Otakar Batlička

Otakar Batlička
Rodné jménoOtokar Jan Batlička
Narození12. března 1895
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. února 1942 (ve věku 46 let)
Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov (kenotaf)
Povoláníspisovatel, novinář, autor sci-fi, radioamatér, dobrodruh, světoběžník a cestovatel
Témataodboj během druhé světové války a cestopisná literatura
OceněníČeskoslovenský válečný kříž 1939
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otakar Batlička (12. března 1895 Královské Vinohrady[1] – 13. února 1942 Mauthausen) byl český radioamatér (volací značka OK1CB), světoběžník, spisovatel a bojovník proti nacismu.[2] V rané dospělosti několik let cestoval po světě.[2] Jeho putování se stalo podkladem pro částečně autobiografické dobrodružné povídky pro mládež, které publikoval v časopise Mladý hlasatel. Ztvárnil v nich zčásti své vlastní zážitky, především do nich však s velkou volností přepsal vyprávění lidí, se kterými se setkal.[2] Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stal členem Obrany národa – Východ, pro niž jako zdatný radiotelegrafista obstarával spojení se sovětskou zpravodajskou službou NKVD, resp. "Moskvou". Po zatčení byl nakonec uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen, kde zahynul; příčina jeho smrti není zcela jasná. O jeho mládí se traduje řada smyšlených, tzv. batličkovských legend.[2]

Mládí

Narodil se 12. března 1895 do rodiny plynárenského úředníka Antonína Batličky a Boženy Batličkové, rozené Franzové. Jeho matka zemřela, když mu byly necelé tři roky. Otec se později znovu oženil. Otakar vychodil obecnou a měšťanskou školu a poté nastoupil na reálné gymnázium.[3]

Byl nadaný, ale učení ho nebavilo a s učiteli měl často problémy. Chodil za školu a několikrát i utekl z domova, s přísným otcem měl neshody. V roce 1911 zažádal o vystavení cestovního pasu a spolu se dvěma kamarády se pokusil dostat na loď plující do Ameriky. Byli ale zadrženi a eskortováni zpět do Prahy a mladý Otakar dostal tříměsíční podmíněný trest. Druhý pokus po roce už vyšel a s dalším kamarádem se jako plavčíci dostali na lodi do Jižní Ameriky. Začátky na novém kontinentu bez znalosti španělštiny a portugalštiny nebyly jednoduché.[3]

Batlička v uniformě britské armády, kam byl zaregistrován 28. listopadu 1917. V prosinci 1917 narukoval k 30. praporu pluku Middlesex Regiment

Na živobytí si přivydělával příležitostnou prací. V Brazílii se zúčastnil výpravy do Mato Grosso. Když začala první světová válka, musel se jako občan Rakouska-Uherska přihlásit se na konzulátu, aby odplul do Evropy bojovat za habsburskou monarchii. Loď, na které plul do Evropy, byla Angličany potopena, a Otakar Batlička byl jedním z mála zachráněných. Po propuštění ze zajateckého tábora pobýval v Londýně a dobrovolně vstoupil do britské armády, odkud se nakonec rozhodl dezertovat. 3. ledna 1918 byl nakrátko zadržen.[3]

Zpátky v republice

Koncem října 1918 se dostal do Prahy. Přihlásil se jako dobrovolník na Těšínsko a na Slovensko, ale do bojů nasazen nebyl.[3] Odcestoval do New Yorku, kde několik měsíců pracoval jako řidič metra.[3]

Po návratu se dostal do svízelné životní situace.[2] Ovládal sice několik jazyků, ale neměl maturitu a těžko hledal práci. Zkoušel různá zaměstnání, nabízel se tajné policii, pojišťoval psy, nakonec si otevřel vlastní soukromou školu boxu, kde byl instruktorem. Údajně získal vavříny ve střelbě, závodil na motorce.[4] Jako komparzista si občas zahrál ve filmu, vydělával si jako tlumočník.[3]

