Růžena Žertová

Ing. arch. Růžena Žertová
Narození	4. listopadu 1932 Ostrava Československo Československo
Úmrtí	5. října 2019 (ve věku 86 let) Brno Česko Česko
Alma mater	Vysoké učení technické v Brně
Povolání	architektka a designérka
Ocenění	Cena Jože Plečnika (2008) Cena města Brna (2013) Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury (2018)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Růžena Žertová (4. listopadu 1932 Ostrava – 5. října 2019 Brno) byla česká architektka, známá zejména jako autorka obchodních domů ze 60. a 70. let 20. století v různých městech Československa. Věnovala se také návrhování interiérů, svítidel, oděvních doplňků či šperků.

Narodila se v Ostravě 4. listopadu 1932 jako první dítě Stanislavy Žertové rozené Veselé a geodeta Aloise Václava Žerta.^[1][2] O rok a půl později (9. června 1934) se narodil její mladší bratr Petr Žert.^[3] Dětství a mládí prožila ve Frýdku, kde rodina žila, a navštěvovala gymnázium v Místku (až v roce 1943 byla města úředně sloučena do Frýdku-Místku).^[3][4] Po maturitě v roce 1951 chtěla dále studovat textil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, z politických důvodů jí však bylo umožněno pouze studium architektury.^[5]

Začala tedy studovat architekturu na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v Praze, v následujícím roce přešla na Fakultu architektury a pozemního stavitelství Českou vysokou školu technickou (pozdější Vysoké učení technické, VUT) do Brna, kde promovala v roce 1957. Bylo to však bouřlivé období 50. let, kdy fakultě hrozilo i úplné zrušení. Žertová sem nastoupila v roce 1952, o rok později byl první ročník studia uzavřen, posléze se situace uklidnila a v roce 1955 pod vedením děkana Bohuslava Fuchse již byl první ročník studia znovu otevřen.^[6] Čtveřici ateliérů tehdy vedli kromě Fuchse ještě Bedřich Rozehnal, Antonín Kurial a Miloslav Kopřiva a s Rozehnalem zůstala Žertová v kontaktu i po studiu. Studovali s ní mimo jiné Mojmír Kyselka, Jiří Gřegorčík, Fedor Hamal či Anděla Drašarová. V roce 1960 zde dokončil studium rovněž bratr Petr.^[7] Shodou okolností v roce 1953 byla slavnostně otevřena Rozehnalova nejslavnější nemocniční stavba Dětská nemocnice v brněnských Černých Polích a Žertová si posléze pro svoji diplomovou práci zvolila projekt dětského a porodnicko-gynekologického pavilonu pro nemocnici ve Frýdku-Místku.^[8]

Žertová po svém absolutoriu v roce 1957 zvažovala studium scénografie na Akademii múzických umění v Praze, dokonce zdárně složila přijímací zkoušky, nový zaměstnavatel Stavoprojekt v Ostravě ji však odmítl uvolňovat ke studiu, proti čemuž Žertová protestovala a odmítla do zaměstnání nastoupit.^[9] Po několika měsících bez zaměstnání na podzim téhož roku nastoupila do podniku Potravinoprojekt u architekta Zdeňka Řiháka, kde se zabývala zejména navrhováním interiérů.^[2] V důsledku prověrek z roku 1957 byla určena k nástupu do Pozemních staveb jako dělnice, na přímluvu ředitele Potravinoprojektu však mohla s omezenými pravomocemi setrvat.^[9]

V roce 1960 přešla do brněnského Státního projektového ústavu obchodu (SPÚO), který vznikl rozdělením Potravinoprojektu. V něm pak působila více než dvacet let do roku 1983.^[2][10][11] Zde také poznala svého pozdějšího manžela Igora Svobodu, rovněž architekta. Každý z nich vedl svoji skupinu v rámci ateliéru Jaroslava Hlavsy a po patnáctiletém soužití v roce 1976 uzavřeli sňatek.^[2][12] V roce 1966 Žertová se Svobodou společně navštívili Ernsta Wiesnera v britském Liverpoolu s podklady pro výstavu o Bedřichu Rozehnalovi.^[2] V roce 1967 poprvé spolupracovali na společném projektu, když Svoboda vypracoval tatranský hotel Park v Novém Smokovci a Žertová pro něj navrhla interiér.^[2][13][14] Dále však spolu tvořili jen velmi vzácně.^[2]

