Mentuhotep II.

Mentuhotep II. Nebhetrepe[1][pozn. 1]
Mentuhotep II.
Doba vlády	2009–1959 př. n. l.[2][3]
Rodné jméno	Montuhotep
Trůnní jméno	Nebhepetre
Horovo jméno
Jméno obou paní	Netžer Hedžed
Zlatý Hor	Bik-nebu-Kasuty
Manželky	Tem, Neferu II. (sestra), Henhenet, Sadeh), Ašajet, Kauit, Kemsit,[4]
Potomci	Mentuhotep III. Mait (Mujet)
Otec	Antef III. Nakhtnebtepnufer
Matka	Iah, manželka Antefa III.
Narození	21. století př. n. l.
Úmrtí	1995 př. n. l.
Hrobka	Dér el-Bahrí
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mentuhotep II. byl egyptským faraonem 11. dynastie. Vládl přibližně v letech 2009–1959 př. n. l. a je považován za zakladatele Střední říše.^[5]

Po sjednocení Egypta přijal oficiální titulaturu faraóna se všemi atributy, bílou korunou Horního Egypta (hedžet), červenou korunou Dolního Egypta (dešret) a posvátnou pokrývkou (chepreš)

„		“
— Herbert Winlock[6]

[[Soubor:Deir el Bahari-map.png|náhled|vlevo|250px|Mapa chrámu v Der el-Baharí]

Vleklé soupeření mezi vládci ve Vesetu a Nechenu, ale také v Mennoferu s prvky občanské války v První přechodné době^[8][9] o vládu nad Egyptem, byly charakteristické pro vlády 7.–11. dynastie. Vládci Vesetu, zřejmě již za vlády Antefa III., otce Mentuhotepa II., a úmrtí vládce v 10. dynastii Merikare v Nechenu^[10] a trvalému oslabení vlivu Mennoferu, vedly k celkovému rozpadu vládních struktur.^[11] Vládci ve Vesetu, Antef II. který vládl téměř půl století, a jeho následník Antef III., upevnili svoji moc ve středním a Dolním Egyptě a Mentuhotep II. ve 14. roce své vlády vojenskými výboji na severu dosáhl sjednocení Egypta pod jednou centrální vládou Vesetu, včetně obnovení nadvlády v Núbii.^[12] Záznam o tomto období byl nalezen v hrobce hodnostáře Anchtifi^{[pozn. 2]} ve vesetské nekropoli.^[11]

Mentuhotep II. během své vlády podnikal nájezdy do Núbie, která se na konci Staré říše vymanila z egyptské nadvlády. Nápis na stavebním bloku z Dér el-Ballátu,^{[pozn. 3]} na ostrově Elefantina sděluje, že obsadil tuto pevnost a odkud mohly být jednotky posílány na jih a strážit nilskou cestu. Kromě Núbie také udržoval pravidelné spojení s Byblem, odkud nechal dovážet cedrové dřevo na stavbu lodí. Zejména po době sjednocení, přibližně po 14. roce své vlády, zadal Mentuhotep II. stavbu několika sakrálních staveb. Byly to chrámy a kaple v Dendeře, Abydosu, na ostrově Elefantině, v Asuánu a Vesetu.

Významně pozměnil chod státních struktur, které byly rozvolněny nárůstem správních úředníků v dílčích provincií a soupeřením nomarchů, ke kterým došlo již za vlády Pepiho II. za 6. dynastie, což byla vlastně jedna z příčin kolapsu Staré říše a anarchie v Prvním přechodném období. Mentuhotep II. potvrdil vládce Horního a Dolního Egyptu, radikálně snížil počet nomarchů.^[13] Posílil vliv několika centrálních úředníků pověřených řízením ekonomických a mocenských struktur. Kancléřem a pokladníkem se stal velmož Meketre.^[14] Jmenoval velmože Meru vrchním královským soudcem,^[15] vezírem a správcem majetku,^{[pozn. 4]} velmože Henenu (hrobky TT313)^[16] a vezíra Cheteje (hrobka TT 311).^[17]

„

Henenu správce paláce[18]

“

„

Chetej správcem armády a ochrany hranic říše[19][20][16]

“

Správa Egypta se stabilizovala a po několika následnících shodného jména Mentuhotep se vlády v prosperující říši ujali panovníci 12. dynastie s centrem v Dolním Egyptě a lokálně v oáze Fajjúm.

