Paseka (Březová)

Paseka
Pamětník osady – památný strom Lípa na Paseckém vrchu
Pamětník osady – památný strom Lípa na Paseckém vrchu
Lokalita
Charakterzaniklá osada
ObecBřezová
OkresSokolov
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°8′30″ s. š., 12°40′15″ v. d.
Základní informace
Katastrální územíPaseka u Březové (2,69 km²)
Nadmořská výška700 m n. m.
Paseka
Paseka
Další údaje
Zaniklé obce.cz5191
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paseka (německy Schwand[1]) je zaniklá osada, dříve část obce Březová v okrese SokolovKarlovarském kraji. Nacházela se v nadmořské výšce okolo 700 m ve svahu nad levým břehem Rychnovského potoka v severozápadní části Slavkovského lesa, přibližně 2 km VJV od Březové. Německé pojmenovaní vyjadřovalo místo vyklučeného lesy, tedy paseku. Český název dostala osada v roce 1947.[2]

Paseka (Paseka u Březové) je také název katastrálního území o rozloze 2,69 km2.[3]

Historie

Nejstarší písemný zápis o osadě se objevuje v roce 1454 v seznamu leuchtenberských lén. Ve šlikovském urbáři z roku 1525 je v osadě uváděno osm hospodářů. Osada tehdy spadala do loketského panství a v roce 1553 přešla do držení Šliků. Po bitvě na Bílé hoře byly majetky Šlikům zabaveny a v roce 1625 osadu od fiskusu odkoupili Nosticové, kteří tehdy sídlili na sokolovském zámku. V roce 1847 se v osadě uvádí 13 domů s 92 obyvateli, v roce 1898 13 domů s 81 obyvateli. Obec však nebyla nikdy samostatná, v letech 1850 až 1945 spadala pod obec Lobzy. Po skončení druhé světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva a do vyprázdněné osady už nepřišli noví přistěhovalci, ale jen vojáci.[pozn. 1] Osud osady byl zpečetěn v roce 1947, když v průběhu roku 1947 začala armáda ve Slavkovském lese s obsazováním území, které hodlala využít pro vojenské účely, aniž by vyčkala rozhodnutí tehdejší vlády.[4]

Osada se octla na území nově vzniklého Vojenského výcvikového prostoru Prameny a v letech 1947 až 1953 byl obyvatelstvu umožněn přístup pouze na zvláštní povolení. Veškeré domy byly armádou zničeny a jejich zbytky pohltila během dalších let příroda.[5]

Dnes bývalou osadu Paseky, kromě několika zavalených kamenných sklepů, připomíná památný strom Pasecká lípa, který roste přibližně ve středu bývalé osady a památný strom Lípa na Paseckém vrchu na pastvinách nad zaniklou osadou.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 68 obyvatel, všichni německé národnosti, kteří se hlásili k římskokatolické církvi.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů[7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 79 79 81 71 71 68 73
Počet domů 14 13 13 13 13 13 12

Odkazy

Poznámky

  1. Již v průběhu roku 1946 docházelo k přebírání katastrů obcí začleněných do vojenského prostoru. Civilní osoby včetně nových českých osídlenců musely danou oblast opustit. Katastry byly přebírány včetně staveb, lesů i vodních toků. I když vojenský výcvikový prostor vznikl již v roce 1946, zákon upravující zřizování vojenských újezdů byl schválen až v roce 1949.

Reference

  1. Vyhláška ministra vnitra č. 723/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
  2. BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Zaniklé obce na Sokolovsku. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. ISBN 80-86630-06-4. S. 57. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2015-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-29. 
  4. JAŠA, Luděk. Zaniklé obce na Březovsku. Sokolov: Fornica Graphics, 2010. ISBN 978-80-87194-18-8. S. 352–354. 
  5. TOMÍČEK, Rudolf. Historie Vojenského ujezdu Prameny. Sokolov: Krajské museum Sokolov, 2006. ISBN 80-86630-09-9. S. 46,66,162. 
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Schwand. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 632 s. Dostupné online. S. 240. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011; III. Počet obyvatel a domů. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. 12 s. Dostupné online. S. 1. 

Externí odkazy