Perlinková vazba

Schéma perlinkové vazby
Schéma nepravé perlinky
Listovka s ústrojím na tkaní perlinky (snímek z roku 1913)
Korell asi z roku 1925
Bavlněná tkanina s útkovou perlinkou ze začátku 20. století
Schéma útkové perlinky tvořené speciálním zařízením na tkacím stroji (1913)

Perlinková vazba (anglicky leno weave, německy Dreherbindung) je jedna z možných vazeb tkanin, kde se mimo normálního provázání osnovy s útkem vzájemně překřižují dvě sousední osnovní nitě.[1]

Technika perlinkové vazby tkanin vznikla pravděpodobně v Indii, odkud se rozšířila do mnoha zemí ve světě. V Evropě bylo v 19. století z ruční výroby vyvinuto tkaní perlinky na mechanických stavech.[2]

Pravá perlinka

Na horním výkresu vpravo je schematicky znázorněna nejjednodušší perlinková vazba. Pod (modře zbarvenou) tzv. stojitou osnovní nití se podvléká červená nit obtáčecí (vedená speciální nitěnkou), překříží ji a stabilizuje její polohu tak, že se nemůže posouvat do strany ani u velmi řídkých tkanin.

Shora popsané formě se říká také poloviční perlinka. Naproti tomu se u tzv. úplné perlinkové vazby obě osnovní niti mezi každými dvěma útky spolu ještě jednou zakrucují.[1]

Tkací stroje na výrobu perlinek jsou opatřeny třemi paprsky (povolovací, základní a obtáčecí). Obtáčecí nit prochází třemi různými nitěnkami a sbíhá se se stojitou nití do společného zubu paprsku.[3]

Stroje na výrobu tkanin s perlinkovou vazbou ze začátku 21. století se staví jak s jehlovým tak i s pneumatickým prohozem pro šířku zboží až 540 cm a s otáčkami do 720/min. Dají se použít pro tkaní velmi řídkých záclonovin, např. voálů, nábytkových potahů, koberců i technických tkanin z velmi těžkých rovingů.[3]

Kraje tkanin z bezčlunkových stavů (to jsou dnes prakticky všechny) se musí zpevňovat, aby se nepáraly. Protkání kraje perlinkovou vazbou se k tomu účelu používá nejčastěji, zařízení k -tvorbě perlinky na krajích tkaniny patří proto ke standardnímu vybavení tkacích strojů.[4]

Nepravá perlinková vazba

Nepravá perlinková vazba, zvaná také aida – nebo sítová vazba, vzniká tak, že se k plátnové vazbě přidává jedna osnovní nit shora a jedna zdola. Příslušné osnovní a útkové nitě se stahují dohromady a vedle těchto shluků se tvoří otvory (jak znázorňuje druhý nákres shora).[5]

Nepravá perlinka nezajišťuje niti proti posuvu v té míře jako úplná perlinková vazba. Použití: Tkaniny s obchodním označením aida nebo naté, gáz, sýrové plátno.[1] Asi do poloviny 20. století byl známý tzv. korell, tkaný ze „šňůrek“ (příze z dlouhovlákné bavlny družené v osnově 3x, v útku 2x, 6-8 nití/cm) s použitím hlavně na košile.[6] V 21. století se korell najde na trhu jen jako vintage.[7]

Útková perlinková vazba

Princip: Vazná osnovní nit spojuje na určitých místech útkové niti a vytváří z nich reliefové vzory (podobné vaflové tkanině).

Výrobní technika na tkacím stroji: Ke každému vzoru vazby se přivádí vazná nit tak, že prochází vodičem umístěným na společné ose, která vykonává určité pohyby řízené programem.[8]

Tkanina (na druhém snímku zdola) je výrobek asi z roku 1906 z bavlněné příze 37 tex x 3 v osnově i útku, 14 nití/cm, se střídou vazby 24/24.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Perlinková vazba [online]. e-LTex, 2022 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ Leno Fabric [online]. Wayne Arthur Gallery, 2023-07-17 [cit. 2025-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Die Dornier Easy Leno [online]. Dornier, 2021 [cit. 2021-07-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ Dornier Insider [online]. Dornier, 2002 [cit. 2021-07-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Mock Leno Weave [online]. Textile Adviser, 2002-06-10 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ T. Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, ISBN 3-87150-725-3, str. 192
  7. ↑ 1940s Korell schwarz gestreiftes Shirtkleid [online]. Etsy, 2024 [cit. 2024-11-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ The Weaving of Filling Leno [online]. Textile World Record, 1913 [cit. 2025-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Hennig a kol.: Gewebetechnik, VEB Fachbuchverlag Leipzig 1978, str. 465-480
  • Kolektiv autorů: Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981) str. 678
  • Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9 str. 167, 168, 622
  • Cherif: Textile Materials for Lightweight Constructions, Springer 2016, ISBN 9783662463413, str. 191-192

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.