Martina Půtová

Martina Půtová, provdaná Izingová (* 28. května 1988^[1][2]), je druhá přeživší^[3] česká oběť útoku kyselinou a následně spoluzakladatelka projektu Burn Fighters pomáhajícího lidem s popáleninami, laureátka Ceny Olgy Havlové a hlavní hrdinka dokumentárního filmu Moje nová tvář (2023).

Jejím otcem je o 30 let starší Miroslav Půta,^[4] má sestru Andreu.^[2] Mimo jiné tři roky brigádnicky pracovala v plzeňské záchranné stanici živočichů.^[5][6] Získala zaměstnání jako manažerka v jedné z personálních agentur v Plzni, která zaměstnávala cizince.^[7] Ve volném čase kromě jiného hrála squash.^[8]

Dne 18. listopadu 2013, ve věku 25 let, se stala obětí útoku kyselinou. V ulici Pod Vrchem v Plzni-Lobzích po osmé hodině ráno nasedala do svého služebního vozu Fabia zaparkovaného u chodníku, když útočník přistoupil k vozidlu, otevřel dveře, chrstl jí do obličeje kyselinu a utekl.^[4][7][9] Jednalo se o koncentrovanou 33% kyselinu sírovou.^[10] Půtová byla poraněna popáleninami v oblasti obličeje, rukou a částečně i nohou, a protože v leknutí částečně polkla, dostala se jí žíravina také do trávicího traktu,^[7] částečně zasaženy byly i dýchací cesty.^[11] Kolemjdoucí lidé ji posléze polévali vodou, aby zmírnili účinky kyseliny.^[12][13] Záchranná služba ji převezla do plzeňské fakultní nemocnice a její stav zůstával kritický.^[7]

V České republice poměrně ojedinělý čin vzbudil mimořádnou pozornost.^[14] Policie případ vyšetřovala jako zvláště závažný pokus o vraždu s tím, že šlo o cílený útok, a nikoli o náhodný akt.^[14][15][16] V následujících dnech vyslechla desítky svědků včetně 38letého bývalého přítele, s kterým se Půtová krátce předtím po asi dvouletém vztahu rozešla.^{[17][18][19][20]} Měsíc po útoku u něj policie provedla domovní prohlídku.^[8]

Počátkem prosince 2013 byla Půtová již ve stabilizovaném stavu převezena na popáleninové centrum pražské nemocnice Královské Vinohrady.^[12] V lednu 2014 byla odpojena od přístrojů a mohla již mluvit.^[4][21] V průběhu prvních osmi měsíců po útoku jí byl amputován ušní boltec a část nosu, podstoupila transplantace kůže na všech poleptaných plochách těla. Kvůli poleptání očí přišla o zrak a kvůli následkům byla v péči psychologa. Na léčbu přispěl Plzeňský kraj částkou 53 tisíc a rodina vyhlásila sbírku.^[8] Později docházela na rehabilitace a dojížděla na speciální laserové zákroky do Ostravy, pomáhala jí organizace Tyflocentrum.^[22]

V právních otázkách Martinu Půtovou a její rodinu nejpozději v červenci 2014 zastupoval advokát Jan Lego, policejní vyšetřování dozoroval státní zástupce Martin Rykl.^[8] V druhé půli srpna téhož roku policisté zatkli a obvinili z vraždy ve stadiu pokusu domnělého pachatele, plzeňského taxikáře Jana Dubského, bývalého přítele Půtové.^[11][23] Kvůli obavám z útěku byl držen ve vazbě.^[24] V lednu 2015 bylo vyšetřování případu uzavřeno^[25] a počátkem února podána obžaloba.^[26]

Dne 23. března 2015 bylo za značného mediálního zájmu zahájeno hlavní líčení u Krajského soudu v Plzni, předsedou trestního senátu byl Tomáš Bouček. Advokát oběti Lego žádal pro rodinu odškodnění ve výši 5 milionů korun, zdravotní pojišťovna nárokovala 870 tisíc korun. Obžalovaný Dubský, jehož obhajoval Vít Zahálka, svoji vinu odmítl.^[10][5][6] Půtová se líčení ze zdravotních důvodů osobně neúčastnila, její výpověď byla u soudu přehrávána ze záznamu. Stojícímu pachateli při činu neviděla do obličeje, neboť měl hlavu nad úrovní střechy auta, identifikovala však boty, které policie později našla u Dubského potřísněné kyselinou, což on vysvětlil hledáním autobaterie na vrakovišti.^[9][27] Podle výpovědi nemocniční sanitářky měl Dubský krátce před skutkem shánět silnou žíravinu. Dubského družka, s níž byl ve vztahu 19 let a nikdy se nerozešli, ačkoli měl mezitím i vztah s Půtovou, vypovídala ve prospěch jeho neviny.^[28] Znalecký posudek na zdravotní následky a stav Půtové vypracoval soudní lékař Miroslav Dvořák. Psycholožka Karolína Malá vypracovala odborný posudek na Dubského, podle ní vykazoval disharmonickou osobnost s dominantními narcistními rysy.^[29] Podle soudních znalců mohla být při útoku použita kyselina z autobaterie, z Dubského počítače také zjistili, že vyhledával výrazy související s kyselinou, nedokázali však s jistotou určit, zda tak činil před, nebo až po skutku.^[30] Nalezeny byly také jeho pachové stopy.^[31]

