Octacnemidae
 Octacnemidae | |
|---|---|
 Megalodicopia hians | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | pláštěnci (Tunicata) |
| Třída | sumky (Ascidiacea) |
| Řád | pravé sumky (Phlebobranchia) |
| Čeleď | Octacnemidae |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Octacnemidae je čeleď pravých neboli celistvých sumek (Phlebobranchia), k březnu 2025 čítající celkem 10 popsaných rodů.[1] Vzhledem k aberantnímu vzhledu zástupců této skupiny se jí někdy dostávalo postavení na úrovni vyšší taxonomické kategorie, což však nerespektuje požadavky kladistiky.[2]
Charakteristika
Čeleď Octacnemidae zahrnuje hlubinné sumky, jež tolerují i hloubky atakující či přesahující 8 000 metrů: zaznamenány byly např. v Mariánském či Boninském příkopu.[3] Nejvyšší početnosti však mohou dosahovat v nižších hloubkách, v případě Megalodicopia hians z kalifornského kaňonu Monterey např. v hloubkách 400–800 metrů.[4] Minimálně druh Dicopia antirrhinum žije i ve vodách Středozemního moře, záznamy pocházejí např. z kaňonu Palamós u katalánského pobřeží (z hloubek až 1 100 metrů).[5]
Oproti jiným sumkám došlo u čeledi Octacnemidae k redukci hltanožaberního vaku, a to v souvislosti s dravým způsobem života. Podobný evoluční trend lze pozorovat i u některých molgulovitých zřasenek, dříve řazených do samostatné třídy Sorberacea.[6] Dravý způsob života představuje adaptivní reakci na nedostatek potravních částic v ekosystému hlubokého moře. Lovecký aparát sumek z čeledi Octacnemidae je tvořen přijímacím sifonem. Ten se přetvořil do podoby svalnatých laloků či pysků, s jejichž pomocí mohou sumky polapit i pohyblivou kořist. Závislost na podobném způsobu výživy oproti zachytávání planktonu se však u jednotlivých zástupců různí.[5] Jednotlivé rody se také liší stavbou a počtem svých lapacích pysků, kdy rod Octacnemus jich nese osm, některé jiné rody pouze dva. K oplození dochází vně těla a vývoj probíhá přes typickou sumčí larvu, jak bylo zjištěno alespoň u druhu Megalodicopia hians.[4]
Přehled rodů
- Benthascidia Ritter, 1907
- Cibacapsa Monniot C. & Monniot F., 1983
- Cryptia Monniot C. & Monniot F., 1985
- Dicopia Sluiter, 1905
- Kaikoja Monniot C., 1998
- Megalodicopia Oka, 1918
- Myopegma Monniot F. & Monniot C., 2003
- Octacnemus Moseley, 1877
- Polyoctacnemus Ihle, 1935
- Situla Vinogradova, 1969
Zdroj (aktuální k březnu 2025): [1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b WoRMS - World Register of Marine Species - Octacnemidae. www.marinespecies.org [online]. [cit. 2025-03-10]. Dostupné online.
- ↑ GAISLER, Jiří; ZIMA, Jan, 2007. Zoologie obratlovců. 2. vyd. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-1484-9. S. 57.
- ↑ JAMIESON, Alan J.; LINDSAY, Dhugal J.; KITAZATO, Hiroshi. Maximum depth extensions for Hydrozoa, Tunicata and Ctenophora. Marine Biology. 2023-02-09, roč. 170, čís. 3, s. 33. Dostupné online [cit. 2025-03-10]. ISSN 1432-1793. doi:10.1007/s00227-023-04177-5. (anglicky)
- ↑ a b HAVENHAND, Jon. N.; MATSUMOTO, George I.; SEIDEL, Ed. Megalodicopia hians in the Monterey submarine canyon: Distribution, larval development, and culture. Deep Sea Research Part I: Oceanographic Research Papers. 2006-02-01, roč. 53, čís. 2, s. 215–222. Dostupné online [cit. 2025-03-10]. ISSN 0967-0637. doi:10.1016/j.dsr.2005.11.005.
- ↑ a b MECHO, A.; AGUZZI, J.; COMPANY, J. B. First in situ observations of the deep-sea carnivorous ascidian Dicopia antirrhinum Monniot C., 1972 in the Western Mediterranean Sea. Deep Sea Research Part I: Oceanographic Research Papers. 2014-01-01, roč. 83, s. 51–56. Dostupné online [cit. 2025-03-10]. ISSN 0967-0637. doi:10.1016/j.dsr.2013.09.007.
- ↑ ZRZAVÝ, Jan. Fylogeneze živočišné říše. 1. vyd. Praha: Scientia 255 s. ISBN 80-86960-08-0, ISBN 978-80-86960-08-1. OCLC 124086610
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Octacnemidae na Wikimedia Commons 
Taxon Octacnemidae ve Wikidruzích