Maximilian Daublebsky von Sterneck

Maximilian Daublebsky von Sterneck
portrét
Vrchní velitel c. k. námořnictva
Ve funkci:
1883 – 1897
PředchůdceFriedrich von Pöck
NástupceHermann von Spaun
Velitel arzenálu v Pule
Ve funkci:
1876 – 1883
PředchůdceAlfred von Barry
NástupceMoritz Manfroni von Manfort
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostadmirál (1888), viceadmirál (1883), kontradmirál (1872)
Narození14. února 1829
Klagenfurt am Wörthersee
Úmrtí5. prosince 1897 (ve věku 68 let)
Vídeň
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán
ChoťLydia Griswold (od 1896)
RodičeJoseph Sterneck und Ehrenstein
DětiMaximilian Daublebsky von Eichhain
PříbuzníHermann Daublebsky von Sterneck (bratr)
Karl Daublebsky von Eichhain (vnuk)
Profesevoják
OceněníVojenský řád Marie Terezie, Řád sv. Štěpána, Leopoldův řád, Řád železné koruny
CommonsMaximilian Daublebsky von Sterneck
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maximilián svobodný pán Daublebský ze Sternecku (německy Maximilian Freiherr Daublebsky von Sterneck zu Ehrenstein) (14. února 1829 Klagenfurt – 5. prosince 1897, Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1847 a bojoval v několika válkách. Vyznamenal se v bitvě u Visu (1866) a získal prestižní Řád Marie Terezie. V letech 1872–1873 vedl expedici do oblasti Arktidy, poté zastával funkce v námořní administraci. V letech 1883–1897 byl dlouholetým vrchním velitelem rakousko-uherského námořnictva a v roce 1888 dosáhl hodnosti admirála.[1]

Biografie

Admirál Maximilian Daublebsky von Sterneck

Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Daudlebských ze Sternecku (pravopis příjmení kolísal ve formě Daudlebsky a Daublebsky) původem z Českých Budějovic. Narodil se jako nejmladší potomek barona Josefa Daublebskyho (1775–1848), zemského hejtmana v Korutansku, a jeho druhé manželky Františky, rozené baronky Kaisersteinové (1790–1862). Po absolvování lycea v rodném Klagenfurtu nastoupil v roce 1843 ke studiu na námořní škole v Benátkách. V roce 1847 jako kadet vstoupil k rakouskému námořnictvu a během revolučních bojů v letech 1848–1849 se zúčastnil blokády Benátek (1848). Ještě v roce 1848 získal hodnost praporčíka a jako nižší důstojník absolvoval na různých plavidlech cesty po Středomoří a na Blízký východ. Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1852, poručík I. třídy 1855) a jako nižší důstojník na válečných lodích se plavil znovu ve Středozemním moři nebo do Anglie. Kromě toho vykonával povinnosti u námořních základen v Pule a Terstu. K datu 24. listopadu 1859 byl povýšen na korvetního kapitána a v roce 1864 získal hodnost fregatního kapitána. Během dánsko-německé války velel fregatě SMS Schwarzenberg v bitvě u Helgolandu. Vyznamenal se ve válce s Itálií, kdy bitvě u Visu se svou lodí SMS Erzherzog Ferdinand Max potopil italskou vlajkovou loď Re d'Italia (1866). Téhož roku získal hodnost kapitána řadové lodi (4. května 1866),[2] poté byl převelen k námořnímu oblastnímu velitelství v Terstu a v letech 1868–1869 byl velitelem výcvikové lodi SMS Adria. Od roku 1870 zastával post předsedy stálé komise pro námořní dělostřelectvo.[3]

Dne 31. října 1872 byl povýšen na kontradmirála[4] a v následujích dvou letech vedl expedici do Severního ledového oceánu, kterou inicioval a financoval hrabě Johann Nepomuk Wilczek (1872–1874). Po návratu byl na vlajkových lodích SMS Radetzky a SMS Kaiser velitelem eskadry v Jaderském moři (1873–1876).[5] V letech 1876–1883 byl velitelem arzenálu v Pule.[6] K datu 17. listopadu 1883 obdržel hodnost viceadmirála[7] a byl povolán do Vídně na ministerstvo války, kde se stal šéfem námořní sekce, z titulu této funkce byl zároveň vrchním velitelem c. k. námořnictva.[8][9][10] K datu 1. listopadu 1888 dosáhl hodnosti admirála.[11][12]

Zemřel 5. prosince 1897 ve věku 68 let ve Vídni. Byl pohřben na námořním hřbitově v Pule, srdce bylo pohřbeno v hrobce na zámku Krastowitze.

Oženil se až krátce před svým úmrtím v listopadu 1896 na zámku Sandhof v Korutansku s Lydií, rozenou Griswoldovou (1862–1921), dcerou velkoobchodníka. Z předchozího nemanželského poměru s baronkou Amálií Matzovou von Spiegelfeld měl syna Maximiliana (1865–1939), který byl legitimován a povýšen do šlechtického stavu pod jménem Daublebsky von Eichhain a za první světové války dosáhl hodnosti viceadmirála.[13]

Tituly a ocenění

Užíval šlechtický titul svobodného pána, který byl rodině udělen v roce 1812. V roce 1860 byl jmenován c. k. komořím a jako vrchní velitel námořnictva obdržel v roce 1884 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během své kariéry se stal nositelem řady vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[14] Mimo jiné také získal čestné občanství v Tivatu (dnes Černá Hora) a byl čestným členem několika organizací a spolků se zaměřením na námořnictvo.

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha; 1893 (reprint 1997); s. 883 (heslo Daublebsky ze Sternecku)
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 705 dostupné online
  3. ↑ Kais. Königl Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 891 dostupné online
  4. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1873; Vídeň, 1873; s. 657, 660 dostupné online
  5. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1876; Vídeň, 1875; s. 734 dostupné online
  6. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 3, 54 dostupné online
  7. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 917, 922 dostupné online
  8. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 919, 924 dostupné online
  9. ↑ WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856-1918; Vídeň, 1961; s. 153 dostupné online
  10. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1895; Gotha, 1895; s. 160 dostupné online
  11. ↑ Služební postup Maximiliana Daublebskyho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 33 dostupné online
  12. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 1005, 1013 dostupné online
  13. ↑ Maximilian Daublebksky von Eichhain na webu novanobilitas.eu dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1897; Vídeň, 1896; s. 266 dostupné online

Literatura

  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 249–261 (heslo Maximilian Freiherr Daublebsky von Sterneck) ISBN 3-7648-2511-1

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.