Pakhavadž
Pakhavadž, zvaný též pakuadž, pakhavaj, pakhawaj, mardal nebo mardala je buben, používaný v hudbě severní Indie. Používá se při doprovodu klasického zpěvu dhrupad, tance odissi nebo kathak.
Popis
Pakhavadž připomíná jihoindický buben mridangam, který je však menší.[1][2] Jeho přibližně válcové tělo je dřevěné, na obou koncích potažené nestejně velkými membránami z kozí kůže, napínanými pomocí kožených pásků. Menší membrána je podobná potahu menšího z dvojice bubnů tabla - dajanu. K jejímu ladění slouží dřevěné válečky, umístěné pod koženými pásky, k jejichž posouvání slouží malé kladívko. Větší membrána, podobná membráně bajanu se ladí na základní tón hrané skladby nanesením pasty z mouky a vody.
Hra
Na pakhavadž se hraje v sedě, přičemž buben je položen vodorovně a podepřen polštářkem. Pravou rukou se hraje na menší kůži, vydávající vysoké zvuky, levá ruka hraje na větší kůži s hlubokým zvukem.
Podobně jako při výuce hry na tabla i pro zapamatování rytmů pro pakhavadž se používají slabiky bol, jejich systém je však odlišný.
Odkazy
Reference
- ↑ SMÉKAL, Petr. Tradiční indické hudební nástroje a jejich využití v současné hudbě. Brno, 2007 [cit. 2025-05-30]. 36 s. balakářská práce. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce PhDr. Marek Sedláček, Ph.D.. s. 13. Dostupné online. (český)
- ↑ pakhavaj [online]. Britannica Online Encyclopedia [cit. 2025-05-30]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu pakhavadž na Wikimedia Commons