„

„Zkrášlená jsou místa Nebhepetre"[21]

“

Zádušní chrám v Dér el-Bahrí připisovaný 11. dynastii byl podrobněji archeologicky zdokumentován Eduardem Navillem a popsán v jeho třech stěžejních publikacích.^[22][7][23] Pozdější a podrobný popis, včetně celkové nivelizace a popisu architektury, zpracoval Dieter Arnold.^[21] Hrobky v blízkosti zádušního chrámu, případně v blízké lokalitě Assif,^{[pozn. 5]} jsou pečlivě evidovány a popsány v práci Marty Kaczanowicz.^[24]

Hieroglyfické nápisy identifikované v nekrálovských hrobkách ve vesetské nekropoli, včetně jejich anglické transkripce, zpracoval Gardiner.^[25] Zádušní chrám Mentuhotepa II. v Deir el-Bahrí byl předmětem zkoumání několika archeologických expedicí, které poskytly cenné, komplexní informace o tomto pohřebním komplexu ve Vesetu. Jednou z nejdiskutovanějších stavbou je rekonstrukce objektu v centrální oblasti, „jádro budovy“. Rozbor a diskuzi poskytli Eduard Naville a Herbert Winlock, kteří předkládali argumenty, že původně to byl nějaký druh pyramidy. Zpřesněnou studií, podloženou novým podrobným průzkumem vycházející z prací Metropolitního muzea umění v New Yorku, předložil Dieter Arnold s tím, že centrální struktura byla ve skutečnosti čtvercová budova podobná mastabě zdobená konkávní římsou (cavetto). Nejpravděpodobněji to byla chrámová stavba s korunovou pyramidou, vycházející z tradice podobných staveb v 5.dynastii. Zbytky obložení se nezachovaly, byly recyklovány v pozdějších stavbách včetně chrámu královny Hatšepsut, postaveného stavitelem Senenmutem téměř o 500 let později.^[26]

Chrám Mentuhotepa II. byl tvořen svatyní s nádvořím. Půdorys svatyně měl rozměry ~40×22 m, její strop byl podepírán 108 sloupy. Z nádvoří k pohřební komoře vedla podzemní chodba, měřící zhruba 150 m, která vede dolů do velké podzemní komory 45 m pod dvorem, nepochybně pohřební komory krále. Tato komora byla obložena červenou žulou. Chrám byl stupňovitý. Jeho dolní část měla rozměry 60×50 m, horní 42×40 m. Obě lemovaly sloupové kolonády tvořené přibližně 254 sloupy. Na středu střechy horní části byla symbolická pyramida, jejíž základna měřila 21×21 m, neměla příliš velkou výšku. Hlavní osa chrámu směřoval k bodu zimního slunovrat.^[21] Z nalezených artefaktů je nejcennější torzo sochy Mentuhotepa II.^[16] ve výrazném červeném zbarvení. Další části téže sochy byly nalezeny v jiných muzeích a restaurovány do současně prezentovaného celku, vystaveném v Egyptském muzeu v Káhiře. Eduard Naville^[7] nalezl v sále zádušního chámu obětní stůl se jménem Mentuhotepa II.^[21]

Zádušní chrám byl budován postupně, jeho základy se odhadují již do doby vlády Antefa II., ve druhé fázi se postavila hrobka a kaple, ve třetí fázi to byla kaple královen a rekonstruována hrobka. Později byl dostavěn sloupový sál a v období nástupu vlády Mentuhotepa II. byl včleněn votivní deposit s již nově přijatou titulaturou faraona. V poslední stavební fázi se dostavěla plocha nádvoří a chrámová terasa a zahrada s královskými sochami.^[21]

Nástupci Mentuhotepa II., Mentuhotep III. a Mentuhotep IV., vládli jen krátce, a jejich dynastická éra se úmrtím Mentuhotepa IV. skončila. Vlády se zmocnil vezír za vlády Mentuhotepa IV., Amenemhet I., zakladatel 12. dynastie se sídlem v Dolním Egyptu v úrodné oáze Fajjúm.

• 10. dynastie
• 12. dynastie
• Lišt
• Amenemhet I.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mentuhotep II. na Wikimedia Commons
• Theban mapping projekt [1] Archivováno 22. 12. 2016 na Wayback Machine.

Předchůdce: Antef III.

Egyptský král 2009–1959 př. n. l.

Nástupce: Mentuhotep III.