Maria Margherita Caiani

Blahoslavená Maria Anna Rosa Caiani M.S.C.
řeholnice
Církev	římskokatolická
Zasvěcený život
Institut	Nejmenší sestry Nejsvětějšího Srdce
Osobní údaje
Datum narození	2. listopadu 1863
Místo narození	Poggio a Caiano Italské království Italské království
Datum úmrtí	8. srpna 1921 (ve věku 57 let)
Místo úmrtí	Florencie Italské království Italské království
Národnost	italská
Rodiče	Jacopo Caiani a Luisa Fortini
Svatořečení
Začátek procesu	15. prosince 1981
Beatifikace	23. dubna 1989 Svatopetrské náměstí, Vatikán beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek	8. srpna
Uctívána církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svaté	panna a zakladatelka
Atributy	řeholní oděv
Patronka	Nejmenších sester Nejsvětějšího Srdce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria Anna Rosa Caiani, M.S.C., řeholním jménem Maria Margherita od Nejsvětějšího Srdce (2. listopadu 1863, Poggio a Caiano – 8. srpna 1921, Florencie) byla italská římskokatolická řeholnice, zakladatelka a členka kongregace Nejmenších sester Nejsvětějšího Srdce. Katolická církev ji uctívá jako blahoslavenou.^[1][2][3]

Narodila se dne 2. listopadu 1863 v Poggio a Caiano jako třetí z pěti dětí rodičům Jacopovi Caianimu a Luise Fortini. Všichni její sourozenci byli chlapci. Pokřtěna byla v kostele Santa Maria Assunta na kopci Bonistallo v její rodné obci.^[4][5]

Její mladší bratr Gustavo trpěl těžkou nemocí poté, co roku 1872 utrpěl zlomeninu krčku stehenní kosti. Mnoho let se o něj starala, než roku 1879 zemřel. Po smrti svého bratra se rozhodla zasvětit svůj život péči o potřebné. Její otec zemřel krátce poté, v roce 1884, a matka ho následovala necelých deset let poté, v roce 1890. Po smrti otce pomáhala svému bratru Oseovi v obchodě s tabákem, ale smrt matky ji zanechala samotnou, protože všichni její bratři se mezi tím oženili. Právě ve své samotě si uvědomila, jaké je její povolání, a našla touhu odevzdat se Bohu a druhým. Vstoupila do zasvěceného života, ale po určité době jej opustila, neboť v něm nenalezla své povolání.^[6][7]

1. listopadu 1891 navštívila svou nemocnou tetu, kde se později setkala a spřátelila s Marií Fiaschi, která byla o necelých deset let mladší než ona. V roce 1893 se rozhodla vstoupit do benediktinského kláštera, ale nedlouho poté klášter opustila. Přibližně v této době se setkala s biskupem bl. Piem Alberte del Coronou, který ji povzbudil v její činnosti. 19. září 1894 s Fiaschi otevřela domov pro potřebné děti.^[4][5]

Dne 15. prosince 1902 založila ženskou řeholní kongregaci Nejmenších sester Nejsvětějšího Srdce. Přijala nové řeholní jméno a formovala prvních pět čekatelek pro vstup do její nové kongregace. V roce 1910 se inspirovala činností sv. Eleny Guerra. Měla také soukromou audienci u kardinála a arcibiskupa milánského bl. Andrey Carla Ferrariho, který ji povzbudil v jejím díle. Po oficiálním schválením jí založené kongregace byla na její první generální kapitule roku 1915 zvolena její první generální představenou.^[6][7]

Zemřela 8. srpna 1921 ve Florencii. Jí založená kongregace se po její smrti rozšířila o nové členky i řeholní domy ve více zemích světa.^[6][5]

Její beatifikační proces započal dne 15. prosince 1981, čímž obdržela titul služebnice Boží. Dne 5. června 1986 ji papež sv. Jan Pavel II. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou. Dne 8. února 1988 byl uznán zázrak na její přímluvu, potřebný pro její blahořečení.

Blahořečena pak byla dne 23. dubna 1989^[8] na Svatopetrském náměstí papežem sv. Janem Pavlem II.^[9]

Její památka je připomínána 8. srpna.^[7] Bývá zobrazována v řeholním oděvu. Je patronkou jí založené kongregace.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Anna Rosa Caiani na anglické Wikipedii.

• Seznam světců a mučedníků katolické církve

• (anglicky) Hagiography Circle
• (anglicky) Saints SQPN
• (italsky) Santi e Beati