Zatímco pražský SPÚO se zaměřoval na projektování staveb v Čechách a bratislavský na Slovensku, brněnský SPÚO měl vedoucí postavení i nejpočetnější ansámbl a působil celorepublikově.^[9] To se promítlo i do geografické rozkročenosti díla Žertové. V letech 1962 až 1964 zpracovala projekt na obchodní dům Hornád v Košicích, později v majetku Tesca. V roce 1965 následoval projekt menšího obchodního domu Dodo v Michalovcích.^[9][15] V roce 1965 také začala pracovat na obchodním domě Labe v Ústí nad Labem a v roce 1968 se zúčastnila vnitropodnikové soutěže na obchodní dům Prior v Jihlavě, který však nebyl realizován.^[13]

Následně od roku 1970 přepracovala původní návrh Obchodního domu Prior v Pardubicích autorky Anděly Drašarové. Rostoucí kvalita jejích návrhů jí získala i lepší postavení, mimo jiné měla samostatný ateliér v domě Tivoli na Konečného náměstí. S manželem přitom žili v podkrovním bytě ve Dvořákově ulici v centru města.^[13] V roce 1966 a znovu po srpnových událostech 1968 pár uvažoval o emigraci, příležitost však promarnil a zůstal trvale v Československu.^[13] Žertová se v první polovině 70. let kromě své práce v SPÚO začala věnovat také uměleckořemeslné tvorbě a navrhovala nejprve oděvní doplňky, později i šperky a svítidla.^[2] V roce 1975 projektovala obchodní dům Prior v Ostravě, který však už nedokončila a neshody kolem projektu vyvrcholily posléze jejím odchodem z SPÚO. Jako členka Svazu výtvarných umělců se začala živit uměleckým řemeslem a navrhovala interiéry.^[2][13]

Dva roky po svatbě, v roce 1978, manželé z rozhodnutí úřadů přišli o svůj podkrovní byt a situaci posléze řešili výstavbou vlastního domu na parcele získané v Žabovřeskách v ulici Zákoutí.^{[2][13][16][17]} Přízemní atriový objekt inspirovaný severskou architekturou Žertová sama navrhla a do roku 1982 také svépomocí postavila, zatímco pečovala o nemocnou matku (zemřela 1985) i manžela s astmatem (zemřel 1990).^[13] Po sametové revoluci na sklonku roku 1989 se znovu vrátila k architektonické práci, roku 1990 založila vlastní ateliér a věnovala se především projektování obytných souborů.^[13] Do roku 2007 navrhla na třicet obytných staveb či jejich souborů a urbanistických studií,^[2] mezi jinými rekonstrukci obchodního centra Rubín na Makovského náměstí nebo řešení Burianova náměstí v Žabovřeskách,^[12] realizována byla její rekonstrukce brněnské pobočky Bayrische Vereinsbank AG Brno v Kobližné ulici (palác Říkovských z Dobrčic).^[2]

Pod vedením kurátorky Petry Gajdové se v roce 2013 uskutečnila výstava aspektů tvorby Růženy Žertové v Muzeu města Brna na Špilberku.

Manželství s Igorem Svobodou zůstalo bezdětné.^[13] Růžena Žertová zemřela v noci na sobotu 5. října 2019 ve věku 86 let.^[18][19][20]

Růžena Žertová obdržela vyznamená či ocenění:^[4]

• 2009: Zlatá medaile VUT v Brně^[21]
• 2013: Cena města Brna^[22]
• 2018: Cena Ministerstva kultury za dlouhodobé umělecké zásluhy v architektuře^[23]
• 2018: Cena Jože Plečnika Obce architektů^[24]

• 
  OD Prior v Košicích
• 
  OD Dodo na náměstí Osvoboditelů v Michalovcích
• 
  OD Prior v Pardubicích (vpravo)
• 
  Obchodní dům Labe v Ústí nad Labem
• 
  Obchodní dům Labe
• 
  Obchodní dům Labe, průčelí

• Růžena Žertová: architektka domů i věcí. Příprava vydání Petr Klíma, Růžena Žertová. 1. vyd. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2016. 278 s. ISBN 978-80-86863-87-0. 
• GAJDOVÁ, Petra. Architektka Růžena Žertová. Brno, 2011 [cit. 2025-04-01]. 95 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Růžena Žertová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Růžena Žertová
• Růžena Žertová v informačním systému abART
• Růžena Žertová v Encyklopedii dějin Brna
• Růžena Žertová v Brněnském architektonickém manuálu
• Růžená Žertová na webu města Brna
• Růžena Žertová na Archiwebu
• Růžena Žertová na webu Ženy v architektuře
• Růžena Žertová a Alena Šrámová v 7. dílu seriálu Architektura 58–89, iVysílání České televize (video online)
• Zemřela architektka Růžena Žertová [online]. Artalk z.s., 2019-10-06 [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. 
• KOŘÍNKOVÁ, Jana. Monografie s otevřeným koncem [online]. Artalk z.s., 2017-05-15 [cit. 2019-10-10]. Dostupné online.