Otakar Batlička na snímku jako člen Československé obce střelecké Praha VI – Vyšehrad. Věnoval se sportovní a lovecké střelbě.
Batlička na snímku jako úřední koncipient pražských Elektrických podniků
Svatební snímek novomanželů: Otakar Batlička a Marta Špačková

Dne 29. dubna 1920 se oženil s úřednicí Červeného kříže, Martou Špačkovou. V roce 1927 ho zaměstnaly Elektrické podniky hlavního města Prahy. Pracoval postupně jako zřízenec a výhybkář, průvodčí, řidič tramvají a kancelářský koncipient. Podal řadu vynálezů a zlepšovacích návrhů, např. instalovat do tramvají mikrofony a reproduktory.[3]

Batlička na snímku z roku 1934 ve své miniaturní (šíře asi 150 cm) ventilátorem větrané radiové kabině (kajutě) zhotovené z překližky

Na jedné výstavě v Nuslích se později seznámil s radiotelegrafií.[4] V roce 1929 si pořídil první radiostanici a po složení zkoušky získal v roce 1932 oprávnění k legálnímu provozování radioamatérské činnosti.[3] Znovu tak začal cestovat, tentokrát jen éterem na vlnách, ale zato po celé planetě. Mezi smyšlenky patří, že by se spojil s Nobileho vzducholodí (v době jejího letu se radioamatérství ještě nevěnoval) a podobné velikášské kousky, které opět zmiňují batličkovské legendy.[4] Své zálibě se velmi intenzivně věnoval a stal se jedním z průkopníků československého radioamatérského vysílání.[3]

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století se Batlička stal prvně výrazně populární mezi českou mládeží, a to díky psaní dobrodružných povídek, které mu vycházely v časopise Mladý hlasatel, vydávaném koncernem Melantrich. V redakci měl společnou kancelář s Jaroslavem Foglarem.[5] Do Mladého hlasatele se dostal na doporučení známého a celkem mu zde vyšlo 118 povídek. V květnu 1941 byl časopis okupačními úřady zakázán.[3]

Boj proti nacismu, smrt

V období okupace vojsky nacistického Německa se Batlička jako radiotelegrafista zapojil do činnosti ilegální skupiny Obrana národa – Východ, konkrétně na spojení s Moskvou.[2] Prostřednictvím bývalého majora letectva RNDr. Josefa Jedličky začalo rádiové spojení se sovětskou vojenskou zpravodajskou službou. V Praze vysílání probíhala z ateliéru Emanuela Prülla.[3]

Po zátahu v Jinonickém akcízu došlo k odhalení Jedličkovy skupiny. Otakar Batlička byl zatčen gestapem 14. října 1941.[3] Byl vyslýchán, vězněn ve věznici na Pankráci, poté v Terezíně.[4][6] Z Terezína byl transportován spolu se čtyřmi stovkami českých vězňů 6. února 1942 do koncentračního tábora Mauthausen.[3] Podle oficiálních záznamů Batlička zemřel 13. února 1942 v 15:16 hod. Podle svědectví tehdejších vězňů a poválečných vyšetřování o činnosti v táboře se předpokládá, že jako ostatní vězňové zemřel benzinovou injekcí do srdce,[4][3][6] rukou nacistického lékaře Eduarda Krebsbacha nebo některého z jeho pomocníků, některé zdroje uvádí i zastřelení.

Existuje nedoložená verze, podle níž Batlička úspěšně utekl z Mauthausenu. Následně se však měl omylem střetnout s pancéřovou divizí SS a být zastřelen na útěku. Vzhledem ke všem souvislostem je třeba tuto verzi považovat za nepravdivou. O podobném incidentu se v dokumentech koncentračního tábora nenašla zmínka a přeživší vězňové považovali tento příběh za nesmysl.[4]

Ostatky Otakara Batličky, jak tomu bylo u zemřelých a popravených mauthausenských vězňů běžnou praxí, skončily v tamním krematoriu zvaném „pekárna“. Popel obětí býval vynášen v sudech a zcela nepietně sypán z náspu mimo tábor. Batličkově manželce gestapo doručilo úmrtní list manžela a za nemalý finanční poplatek i plátěný pytlík obsahující jeho údajný popel.[3] Jeho kenotaf (symbolicky hrob) se nachází na Vinohradském hřbitově.[7]

