Pláč

Pláč je doprovodný jev některých emocí, především smutku. Plakat lze ovšem také kvůli bolesti nebo pocitům vzteku, beznaděje, ale i silné radosti. Pro pláč je typická charakteristická mimika a proudění slz. Slzy obsahují endorfin tišící bolest a stresové hormony, smyslem pláče je zklidnění jedince. Pláč vzbuzuje v okolí soucit a lítost, má tedy rovněž signální funkci.

Ne každé ronění slz je pláč – pokud k němu dojde při poranění nebo podráždění oka, pak se o pláč nejedná.^[zdroj⁠?!] Všichni savci mají slzy ke zvlhčování povrchu oka a vyplavování nečistot, ale zřejmě pouze člověk je schopen plakat.

Sklon k pláči u každého jedince závisí na kultuře, věku a pohlaví jedince: děti pláčou častěji, ženy průměrně pláčou více než muži^[zdroj⁠?!] , rovněž staří lidé mají práh pláče nižší.^[zdroj⁠?!] Také společenská tolerance pláče se v různých oblastech liší – v Evropě se například muži snaží pláč potlačovat a pláčou jen při velmi žalostných událostech.

Při některých duševních poruchách se dostavuje pláč bez příčiny.^[zdroj⁠?!] Při hysterii může pláč trvat i několik hodin.^[zdroj⁠?!]

• Bolest
• Dar slz
• Hysterie
• Slzy
• Smích
• Smutek

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pláč na Wikimedia Commons
• Téma Pláč ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo pláč ve Wikislovníku

• NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. S. 254. 
• VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 64.