Peter Karvaš

Peter Karvaš
Narození	25. dubna 1920 Banská Bystrica
Úmrtí	28. listopadu 1999 (ve věku 79 let) Bratislava
Povolání	spisovatel a dramatik
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Komenského
Děti	Martin Karvaš
Rodiče	Ferdinand Karvaš a Karola Skutecká-Karvašová
Příbuzní	Dominik Skutecký děd Alexander Skutecký strýc
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Peter Karvaš (pseudonymy Jakub Riečan, Ján Róbert Lipka, Jozef Řepka, P. Bystrický, Peter Bystrík a další) (25. dubna 1920, Banská Bystrica – 28. listopadu 1999, Bratislava) byl slovenský dramatik, prozaik a divadelní teoretik.

Narodil se v rodině lékaře Ferdinanda Karvaše a akademické malířky Karoly Skutecké-Karvašové. Vzdělání získával v Banské Bystrici (gymnázium, 1930–1938), později začal studovat v Praze na ČVUT a současně na uměleckoprůmyslové škole (1938–1939), ale studium dokončil na Filozofické fakultě Univerzity Komenského (tehdy s názvem Slovenská univerzita) v Bratislavě (1945–1947).

Pracovat začal již v roce 1939 a vystřídal několik zaměstnání – od práce ve stavební firmě až po práci v Neografii v Martině. Během 2. světové války byl rasově pronásledován a internován v pracovním táboře, během Slovenského národního povstání pracoval v Svobodném slovenském vysílači a publikoval v povstaleckém tisku. Po skončení války 1945–1948 dramaturg Československého rozhlasu, lektor a dramaturg Nové scény a SND v Bratislavě, 1949–1950 kulturní atašé na československé ambasádě v Bukurešti, později pracoval na pověřenectvu školství (přednosta divadelního oddělení), byl redaktorem Kulturního života a také tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V letech 1968–1974 byl docentem divadelní vědy, po roce 1974 vědeckým pracovníkem Výzkumného ústavu kultury v Bratislavě, od roku 1980 v důchodu. K jeho životu se vrací i dokumentární film natočený v roce 2002 (Slovenská televize, cyklus Osobnosti náboženského života, scénář Slavomíra Očenášová-Štrbová, režie Fedor Bartko).

Jeden z nejvýznamnějších a plodných slovenských prozaiků a dramatiků 20. století, věnoval se i divadelní vědě a publicistice, v období normalizace perzekvován a diskriminován.

Literární činný byl od roku 1937, kdy začal publikovat své první díla v Studentském časopise, ve Svojeti a Mladé kultuře. Zejména během války publikoval pod několika pseudonymy, první kniha mu vyšla až po skončení války (soubor reportáží a rysů Most, 1945). Autor realisticky koncipovaných psychologických novel, historicko-sociálních románů, napsal sbírky cestopisných reportáží a rysů, kritický pohled na souvěkou socialistickou společnost rezonoval v humoristický-satirických souborech povídek. V úsměvném tónu se nesly i sbírky humoresek, jakož i autobiograficky laděná kniha dětských zážitků. Po nucené literární odmlce se představil povstaleckým románem a morálku povstalecké generace analyzoval v autobiografické novele, vrátil se i k satirickému žánru v krátkých prózách a v závěrečném tvůrčím období navázal na humoristicko-satirické prózy. Těžiště jeho tvůrčích aktivit bylo v dramatické tvorbě, byl plodný autor rozhlasových a divadelních her. Podnětné práce vydal i v oblasti divadelní vědy a teorie. Dramaturgicky, režijně a scenáristicky spolupracoval zejména s televizí, která uvedla několik jeho her, inscenací a filmů. Jeho prózy a dramatu vyšly v četných překladech. V teatrologických dílech vycházel ze strukturalismu.

• 1946 – Není přístavů
• 1947 – Polohlasom
• 1949 – Toto pokolení, román
• 1950 – S námi a proti nám
• 1952 – Pokolení v útoku, román
• 1954 – Čert nespí
• 1957 – Čertovo kopýtko
• 1961 – Konfety a leporela, výběr humoresek z válečného období
• 1968 – Nedokončená pro dětský hlas, humoristický-autobiografické dílo
• 1970 – Kniha úlevy
• 1970 – Malovat čerta na zeď
• 1979 – Noc v mém městě, kniha o Slovenském národním povstání
• 1984 – Humoresky a jiné kratochvíle
• 1989 – Poslední humoresky a jiné kratochvíle
• 1991 – Polehčující okolnost, sbírka próz
• 1992 – My, co nechceme být jmenováni
• 1993 – Velikán čili Život a dílo profesora Bogović, novela
• 1994 – Bylo to docela jinak, kniha apokryfů
• 1995 – V uvozovkách, soubor causerií
• 1995 – Intimní dialogy
• 1997 – Tajemství sfingy
• 2000 – Zrada múz (vyšlo posmrtně)
• 2001 – Za zdí (vyšlo posmrtně)

• 1943 – Hanibal před branami, rozhlasová hra (v roce 1949 přepracováno na divadelní hru)
• 1943 – Maják, jednoaktovky
• 1945 – Spolek pěti "P", rozhlasová hra (v roce 1946 přepracováno na divadelní hru)
• 1945 – Meteor, divadelní hra
• 1946 – Hra o básníkovi (původní rozhlasová hra propracovaná pro divadelní hru)
• 1948 – Bašta, divadelní hra
• 1946 – Návrat do života (knižně vyšlo v roce 1949)
• 1950 – Lidé z naší ulice (knižně vyšlo v roce 1951)
• 1953 – Srdce plné radosti (knižně vyšlo v roce 1954)
• 1955 – Pacient sto třináct
• 1955 – Diplomaté
• 1959 – Půlnoční mše
• 1960 – Zmrtvýchvstání dědečka Kolomana, veselohra
• 1962 – Antigona a ti druzí
• 1963 – Jizva
• 1964 – Velká paruka (knižně vyšlo v roce 1965)
• 1966 – Experiment Damokles (knižně vyšlo v roce 1967)
• 1967 – Sedm svědků (rozhlasová hra)^[1]
• 1969 – Absolutní zákaz (knižně vyšlo v roce 1970, vročení uvádí 1966)
• 1986 – Soukromá oslava (knižně vyšlo v roce 1987)
• 1987 – Zadní vchod
• 1988 – Vlastenci z města Yo
• 1994 – 4x ne

• 1948 – Kapitoly o rozhlase, postřehy k problematice rozhlasové hry
• 1948 – K základním otázkám současného divadla, historicko-teoretická kniha
• 1948 – Úvod do základních problémů divadla, historicko-teoretická kniha
• 1956 – K některým tvůrčím problémem naší dramatu, úvaha
• 1964 – Zamyšlení nad dramatem, studia (vyšla pouze v češtině)
• 1969 – Zamyšlení nad dramaturgií, studia (vyšla pouze v češtině)
• 1977 – Prostory v divadle a divadlo v prostoru, analýza specifičnosti divadla

• 1945 – Most, publicistické a reportážní rysy
• 1953 – Dítě a meč, reportáž o Německé demokratické republice
• 1959 – Leningradské epištoly, reportáž ze Sovětského svazu
• 1960 – Výlet na jih, reportáž ze Sovětského svazu
• 1996 – Cestou tam a pozpátku

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Karvaš na slovenské Wikipedii.

• Slovník slovenských spisovatelů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Peter Karvaš na Wikimedia Commons
• Osoba Peter Karvaš ve Wikicitátech