Znovuobjevení díla

Hrob Otakara Batličky na Vinohradském hřbitově v Praze
Pamětní deska Otakara Batličky na domě v Čiklově ulici 7, Praha

Jako téměř zapomenutého autora objevil Batličku pro socialistickou veřejnost v polovině šedesátých let 20. století Petr Sadecký, který se od mládí zajímal o kresby Konečného, Buriana a dalších tradičních ilustrátorů dobrodružných knih.[2] To Sadeckého také přivedlo k zájmu o dílo Jaroslava Foglara, které v polovině šedesátých let pomáhal znovu propagovat.[8] Následně Sadecký svůj zájem nasměroval na již téměř zapomenutého Batličku. Po domluvě s vdovou po Batličkovi sehnal vhodného editora, který původní povídky z přelomu třicátých a čtyřicátých let přepracoval.[2] Výsledkem byla kniha Na vlně 57 metrů a po jejím úspěchu následovaly další. Ukázalo se, že Batličkovy knihy vlastně ani nejsou nijak odlišné od ostatních státem tolerovaných indiánek. Některé Batličkovy tituly díky tomu mohly vyjít i v době pozdější normalizace.

Vedle jednoznačného přínosu zanechal kontroverzní Sadecký i na Batličkově osobě svůj neblahý stín. Aby totiž zvýšil zájem veřejnosti o pozapomenutého autora, vytvořil okolo Batličkova mládí obrovskou legendu, složenou z údajných dobrodružství samotného Batličky. Dodnes se dokonce v některých ohledech nepodařilo úplně přesně odhalit, co vše je v Batličkově posmrtném životopise mýtus a co je pravda. Sadecký totiž svými mystifikacemi o Batličkově dobrodružném mládí hojně zásobil dobová periodika a propašoval je i do záložek a doslovů knih s Batličkovými povídkami.[4]

Ukázkovým příkladem rozšířenosti těchto mystifikací je i vážně míněné přetištění některých z nich v prestižní vědecké revue Vesmír.[9] Existenci přinejmenším některých dávno překonaných legend z marketingových důvodů podporuje i vydavatel nového knižního vydání Batličkových povídek.[10]

Jeho povídky byly také zpracovány jako dramatizace Českého rozhlasu Praha v rámci pořadů Rádio na polštář a Domino, namluvil je Stanislav Oubram a pro rozhlas upravil Eduard Kára.

Vyznamenání

Za odbojovou činnost byl roku 1946 vyznamenán Československým válečným křížem in memoriam tehdejším ministrem národní obrany generálem Ludvíkem Svobodou.

Připomínka

  • Jeho pamětní deska je umístěna v Čiklově ulici na domě číslo 7/642 v Nuselském údolí v Praze 2-Nuslích. Na desce je nápis: "ZDE ŽIL OTAKAR BATLIČKA / ÚŘEDNÍK, SPISOVATEL, RADIOTELEGRAFISTA PODZEMNÍ ORGANISACE OBRANA NÁRODA / NAR. R. 1895, POPRAVEN V MAUTHAUSENU 1942 / VYZNAMENÁN VÁLEČNÝM KŘÍŽEM 1939 i.M. / ČEST HRDINNÉMU VLASTENCI!"[11]
  • V Praze 8-Libni po něm byla pojmenována ulice "Batličkova".[12]
  • Nedaleko stanice metra C – Ládví v ulici Batličkova je instalována modrá smaltovaná dodatková uliční tabule s textem: "Otakar Batlička – (1895 – 1942) – Spisovatel, cestovatel a radioamatér. Psal dobrodružné příběhy publikované v časopisech pro mládež. Během okupace se zapojil do protinacistického odboje jako radiotelegrafista. Zahynul v koncentračním táboře Mauthausen."[12][13]

Bibliografie knižních vydání

První (nečasopisecká) vydání:

