Navarrské království

Navarrské království
Nafarroako Erresuma (baq)
Reino de Navarra
(es)
Royaume de Navarre
(fr)
Reiaume de Navarra
(oc)
Regnum Navarrae
(la)
824[p. 1]1841
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Navarrské království (zelená) v roce 1190
10 000 km² (rok 1300)
Obyvatelstvo
100 000 (rok 1300)
Státní útvar
Vznik
824bitva v průsmysku Roncevaux, osamostatnění na Franské říši
905 – korunovace Sancha I.
1162Sancho VI. užívá titulu král navarrský
Zánik
1513 – jižní část připojena ke Kastilii
1620 – severní část připojena k Francii
1841 – zrušen zbytek autonomie jižní části
Státní útvary a území
Předcházející
Gaskoňské vévodství Gaskoňské vévodství
Franská říše Franská říše
Horní marka (Córdobský emirát) Horní marka (Córdobský emirát)
Francouzské království Francouzské království
Následující
Horní Navarra (Kastilská koruna) Horní Navarra (Kastilská koruna)
Dolní Navarra (Francie) Dolní Navarra (Francie)
Aragonská koruna Aragonská koruna
Španělské království Španělské království
Bidache Bidache

Navarrské království (baskicky Nafarroako Erresuma, španělsky Reino de Navarra, francouzsky Royaume de Navarre, latinsky Regnum Navarrae), původně Pamplonské království (baskicky Iruñeko Erresuma), bylo evropské království ležící na Pyrenejském poloostrově u Atlantského oceánu. Jeho hlavním městem byla Pamplona (baskicky Iruña či Iruñea). Za datum vzniku království se tradičně pokládá rok 824, kdy tamní baskický vůdce Íñigo Arista získal titul pamplonského krále a ukončil nadvládu Franské říše. Teprve v roce 1162 začal Sancho VI. jako první užívat titul krále navarrského (Rex Navarre).

Většina území zaniklého království je v součástí Španělska. Malá část severně od Pyrenejí je součástí Francie.[1]

Etymologie

Ačkoliv jsou doklady o starších podobných toponymech, první řádně zdokumentované použití latinského navarros se objevuje až v Eginhardově kronice Vita Caroli Magni.[2] Mimo ni se o "nabarros" zmiňují ještě Letopisy království Franků. Další franské zdroje zmiňují "nabarri/navarri", "Hispani wascones", a také "pampilonensi".[3]

Existují dva možné původy [2] jména Navarra/Nafarroa/Naparroa:

  • Baskické nabar (skloňovaný absolutive singular nabarra): "nahnědlý", "vícebarevný", které by bylo kontrastem k zeleným horám severně od původního navarrského hrabství.
  • Baskické naba, kastilské nava ("údolí", "planina", vyskytuje se napříč Španělskem) + Baskické herri ("lidé", "země").

Lingvista Joan Coromines považuje naba za ne zcela baskického původu, ale za součást širší baskické jazykové rodiny, která zahrnovala také pre-románské jazyky Akvitánie.

Pozadí vzniku

Kmeny v oblasti západních Pyrenejích

Království vzniklo na jižní straně západnách Pyrenejí v nížínách okolo města Pamplona. Podle římských geografů (např. Plinius starší a Livius) byla tato oblast obydlena Vaskony a dalšími pre-indoevropskými kmeny.[4] Tyto kmeny mluvili archaickou verzí baskičtiny, tzv. proto-baskičtiny. Římská říše území plně ovládla okolo roku 74 př.n.l., ale narozdíl od akvitánských kmenů na severu si Baskové vyjednali své podvolení se Římské řísi. [5] Území bylo nejprve součástí římské provincie Hispania Citerior a později Hispania Tarraconensis, v rámci kterých bylo pod jurisdikcí conventu iuridicus v Caesaraugustě (moderní Zaragoza).