Soudní líčení bylo na dva měsíce odloženo a pokračovalo 27. května.^[32] Dubský, který byl po celou dobu držen ve vazbě, neuspěl se žádostí o propuštění.^[33] Žalobce Martin Rykl požadoval výjimečný trest odnětí svobody na 23 let a měl Dubského vinu za prokázanou na základě řetězce nepřímých důkazů. Obhájce Vít Zahálka požadoval zproštění obžaloby, neboť žádný z důkazů obžalovaného přímo neusvědčoval.^[34][35] Dne 28. května 2015 soud rozhodl a ve svém verdiktu vyhověl žalobci, když Dubského odsoudil na 23 let odnětí svobody ve vězení se zvýšenou ostrahou.^[36][37] Dále mu bylo stanoveno uhradit Půtové 870 tisíc korun, pojišťovně 830 tisíc korun za léčení a správě sociálního zabezpečení dalších více než 30 tisíc korun.^[38]

Dubský se proti rozsudku odvolal a v září téhož roku případ projednal Vrchní soud v Praze, odvolací senát vedený Michalem Hodouškem však verdikt potvrdil.^[38] Následovalo dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně, který věc projednal na neveřejném jednání v polovině dubna 2016. Půtová u soudu opět vypovídala jen prostřednictvím videonahrávky.^[39] Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť podle jeho usnesení byly i nepřímé důkazy dostačující, tvořily „ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu“ a vyloučily možnost jiného pachatele.^[40][41] V červnu 2016 Dubský využil i poslední opravný prostředek a podal ústavní stížnost.^[42] Patrně v polovině října téhož roku se ve valdické věznici pokusil o sebevraždu – předávkoval se léky a byl hospitalizován na jednotce intenzivní péče interního oddělení v Jičíně.^[43][44] V prosinci 2016 Ústavní soud jeho stížnost zamítl.^[45][46]

Léčba tělesných následků útoku trvala tři roky. Martina Půtová se podle svého vyjádření postupně dozvídala, že jí některé jizvy zůstanou a ztráta zraku bude trvalá. Od počátku byla v psychologické i psychiatrické péči, brala antidepresiva.^[1] Deset měsíců po incidentu uvedla: „Mám panickou hrůzu z jízdy autem, z cizích lidí i z mužských hlasů. To, co teď prožívám, bych ani nenazvala životem.“^[47] Léčila se s posttraumatickou stresovou poruchou, depresemi a úzkostmi. Deset let dojížděla jednou týdně na terapie.^[3][48][49] Po propuštění z nemocnice se odstěhovala zpět k rodičům, kde ji obstarávala matka.^[3]

V roce 2016 absolvovala masérský kurz a věnovala se masírování, po třech letech však kvůli neustupujícímu ekzému toto povolání opustila.^[3] Patrně v druhé polovině roku 2018 se zapojila do služby Návštěvy potmě, již posléze nahradila platforma Spolu s vámi, kdy zrakově postižení lidé navštěvují osamělé seniory.^[3][50][51]

Fotografka a dokumentaristka věnující se násilí na ženách Jarmila Štuková, která ji navštívila již na klinice během léčby, ji seznámila se Simonou Riedlovou ze Sokolova (* 1991),^[3] jež ve svých 17 letech byla popálena eletřinou ze železničních trolejí.^[52][53] Ženy společně v roce 2018 založily platformu Burn Fighters a ještě téhož roku se k nim přidala Karolína Dolečková (* 1998/1999), která přežila 35% popáleniny po autonehodě.^[3] V platformě se začaly věnovat sdílení zkušeností, prevenci, osvětovým přednáškám pro školy, ve spolupráci s organizací Bolíto zaměřenou na popálené děti se účastnily letních táborů.^[3]

V červnu 2020 se Martina Půtová za svou osvětovou činnost a pomoc lidem s popáleninami stala laureátkou Ceny Olgy Havlové. Při slavnostním udělení ceny 15. června v Rezidenci primátora hlavního města Prahy jí předsedkyně správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové Milena Černá a místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Miluše Horská předaly bronzovou plastiku „Povzbuzení“ od sochaře Olbrama Zoubka.^[54][55][56] V červenci téhož roku ji přijal primátor Plzně Martin Baxa.^[57]

Již v roce 2015, kdy se Půtová začala vracet do pracovního procesu a rozhodla se pro masérský kurz, s ní Jarmila Štuková začala natáčet dokument a společně jej tvořily po dobu následujících asi sedmi či osmi let.^[1][58] Hotový snímek nazvaný Moje nová tvář měl světovou premiéru v říjnu 2023 na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava v soutěžní sekci Česká radost,^[59] kde získal Cenu publika^[60] a v hlasování online publika skončil na druhém místě.^[61] Dne 26. října téhož roku jej společnost Falcon uvedla do kin (mezinárodně byl prezentován pod anglickým názvem Is There Any Place For Me, Please?).^{[62][63][64][65]} V březnu 2024 byl film uveden také na festivalu lidskoprávních dokumentů Jeden svět, kde rovněž získal Cenu publika.^[66][67] Dne 30. dubna 2024 jej premiérově odvysílala Česká televize, která se podílela na jeho výrobě.^[58][68]

Mezitím si Martina po dvouapůlletém vztahu 21. srpna 2021 vzala za manžela Miroslava Izinga, s nímž se znala jíž dříve v době před útokem ze squashe.^{[69][70][71][72]} V červnu 2023 porodila syna Matyáše.^[58][70]

• Martina Izingová na Instagramu
• Martina Izingová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Martina Půtová na webu Ceny Olgy Havlové