  • Rájem i peklem, Melantrich, Praha 1940, 1 delší povídka (jediné nerevidované vydání jakéhokoli díla O.Batličky je toto v Melantrichu), znovu Profil, Ostrava 1969, obsaženo ve výborech Na vlnách odvahy a dobrodružství a Kavalíři odvahy, dále Millennium 2013,
  • Na vlně 57 metrů, Profil, Ostrava 1965, povídky, znovu 1968, dále Millennium 2013,
  • Tábor ztracených, Profil, Ostrava 1970, povídky,
  • Tanec na stožáru, Albatros, Praha 1979, povídky, dále Millennium 2013,
  • Sázka v klubu AGS, Šebek & Pospíšil, Mladá Boleslav 1991, 1 delší povídka, obsažena ve výborech Muž v podpalubí, Dotyk smrti a jiné povídky, Sázka v klubu AGS: a jiné povídky a kreslené seriály ze starých časopisů Mladý hlasatel a Vpřed z let 1939-1948, dále Millennium 2013.

výbory z díla, (vč. komiksů podle jeho děl):

  • Na vlnách odvahy a dobrodružství, Profil, Ostrava 1987, povídky, znovu 1989 a 1997,
  • Muž v podpalubí, Sfinga, Ostrava 1992, povídky,
  • Kavalíři odvahy, Sfinga, Ostrava 1992, povídky,
  • Sázka v klubu AGS a jiné povídky a kreslené seriály ze starých časopisů Mladý hlasatel a Vpřed z let 1939–1948, Leprez, Praha 2002,
  • Příběhy statečných: povídky a kreslené seriály ze starých časopisů Mladý hlasatel a Vpřed z let 1938–1946, Leprez, Praha 2003,
  • Dotyk smrti a jiné povídky, XYZ, Praha 2011,
  • Povídky pro dobrodruhy, Olympia, Velké Přílepy, 2016,
  • Příběhy statečných, Toužimský & Moravec, Praha, 2018.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Vinohrady (kostel sv. Ludmily)
  2. ↑ a b c d e f g h Dobrodruh Otakar Batlička: Zavražděn nacisty injekcí do srdce. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o ČVANČARA, Jaroslav. Otakar Batlička a jeho cesta rájem a peklem. Paměť a dějiny. Ústav pro studium totalitních režimů České republiky, 2019, roč. XIII, čís. 1, s. 91–99. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g Havlík, Přemysl: Předčasná úmrtí 3. Jiří Wolker, Konstantin Biebl, Otakar Batlička. Praha, World Circle Foundation, 2002.
  5. ↑ FOGLAR, Jaroslav: Život v poklusu, vyd. Olympia, Praha 1997.
  6. ↑ a b "POHNUTÉ OSUDY: Batličkův život jako legenda. Spisovatele zabil sadistický nacista". Lidové noviny. 31. srpna 2015 [cit. 02.09.15]. Dostupné online.
  7. ↑ Kenotaf Otakar Batlička | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-04-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ Proč mlčí Jaroslav Foglar?, Zlatý máj č. 3/1964, str. 105–108
  9. ↑ Otakar Batlička (12. 3. 1895 – únor 1942). Časopis Vesmír [online]. [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ Foglar a rychlé šípy. www.bohousek.cz [online]. 2001 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ Pamětní deska Otakar Batlička | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-04-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b Pamětní deska Otakar Batlička | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-04-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ BATLIČKA Otakar – Na sloupu veřejného osvětlení v ul. Batličkova 1971, Praha 9- Libeň – Pamětní desky v Praze [online]. 2021-02-05 [cit. 2025-05-01]. Dostupné online. 

Literatura

  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. 
  • HAVLÍK, Přemysl: Předčasná úmrtí 3. Jiří Wolker, Konstantin Biebl, Otakar Batlička. Praha, World Circle Foundation, 2002. ISBN 80-86591-00-X
  • JAKL, Tomáš: Otakar Batlička v prvním odboji. Historie a vojenství LXVI (2017), č. 2, s. 146-147. ISSN 0018-2583
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 36. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas-Bend. Praha: Libri, 2005. 264-375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 278. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.