Mannersdorf am Leithagebirge (zámek)
| Mannersdorf am Leithagebirge | |
|---|---|
 Zámek Mannersdorf am Leithagebirge | |
| Účel stavby | |
galerie, městský úřad, byty | |
| Základní informace | |
| Sloh | baroko |
| Výstavba | 16. století |
| Přestavba | 1719–1740 |
| Stavebník | Řád sv. Jiří z Korutan |
| Další majitelé | Kryštof Ernst hrabě von Fuchs z Bimbachu a Dornheimu, Karolina von Fuchs-Mollard, František I. Štěpán Lotrinský, Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská, Albert Kazimír Sasko-Těšínský |
| Současný majitel | Město Mannersdorf am Leithagebirge |
| Poloha | |
| Adresa | Hauptstraße, Mannersdorf 48, Mannersdorf am Leithagebirge,  Rakousko |
| Ulice | Hauptstraße 48 |
| Souřadnice | 47°58′27,52″ s. š., 16°36′14,18″ v. d. |
| Další informace | |
| Kód památky | 11351 |
| Web | Oficiální web galerie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek Mannersdorf am Leithagebirge leží v centru dolnorakouského města Mannersdorf am Leithagebirge. Zámek je chráněn památkově chráněn.
Historie
První zmínka pochází z roku 1301 a vztahuje se k Kalhochovi z Ebersdorfu. Ve 14. století bylo původní sídlo v majetku rodu Trauttmansdorffů, kteří mannersdorfské panství spojili roku 1390 s panstvím Scharfeneck. V roce 1470 bylo sídlo prodáno Ulrichu z Grafenecku, který roku 1500 prodal panství Řádu sv. Jiřího z Korutan. Potom co byl hrad Scharfeneck zásahem blesku roku 1555 značně poničen, byl Mannersdorf povýšen na hlavní panské sídlo v regionu.[1]
V roce 1701 došlo k prodeji zámku Johannem Filipem svobodným pánem z Greifenklau-Vollrathu, jenž získal Mannersdorf od císaře Leopolda I., který roku 1705 přešel na Kryštofa Ernsta hraběte von Fuchs z Bimbachu a Dornheimu. Mezi léty 1719–1740 proběhla barokní přestavba zámku, zadaná Karolinou von Fuchs-Mollard. Během ní vznikl Sál Marie Terezie, pojmenovaný po císařovně, která na zámku pobývala při častých návštěvách místních lázní. Rozprostírá přes dvě podlaží a jehož strop zdobí freska znázorňující boha Apollóna ve slunečním voze. Malba je doplněna o alegorie ročních období. Autor maleb je neznámý; mohlo by se však jednat o někoho z okruhu kolem Bartolomea Altomonteho. V majetku Karoliny zůstal zámek s panstvím Scharfeneck až do její smrti v roce 1754. Její osiřelé dcery postoupily zámek císaři Františku I. Štěpánu Lotrinskému, který panství věnoval své dceři Marii Kristině Habsbursko-Lotrinské a jejímu manželi Albertu Kazimíru Sasko-Těšínskému. Do roku 1918 byl zámek v císařských rukou, poté byl však roku 1939 nacisty zkonfiskován. Roku 1942 se zámek dostal do užívání města. K silnému poškození objektu došlo během obsazení jednotkami ruské armády v roce 1945.[2]
Od roku 1942 je zámek ve vlastnictví města, který ho využívá jako sídlo městského úřadu a byty. Roku 2006 se do části objektu nastěhovala sbírka Edmund-Adler-Galerie[3], shraňující pozůstalost nositele ocenění Rompreis z roku 1921, Edmunda Adlera. O zřízení galerie se diskutovalo již roku 1989.[4] V roce 2017 došlo k opravě fasády na zámeckém nádvoří.[5]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schloss Mannersdorf am Leithagebirge na německé Wikipedii.
- ↑ Schloss Mannersdorf. Edmund-Adler-Galerie [online]. [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ HAMMERL, Martin. Mannersdorf am Leithagebirge. burgen-austria.com [online]. 2004-09-09 [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ BRANDSTETTER, Heidemarie. „Edmund Adler-Galerie“ in Mannersdorf eröffnet. Niederösterreichische Landeskorrespondenz [online]. 2006-11-27 [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ HÖGER, -. Markgemeinde Mannersdorf am Leithagebirge. S. 7. Amt der Niederösterreichischen Landesregierung [online]. [cit. 2023-08-26]. S. 7. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-08-26. (německy)
- ↑ FRISCH, Nicole. Schloss Mannersdorf - Neue Fassade im Hof. Niederösterreichische Nachrichten [online]. 2017-11-25 [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mannersdorf am Leithagebirge (zámek) na Wikimedia Commons