Maxmilián Mencl

Maxmilian Mencl
Maxmilián Mencl s manželkou a dětmi
Maxmilián Mencl s manželkou a dětmi
Narození19. června 1888
České Budějovice
Úmrtí8. ledna 1945 (ve věku 56 let)
Malá pevnost Terezín
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníadvokát
DětiVladimír Mencl
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián Mencl (19. červen 1888 České Budějovice8. leden 1945 Malá pevnost Terezín) byl český právník, vrchní právní rada na českobudějovickém městském úřadě (v letech 1920–1944) a odbojář popravený nacisty. Jeho syn Vladimír Mencl se stal malířem a klavírním virtuosem.

Životopis

Maxmilián Mencl se narodil 19. června 1888 v Českých Budějovicích. Jeho otec Maxmilián stál u rozvoje průmyslu ve městě, zároveň působil jako profesor na Jirsíkově gymnasiu.[1] Na škole později vyučoval i jeho syn Vladimír.[zdroj?]

Studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou úspěšně absolvoval v dubnu 1915 u profesora Augusta Miřičky.[2]

Jeho manželka Anežka Fenclová pocházela z Hrdějovic.[3] Měli spolu dvě děti – syna Vladimíra a o dva roky mladší dceru Naděždu.[4]

Pamětní deska za vchodem českobudějovické radnice

V letech 1920 až 1944 byl vrchním právním radou na českobudějovickém městském úřadě. V srpnu 1944 byl za účast v národním odboji zatčen gestapem, deportován do Malé pevnosti v Terezíně, kde byl mučen. Maxmilián Mencl zemřel 8. ledna 1945 ve věku 56 let. Jeho památku připomíná pamětní deska v českobudějovické radnici.

Tehdejší prezident československé republiky Edvard Beneš jej v roce 1946 posmrtně vyznamenal Československým válečným křížem 1939.[zdroj?]

Odkazy

Reference

  1. Kramerius 5. Search results. web.archive.org [online]. 2020-06-14 [cit. 2025-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-14. 
  2. Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916). is.cuni.cz [online]. [cit. 2025-05-03]. Dostupné online. 
  3. Archivovaná kopie. m.vodnany.eu [online]. [cit. 2025-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-14. 
  4. Poděkování. Jihočech. 4. 7. 1945, roč. 42, čís. 5, s. 4. 

Externí odkazy