Oskar von Vivenot

Oskar von Vivenot
Erb rodu Vivenotů
Ředitel C.k. telegrafního úřadu
Ve funkci: 1916 – 1918
Zástupce velitele 5. armádního sboru v Prešpurku
Ve funkci: 1908 – 1909
Předchůdce	Ludwig von Fabini
Nástupce	Andreas von Fail-Griessler
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní podmaršál (1916), generálmajor (1908)
Narození	29. září 1859 Vídeň
Úmrtí	28. listopadu 1932 (ve věku 73 let) Vídeň
Titul	rytíř
Rodiče	Rudolph von Vivenot a Mathilde Hellwig
Ocenění	Řád Františka Josefa, Řád železné koruny, Řád čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oskar Rainer rytíř von Vivenot (29. září 1859 Vídeň – 28. listopadu 1932 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1879, byl důstojníkem jezdectva a několik let patřil k úzkému okruhu císařských pobočníků. V roce 1909 byl penzionován v hodnosti generálmajora, za první světové války byl znovu povolán do aktivní služby, dosáhl hodnosti polního podmaršála (1916) a v letech 1916–1918 zastával funkci ředitele C.k. telegrafního úřadu.

Pocházel z původně lotrinské rodiny usazené od 18. století v Rakousku. Narodil se jako nejmladší syn významného chirurga Rudolfa Vivenota (1807–1884) a jeho druhé manželky Mathilde Hellwig (1825–1892), která byla předtím operní pěvkyní.^[1] Oskar studoval v letech 1875–1879 na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě^[2] a do armády vstoupil jako poručík k 5. husarskému pluku v Pardubicích.^[3] Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1884) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník působil u 6. jezdecké brigády v Košicích^[4] a poté u vrchního velení jezdectva ve Vídni.^[5] V roce 1889 byl povýšen na kapitána a stal se osobním pobočníkem hraběte Eduarda Paara, císařského generálního pobočníka (1889–1895).^[6][7] V hodnosti majora (1895) byl poté šéfem štábu 27. pěší divize v Košicích.^[8] V roce 1897 byl povýšen na podplukovníka a jmenován pobočníkem generálního isnpektora armády Wilhelma von Reinländera.^[9] V roce 1900 byl přeložen jako zástupce velitele 60. pěšího pluku do Egeru.^[10] Jako plukovník (1901) poté přešel k 37. pěšímu pluku do Velkého Varadína a v letech 1907–1908 byl jeho velitelem.^[11]

K datu 1. května 1908 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v letech 1908–1909 byl zástupcem velitele 5. armádního sboru v Prešpurku.^[12] Již o rok později byl na vlastní žádost penzionován.^[13] Za první světové byl znovu povolán do aktivní služby a v letech 1916–1918 zastával funkci ředitele C. k. telegrafního úřadu.^[14] V roce 1916 obdržel hodnost titulárního polního podmaršála.^[15] Po rozpadu monachie žil v soukromí.

Z otcova prvního manželství měl dva nevlastní bratry, Rudolf (1833–1870) byl lékařem a profesorem univerzity ve Vídni, Alfred (1836–1874) byl důstojníkem a proslul jako vojenský historik. Jejich bratranec Ernst (1837–1919) dosáhl v armádě hodnosti polního zbrojmistra a byl povýšen na barona.^[16]

Rodina Vivenotů byla v roce 1832 povýšena do šlechtického stavu s titulem Edler von Vivenot. Oskarův otec získal v roce 1867 titul rytíře. Během vojenské služby získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku,^[17] díky několikaleté službě ve funkci jednoho z císařských pobočníků obdržel řadu ocenění i od zahraničních panovníků.^[18]

• komtur Řádu Františka Josefa s válečnou dekorací (1917)
• Řád železné koruny III. třídy (1909)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1895)
• Bronzová vojenská záslužná medaile
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy

• Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
• Řád červené orlice III. třídy (Německo)
• Řád pruské koruny III. (Německo)
• rytíř Řádu italské koruny (Itálie)
• rytíř Řádu čestné legie (Francie)
• komandér Řádu rumunské koruny (Rumunsko)
• důstojník Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
• Řád bílého orla IV. třídy (Srbsko)
• rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
• rytíř Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko)
• Řád Fridrichův I. třídy (Württembersko)
• Řád posvátného pokladu (Japonsko)

• Genealogisches Taschenbuch der adeligen Häuser Österreichs 1906–1907; Vídeň, 1907; s. 571–578 (kapitola Vivenot) dostupné online

• Dějiny rodu Vivenot in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich