Ondřej Křižan

Ondřej Křižan
Rodné jménoKřižan
Jiná jména
  • Ondřej Křižan–Hasilík;
  • Andrej Hasilík;
  • Andrej Hasilik
Narození1944
Hranice; Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
BydlištěNěmecko (Marburg)
Národnostčeská
Vzdělání
  • Maturita (Žilina);
  • Vysokoškolské studium chemie (Bratislava, 1967)
Alma materPhilipps University Marburg
Povoláníbiochemik
ZaměstnavatelPhilipps University Marburg
Domovské městoMarburg
TitulProf. Dr.
ChoťHana Hasilíková
Děti2 synové
Rodiče
  • Jan Křižan (1915–1951);
  • Dagmar Křižanová (rozená Hasilíková, 1919–2015)
Příbuzní
  • bratr: Jan Křižan (mladší);
  • bratr: Jiří Křižan (1941–2010);
  • dědeček: Jan Křižan (1882–1941);
  • pradědeček: Jan Křižan starší (1843–1911);
  • strýc: MUDr. Jan Hasilík;
  • bratranec: PhDr. Dušan Dobeš (* 1952)[p. 1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Křižan (* 1944 Hranice), uváděn jako Andrej Hasilík nebo Ondřej Křižan–Hasilík je emeritní profesor fyziologické chemie na Philipps University Marburg. Původem z moravského rodu Křižanů, vystudoval chemii na vysoké škole technické v Bratislavě, od roku 1970 žije a působí v Německu (Marburg), autor mnoha odborných textů a spoluautor elektronické publikace CLAY-EVA volá Londýn o paradesantní skupině CLAY.

Život

Členové paradesantního výsadku CLAY (Clay–Eva) před odchodem z Anglie (léto 1943): Čestmír Šikola, Jiří Štokman, Antonín Bartoš

Rodinný původ

Ondřej Křižan se narodil v roce 1944 v Hranicích jako poslední potomek do rodiny podnikatele Jana Křižana staršího (1915–1951),[1][2] rodáka z Valašského Meziříčí. Měl ještě další dva starší bratry: Jana Křižana (mladšího) a Jiřího Křižana (1941–2010).[3] Jeho matkou byla Dagmar Křižanová (rozená Hasilíková, * 15. prosince 1919 Přerov – 2. října 2015 Valašské Meziříčí),[1][2] která měla ještě bratra MUDr. Jana Hasilíka, který působil jako lékař na Slovensku (v Žilině). Rodiče Jan a Dagmar Křižanovi byli sezdáni v roce 1939.[3]

Otec Jan Křižan

Podnikání, znárodnění a represe

Ondřejův otec Jan byl absolventem obchodní akademie v Brně (po maturitě ale nedokončil studium práv na Masarykově univerzitě) a vlastnil ve Valašském Meziříčí parní pilu a továrnu. Byl to rodinný podnik založený již Janovým otcem Janem Křižanem (1882–1941) v roce 1914. Po smrti Janova otce v roce 1941 se Jan stal hlavním majitelem pily poté, co se zadlužil, aby mohl splatit dědický podíl svým sestrám.[3]

Parní pila sice patřila rodině Křižanových, ale byla spravována Vítkovickými železárnami, které za Protektorátu Čechy a Morava ovládali Němci. Ještě před únorem 1948 byla pila znárodněna, Jan Křižan se stal v jejím provozu řadovým zaměstnancem a to i přes jeho protesty, v jejichž důsledku byl nakonec (v roce 1948) z pily definitivně propuštěn.[3]

Pokusil se soukromě hospodařit na pozemcích (10 hektarů) v Brankách, které patřily rodičům jeho manželky Dagmar.[3] (Chtěl tam chovat nosná kuřata.)[1][2] Tuto aktivitu mu komunisté znepříjemňovali uměle vykonstruovanými dluhy u berního úřadu a vysokými požadavky na odvody státu (tzv. kontingenty (na vajíčka) = v době řízeného hospodářství se jednalo o přesně stanovené dodávky zemědělských výrobků, kterou musel zemědělec odvést[4]), které nemohl splnit.[3][1][2]

Známost a kontakt s jedním americkým novinářem Janovu situaci ještě zhoršila. Byl sledován státní bezpečností (StB), kde jej evidovali nejen jako odpůrce komunismu, ale čelil nařčení i ze styku s kapitalistickým zahraničím. Politický vývoj v komunisty postupně ovládaném poválečném Československu a zničená vlastní existence jej přiměly k myšlence na emigraci s tím, že se snad časem podaří jeho rodině dostat se do ciziny za ním.[3]

