Parmicovití

Jak číst taxoboxParmicovití
alternativní popis obrázku chybí
Parmice nachová (Mullus barbatus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
ŘádSyngnathiformes
Čeleďparmicovití (Mullidae)
Rafinesque, 1815
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parmicovití (Mullidae) jsou čeleď paprskoploutvých ryb.

Systematika

Za popisnou autoritu parmicovitých je pokládán francouzsko-americký přírodovědec Constantine Samuel Rafinesque (1815).[1] Tradiční systematika hodnotila parmicovité jako zástupce řádu ostnoploutvých (Perciformes), sběrné skupiny, která s nástupem molekulární fylogenetiky doznala výrazných proměn co do svého složení. Parmicovití, již se ukázali být blízkými příbuznými jehel, tak k roku 2025 patří do řádu Syngnathiformes.[2]

Níže následuje seznam rodů aktuální ke květnu 2025, jenž vychází z Eschmeyer's Catalog of Fishes:[3]

  • Mulloidichthys Whitley, 1929 (= Mulloides Bleeker, 1849; Pseudomulloides Miranda Ribeiro, 1915 (sporné))
  • Mullus Linnaeus, 1758
  • Parupeneus Bleeker, 1863 (= Barbupeneus Whitley, 1931; Caprupeneus Whitley, 1931; Hogbinia Whitley, 1929)
  • Pseudupeneus Bleeker, 1862 (= Brachymullus Bleeker, 1876; Mullhypeneus Poey, 1868)
  • Upeneichthys Bleeker, 1853 (= Atahua Phillipps, 1941)
  • Upeneus Cuvier, 1829 (= Hypeneus Agassiz, 1846; Megalepis Bianconi, 1857; Pennon Whitley, 1941; Upeneoides Bleeker, 1849)

Charakteristika

Parmice žlutosedlá (Parupeneus cyclostomus)
Parmice pruhovaná (Mullus surmuletus)

Parmicovití dosahují délky těla až 60 cm a často mají výrazné zbarvení. Vyznačují se plochým břichem, vyklenutým hřbetem a vidlicovitou ocasní ploutví. Hřbetní ploutev je dělená, přední hřbetní ploutev nese 6–8 trnů, zadní hřbetní ploutev jediný trn a 8 nebo 9 měkkých paprsků. Řitní ploutev nese 1 nebo 2 malé trny a 5–8 měkkých paprsků, bývá o něco delší než druhá hřbetní ploutev. Na dolní čelisti parmicím vyrůstá pár dlouhých masitých vousků, které mají hmatovou funkci a jsou vybaveny i chuťovými buňkami. Při vyhledávání potravy u mořského dna jimi parmice neustále komíhají, naopak v klidu je skládají ke spodině hlavy. V angličtině se parmice pro svůj vzhled označují jako „kozí ryby“ – „goatfishes“.[4][5]

Parmicovití se přirozeně vyskytují v Atlantském, Indickém i Tichém oceánu, vzácně pronikají i do brakických vod.[6] Žijí na korálových a skalnatých útesech, stejně jako na písčitých, suťových a bahnitých mělčinách. Pomocí svých hmatových vousků pátrají v písku, sutinách, povlacích řas nebo mezi korály zejména po menších bezobratlých, obětí se jim však mohou stát i menší ryby. Chování mezi jednotlivými druhy bývá značně proměnlivé. Některé druhy se letargicky zdržují u dna, jiné, jako parmice žlutosedlá (Parupeneus cyclostomus), aktivně plavou. Zástupci rodu Mulloidichthys vytvářejí početná hejna, která se mimo dobu krmení vznášejí ve vodním sloupci; jiné parmice však žijí v menších skupinách, anebo samotářsky.[7] Jejich potěr se vyvíjí v pelagiálu.[6]

Využití

Nejde o časté akvarijní chovance, ale ceněny jsou zejména jako konzumní ryby.[6] V Evropě patří mezi oblíbené druhy parmice pruhovaná (Mullus surmuletus) nebo parmice nachová (Mullus barbatus). Lákavé červené zbarvení druhé jmenované na trzích však vzniká až v důsledku odstranění velkých šupin, což zvýrazní kůži s prosakující krví. Za lahůdku byly parmice pokládány již za dob Římské říše a tehdejší labužníci neváhali za jejich maso utratit horentní sumy.[5] Mosambická parmice druhu Upeneus saiab patří zejména kvůli nadměrnému rybolovu mezi ohrožené druhy (na základě vyhodnocení IUCN z roku 2020).[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ WoRMS - World Register of Marine Species - Mullidae Rafinesque, 1815. www.marinespecies.org [online]. [cit. 2025-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-06-01, roč. 35, čís. 2, s. 805–845. Dostupné online [cit. 2025-05-19]. ISSN 1573-5184. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky) 
  3. ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes:. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-05-19]. [seznam rodů je nutné vygenerovat]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 436. 
  5. ↑ a b HANEL, Lubomír, 2000. Ryby (2). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 9). S. 52. 
  6. ↑ a b c FAMILY Details for Mullidae - Goatfishes. fishbase.mnhn.fr [online]. [cit. 2025-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil, 2003. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 235–244. (anglicky) 
  8. ↑ UIBLEIN, F et al. SAIAB Goatfish [online]. IUCN, 2020 [cit. 2025-05-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu parmicovití na Wikimedia Commons
  • Taxon Mullidae ve Wikidruzích
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.