Římská říše ovlivnila oblast urbanizací, jazykem, infrastrukturou a obchodem. Během Setoriovy války nařídil Pompeius založení města na území Vaskonů. Město bylo založeno v místech stařšího vaskonského osídlení, později dostalo název Pompaelo a vyvinula se z něj dnešní Pamplona. Romanizovaní Vaskonové přijali latinu, která se v této oblasti později vlivem baskičtiny vyvinula do podoby navarro-aragonštiny. Přesto byla samotná baskičtina poměrně rozřířená, zvláště rurálních oblastech a v okolí hor.

Po pádu Západořímské říše se Vaskonové stali součástí Visigotské říše. Jejich intergrace však probíhala pomalu i kvůli častým občanským válkám. Během muslimského dobytí Španělska se baskické elity většinou přidali na stranu Umajjovského chalífátu v naději na stability. Roku 718 Pamplona sjednala pakt, který jí zaručoval širokou autonomii výměnou za podrobení se Cordobskému emirátu a placení tributu.[6] Pohřební vzory této doby ukazují jak silnou vazbu na merovejskou franskou říší a gaskoňskou Akvitánii, tak na muslimské vládce z jihu. Nalezly se předměty s islámskými texty. Využívání muslimského hřbitovu v Pamploně se rozpíná na dobu odpovídající několika generacím, což naznačuje přítomnost muslimské posádky v prvních dekádách po invazi muslimů. [7]

Historie

Navarrské království v době svého největšího územního rozsahu, na konci vlády Sancha III. (1035), zahrnovalo dnešní španělské země Navarra, Baskicko, La Riola, Kantábrie a severní části Kastilie a Aragonu.[1] Postupně se od něj oddělily jako samostatné království Kastilie a Aragon.[1] S Aragonským královstvím byla Navarra v letech 1054–1134 spojena personální unií a později také s Francií v letech 1285–1328.[1] V průběhu 12. století byla západní část Navarry (dnešní Baskicko a La Riola) připojeny ke Kastilii.

V roce 1513 anektovala Kastilie část Navarrského království jižně od Pyrenejí (Horní Navarra).[1] Malá část království ležící severně od Pyrenejí (Dolní Navarra), zůstala nezávislá. Její král Jindřich III. Bourbonský se roku 1589 stal králem Francie a Navarra byla spojena personální unií s Francií.[1] Za vlády Jindřichova syna Ludvíka XIII. byla v roce 1620 personální unie obou zemí zrušena a Navarra byla začleněna do Francouzského království, čímž Navarrské království zaniklo. Toto území ovšem užívalo společně s provincií Béarn jistý stupeň autonomie až do roku 1792.[1] Poslední zbytky autonomie španělské části byly zrušeny v roce 1841.[1]

Geografie

Symbolika

Odkazy

Poznámky

  1. Tradičně uváděné datum vzniku.
  2. V prvních letech království, poté okrajově a s částečným vlivem na katolictví.

Reference

  1. a b c d e f g h HONZÁK, F; PEČENKA, M; VLČKOVÁ, J. Evropa v proměnách staletí. 1. vyd. Praha: Libri, 1995. 590 s. ISBN 80-85983-00-1. S. 316. 
  2. a b Bernardo Estornés Lasa's Spanish article on Navarra in the Auñamendi Entziklopedia (click on "NAVARRA – NAFARROA (NOMBRE Y EMBLEMAS)")
  3. BARROSO CABRERA, Rafael; CARROBLES SANTOS, Jesús; MORÍN DE PABLOS, Jorge. Toponimia altomedieval castrense. Acerca del origen de algunos corónimos de España. E-Spania. Revue interdisciplinaire d'études hispaniques médiévales et modernes. OpenEdition Journals: 2013-05-24. Dostupné online. ISSN 1951-6169. doi:10.4000/e-spania.22501. (španělsky) 
  4. Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Navarre ve Wikizdrojích (anglicky)
  5. Collins 1990, s. 53–56.
  6. Larrea a Lorenzo 2012, s. 277.
  7. Larrea a Lorenzo 2012, s. 279–280.

Související články

Externí odkazy