  • Předci Ondřeje Křižana
  • Pradědeček: rolník a obchodník se dřevem v Hodslavicích Jan Křižan starší (1843–1911)
    Pradědeček: rolník a obchodník se dřevem v Hodslavicích Jan Křižan starší (1843–1911)
  • Dědeček: zakladatel parní pily v Krásně nad Bečvou Jan Křižan (1882–1941)
    Dědeček: zakladatel parní pily v Krásně nad Bečvou Jan Křižan (1882–1941)
  • Otec: podnikatel Jan Křižan (1915–1951) odsouzený v politickém procesu k trestu smrti
    Otec: podnikatel Jan Křižan (1915–1951) odsouzený v politickém procesu k trestu smrti

František Boháč

Jan Křižan se spojil s bývalým majorem československé armády Františkem Boháčem, který po druhé světové válce působil jako vojenský instruktor v Hranicích a z armády byl propuštěn (na základě výsledků personálních čistek) v srpnu 1949. Boháč se narodil a vyrůstal v Chorvatsku, kde měl snoubenku, ale komunistický režim mu legální vycestování do Jugoslávie nepovolil. Na základě informací od svých kontaktů v Rakousku naplánoval František Boháč ilegální přechod hranic s Janem Křižanem v blízkosti Mikulova na Silvestra 1949 (v noci z 31. prosince 1949 na 1. ledna 1950), kdy oba logicky předpokládali snížený stupeň bdělosti pohraničníků.[3]

Pokus o přechod hranic

Křižan a Boháč přijeli s řidičem Vladimírem Krejčiříkem automobilem do blízkosti hranice, kde byli nečekaně zastaveni dvojčlennou hlídkou pohraniční stráže, která jim přikázala následovat je. Dle nejasných (a dodatečně upravených) vyšetřovacích protokolů to byl Jan Křižan, kdo zastřelil v přestřelce velitele hlídky, vrchního strážmistra Václava Anschlaga. Vojína Edmunda Sziklaie, který přežil a později popsal přepadení, pak zranili údajně Křižan s Boháčem společně. Do Rakouska Křižan a Boháč sice přešli, ale tam byli v sovětské okupační zóně zadrženi tamní policií. Ta je obratem předala Sovětům a ti je dne 4. ledna 1950 deportovali v Mikulově zpět do Československa.[3]

Soud a poprava

Hlavní přelíčení státního soudu Brno v kauze „Jan Křižan a spol.“ bylo veřejné a konalo se 12. až 14. prosince 1950 na zámku v Mikulově. Bývalý továrník Jan Křižan zde byl souzen jako třídní nepřítel, představitel buržoazie, vystupující aktivně proti socialistickému zřízení.[3] Spolu s Křižanem a Boháčem (oba odsouzeni k trestu smrti provazem a popraveni v brněnské věznici na Cejlu dne 14. června 1951) bylo dalších sedm osob, označených jako pomocníci, odsouzeno k mnohaletým trestům odnětí svobody.[3][1][2][p. 2]

  • Pohled od západu na Křižanovu parní pilu v Krásně nad Bečvou (Valašském Meziříčí)
    Pohled od západu na Křižanovu parní pilu v Krásně nad Bečvou (Valašském Meziříčí)
  • Svatební fotografie (prosinec 1939) Dagmar Křižanové, rozené Hasilíkové (1919–2015) a Jana Křižana (1915–1951)
    Svatební fotografie (prosinec 1939) Dagmar Křižanové, rozené Hasilíkové (1919–2015) a Jana Křižana (1915–1951)
  • František Boháč (1914–1951)
    František Boháč (1914–1951)

Matka Dagmar Křižanová

Manželka Dagmar Křižanová, která se netajila svými zápornými postoji ke komunistickému totalitnímu režimu, po manželově popravě musela opustit své místo v kanceláři a vykonávala manuální práci v komunálním podniku ve Valašském Meziříčí. Opakované kádrové prověrky a pohovory ji nakonec (po 5. prověrce v pořadí) „zařídily“ zdraví poškozující práci s chemickými látkami v čistírně oděvů.[3] Tam ji výpary z čisticích prostředků narušily játra. Díky lékařskému posudku toto zaměstnání nesměla provozovat a pak pracovala na točně u železnice na nádraží.[1][2] Totalitní systém si „pohlídal“ i odepření přístupu k vyššímu vzdělání u jejích třech synů.[3]

Ondřej Křižan (studia a emigrace)

Ondřej Křižan absolvoval (jako premiant) v roce 1958 osmiletku (závěrečnou zkoušku vykonal na samé výborné), ale nebyl přijat ani na učiliště elektroniky u Tesly v Rožnově pod Radhoštěm.[3] Cesta ke vzdělání se mu otevřela poté, co jej rodina jeho strýce MUDr. Jana Hasilíka a jeho ženy Viery v Žilině v roce 1958 adoptovala.[3][5][p. 3] Ondřej získal příjmení Hasilík (dívčí jméno jeho matky), složil maturitu v Žilině, na slovenské technické vysoké škole v Bratislavě studoval (v období od srpna 1962 do června 1967)[5] chemii a tam také začal pracovat na své doktorandské práci.[3][p. 1] Nakonec získal titul Dipl. Ing. v oboru biotechnologie.[zdroj?]

