RETTIGOVÁ, Magdalena Dobromila. Domácj Kuchařka, aneb, Pogednánj o masitých a postnjch pokrmech pro dcerky České a Morawské od M. D. Retikowy [online]. Hradec Králové: Jaroslav Pospíšil, 1844 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  21. ↑ RETTIGOVÁ, Magdalena Dobromila. Domácí Kuchařka, čili, Snadno pochopitelné a proskoumané poučení, kterak se masité i postní pokrmy všeho druhu nejchutnějším způsobem vaří, pekou a zadělávají [online]. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1888 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  22. ↑ RETTIGOVÁ, Magdalena Dobromila. Domácí kuchařka, čili, Snadno pochopitelné a prozkoumané poučení, kterak se masité i postní pokrmy všeho druhu nejchutnějším způsobem vaří, pekou a zadělávají [online]. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1895 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  23. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. 
  24. ↑ RETTIGOVÁ, Magdalena Dobromila. Kafjčko a wsse co ge sladkého: sto předpisů, kterak se wsseliké nápoge, i to co ge k přikausnutj [online]. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1845 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  25. ↑ RETTIGOVÁ, Magdalena Dobromila. Bílá růže [online]. Hradec Králové: Jan H. Pospjssil, 1827 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  26. ↑ RETTIGOVÁ, Magdalena Dobromila. Přjběhowé pro Dcerky České a Morawské [online]. Hradec Králové: Jaroslav Pospíšil, 1828 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  27. ↑ RETTIGOVÁ, Magdalena Dobromila. Velká kuchařka [online]. Praha: Kober, 1912 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  28. ↑ Informace na serveru Českého rozhlasu
  29. ↑ http://www.zamecky-dvur.cz/galerie-a-muzeum/

Literatura

  • Olga Votočková-Lauermannová, Magdalena Dobromila Rettigová. 1940
  • Jaroslav Valenta, Josef Johanides, Magdalena Dobromila Rettigová. Rychnov nad Kněžnou 1995
  • Magdalena Dobromila Rettigová, sborník z odborného semináře; Alexandr Stich et alii. Rychnov nad Kněžnou 1996
  • Jana Candráková: Magdalena Dobromila Rettigová. Ústí nad Orlicí 2005
  • Eva Uhrová: České ženy známé a neznámé, Praha 2008
  • Martina Bittnerova: Spisovatelky a Erós, Praha 2011, ISBN 978-80-87423-16-5

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.