V roce 1969 emigroval Ondřejův nejstarší bratr Jan Křižan (mladší).[3] Ondřej Křižan–Hasilík odešel z Československa v roce 1970 se svojí manželkou Hanou Hasilíkovou[5] přes Jugoslávii do Rakouska.[3][p. 4]

Bratr Jiří Křižan

V Československu zůstal pouze Jiří Křižan (1941–2010), pozdější novinář a filmový scenárista, spoluautor manifestu Několik vět a poradce prezidenta Václava Havla. Jiří Křižan byl v roce 1958 těsně před maturitou vyloučen kvůli svým politickým postojům ze studia na gymnáziu. Jiří pak prošel několik dělnických profesí, pracoval i jako havíř v ostravských dolech, kde díky jednodennímu zpoždění nástupu do směny unikl smrti v důlním závalu. Příběh svého otce Jana Křižana i celé své rodiny zachytil koncem 60. let 20. století Jiří Křižan v autobiografické novele Stín. Normalizace sice jejímu prvnímu vydání (plánovanému na rok 1970) v Československu zabránila, ale dílo v překladech vyšlo v zahraničí. Do formy filmového scénáře pak tento rodinný příběh přepsal Jiří Křižan po sametové revoluci a v roce 1990 podle něj režisér Martin Hollý (1931–2004) natočil film Tichá bolest (s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli).[3] V originále novelu Stín vydala 8 let po smrti Jiřího Křižana Knihovna Václava Havla v roce 2018.

Ondřej Křižan (v emigraci)

Po emigraci získal Ondřej Křižan-Hasilík místo nejprve na univerzitě v Utrechtu, dále působil ve Freiburku a Regensburgu a dva roky rovněž ve Spojených státech. Řadu let vedl biochemickou katedru na Lékařské fakultě v Münsteru.[3] Od dubna 1994 působil na Philippsově univerzitě v Marburgu (Philipps-Universität Marburg), kde je emeritním profesorem fyziologické chemie.[5]

Pod jménem Andrej Hasilík (respektive Hasilik) publikoval asi 200 odborných článků převážně s problematikou biogeneze lysozomů.[3][5][7] Po sametové revoluci v Československu byla jeho žádost o zrušení původní adopce a získání původního příjmení po otci (Křižan) zamítnuta. Stejně zamítavé stanovisko vyřkl Mezinárodní soud pro lidská práva ve Štrasburku a zamítnutí ve stejné věci se dočkal rovněž i od německých úřadů.[3][p. 5] Po změně občanského zákoníku, který umožňoval adopci dospělých osob, byl Andrej Hasilík adoptován kolem roku 2014 svojí 95 let starou matkou.[1][2]

V roce 2009 odešel Ondřej Křižan-Hasilík do starobního důchodu. Se svojí manželkou Hanou měl dva syny.[5] Jeho manželka měla umělecké sklony (sochařství).[5][8] Ondřej Křižan se zabýval genalogií svého a manželčina rodu.[5] Pod jménem Ondřej Křižan-Hasilík se stal spoluautorem elektornické knihy (druhým autorem je Jiří Daněk) s názvem CLAY-EVA volá Londýn (nakladatelství p3K Praha 2019, ISBN 978-80-270-5805-1).[9] Publikace pojednává o osudech československých výsadkářů z paradesantní skupiny CLAY vycvičených ve Velké Británii a vysazených na východní Moravě, jejichž úkolem bylo v letech 1944 až 1945 zaktivizovat zdejší hnutí protiněmeckého odporu, organizovat zpravodajskou činnost, připravovat povstání a obnovit spojení s Londýnem pomocí radiostanice EVA.[5]

Společně s manželkou Hanou (na základě jejích nápadů) vyvinul analogové a virtuální geometrické hry pojmenované jako cardandcube.[5][10][11]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b PhDr. Dušan Dobeš (* 1952 Opava) – absolvent vysokoškolského studia psychologie v Košicích (ukončil v roce 1976), žije v Českém Těšíně. Dušan Dobeš je bratrancem Prof. Dr. Ondřeje Křižana–Hasilíka. Je synem prokuristy Františka Dobeše (1895–1975) (bratra Emilie Dobešové). I on měl problém studovat v 50. letech 20. století na Moravě a proto odešel za studiem na Slovensko.[6]
  2. ↑ V době popravy Jana Křižana bylo Ondřejovi Křižanovi 6 let.
  3. ↑ MUDr. Jan Hasilík byl za druhé světové války totálně nasazen, pracoval v Rakousku v Eisenerzu odkud uprchl, skrýval se v Brankách u rodičů, kde byl prozrazen a pak žil na nějaké chatce na Ostravici, druhou světovou válku přežil a dokončil vysokoškolské studium medicíny a provozoval lékařskou praxi v Žilině.[1][2]
  4. ↑ Se svojí manželkou se Andrej Hasilík poznal v Bratislavě na studiích chemie.[1][2]
  5. ↑ Německé úřady nechtěly přijmout jeho navrhované nové příjmení Křižan, nejspíše také – mimo jiné – kvůli české diakritice.)[1][2]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j Kulaty Sněženka; Josef B. Odstrčil; Ondřej Křižan–Hasilík. Můj dědeček Jan Křižan st. – významný rodák Hodslavic z pohledu jeho vnuka HASILÍKA-KŘIŽANA. (k 90. výročí založení ZŠ v Hodslavicích) [online]. V produkci obce Hodslavice natočil a sestříhal Josef B. Odstrčil (Home Video studio Nový Jičín); 2022, 2022-11-23 [cit. 2024-08-04]. Stopáž: 37 minut a 16 sekund. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j Kulaty Sněženka; Josef B. Odstrčil; Ondřej Křižan–Hasilík. Pro obec Hodslavice - natočil a zpracoval Josef B. Odstrčil, 2023-03-26 [cit. 2024-08-05]. Stopáž: 37 minut a 16 sekund. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v HOLAS, Ivan. Tragický předobraz scénáře. Rodinu Křižanových minulý režim perzekvoval již od vítězného února. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-06-19 [cit. 2024-08-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ Pojem (slovo) kontingent [online]. Slovník Cizích Slov [cit. 2024-08-03]. Přesně stanovená dodávka zemědělských výrobků, kterou musí zemědělec odvést (v době řízeného hospodářství). Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j Andrej Hasilik / Professor Emeritus bei Philipps-Universität Marburg [online]. Linked In [cit. 2025-06-05]. Profil na webu Linked In. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ ZEMANÍK, Peter; DOBEŠ, Dušan; KŘIŽAN, Ondřej. Z dejín (nielen) jednej píly (80 let od smrti zakladatele valašskomeziříčské pily) [online]. Dřevařský magazín, 2021-02-28 [cit. 2024-08-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ Complete list of original papers by Andrej Hasilik (Úplný soupis vědeckých prací Andreje Hasilíka) [online]. National Library of Medicine / National Center for Biotechnology Information (NCBI) [cit. 2024-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ HASILIK, Hana. Hana Hasilik (o ní jako o výtvarnici) [online]. [cit. 2025-06-05]. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ CLAY-EVA [online]. Oficiální webovské stránky obce Blažice [cit. 2025-06-05]. Rozcestník pro publikaci: CLAY-EVA VOLÁ Z BLAZIC (ke čtení a ke stažení). Dostupné online. 
  10. ↑ WILLKOMMEN bei card and cube [online]. cardandcube [cit. 2024-08-03]. Dostupné online. (německy) 
  11. ↑ HASILIK, Andrej. cardandcube #2e (Features of cardandcube #2 game) [online]. YouTube.com, 2023-03-03 [cit. 2024-08-03]. Vlastnosti hry cardandcube #2; stopáž videa 58 sekund. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Ondřej Křižan na Wikimedia Commons
  • Dalším dílem Paměťové stopy nás provede biochemik profesor Ondřej Křižan Hasilík. [online]. Česká televize, 2022-12-03 [cit. 2025-06-05]. Dostupné online. 
  • HASILIK, Andrej. CLAY-EVA VOLÁ Z BLAZIC, OSUDY ✆ DO NEBE / CLAY-EVA is calling from Blazice, the fates do ✆ (cry) to Heaven (from Czech) [online]. Academia, 2019 [cit. 2025-06-05]. 182 stran, vydáno v češtině; ISBN 978-80-270-5805-1. Dostupné online. 
  • Andrej Hasilik [online]. Philipp University of Marburg (Germany) [cit. 2025-06-05]. Vědecká specializace a odborné publikace. Dostupné online. (anglicky) 
  • HASILIK, Andrej. card and cube #3P GEOMETRISCH [online]. Google play store, rev. 2024-08-05 [cit. 2025-06-05]. O hře „card and cube #3P“. Dostupné online. (německy) 
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.