Dolní Rakousy

Dolní Rakousy
Niederösterreich
Dolnorakouský zemský sněm
Dolní Rakousy – znak
znak
Dolní Rakousy – vlajka
vlajka
Hymna: Oh Heimat, dich zu lieben
Geografie
Spolková země na mapě Rakouska
Spolková země na mapě Rakouska
Členění na okresy a kulturní regiony
Členění na okresy a kulturní regiony
Hlavní městoSt. Pölten
Souřadnice48°12′ s. š., 15°38′ v. d.
Rozloha19 186 km²
Nejvyšší bodSchneeberg (2076 m n. m.)
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 698 796 (2022)
Hustota zalidnění88,5 obyv./km²
Správa regionu
StátRakouskoRakousko Rakousko
Druh celkuSpolková země
Podřízené celky4 statutární města
21 okresů
573 obcí
Zemská hejtmankaJohanna Miklová-Leitnerová (ÖVP)
Parlamentní zastoupení
Spolková rada12 (z 62) křesel
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2AT-3
NUTSAT1
Oficiální webwww.noe.gv.at
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolní Rakousy či Dolní Rakousko (německy Niederösterreich) je největší spolková země Rakouské republiky, na severovýchodě země u hranic s Českem a Slovenskem, která svým územím obklopuje metropoli Vídeň. Ta byla do 31. prosince 1921 její součástí a ještě dlouho poté byla jejím správním střediskem, než se jím 10. července 1986 oficiálně stal St. Pölten. Od roku 1997 zasedá v St. Pöltenu i dolnorakouský zemský sněm.

Geografie

Dolní Rakousy hraničí se dvěma státy – na severu s Českem (s Čechami i Moravou) a na severovýchodě (vesměs po řece Moravě) se Slovenskem. Dále v rámci Rakouska sousedí s Vídní (enkláva), na západě s Horními Rakousy, na jihu se Štýrskem a na jihovýchodě s Burgenlandem, který je odděluje od blízkého Maďarska.

Povrch největší rakouské země je pestrý a zahrnuje rozličné krajinné typy od rovin přes pahorkatiny a vrchoviny až po velehory. Setkávají se zde geomorfologické subsystémy hercynský, alpský a karpatský. Celou zemí protéká od západu na východ evropský veletok Dunaj, na západě spíše v soutěskách (největší je Wachau), na východě nížinami (Tullnské pole, Vídeňská pánev) prostírajícími se i podél řeky Moravy (Moravské pole). Severovýchod Dolních Rakous je vyplněn převážně pahorkatinou (Weinviertler Hügelland) přecházející na západě do Žulovo-rulové vysočiny, jež je okrajem České vysočiny. Jižně od Dunaje se regionem Mostviertel táhne východní konec Alpského podhůří (Alpenvorland), za nímž se zvedají Alpy, které na hranici se Štýrskem dosahují nadmořské výšky přes 2000 metrů. Nejvyšší horou dolnorakouských Alp (a celé spolkové země) je se svými 2 076 metry masiv Schneeberg, resp. jeho nejvyšší vrch Klosterwappen. Až k Dunaji vybíhá alpská výspa Vídeňský les. Jižně od něj a Dunaje se táhne tzv. Vlhká rovina a pak Suchá rovina (též zvaná Steinfeld), na samém jihu stoupající do pahorkatiny Bucklige Welt. Na jihovýchodě jsou Dolní Rakousy ohraničeny nízkými Litavskými vrchy, tradiční historickou hranicí Rakouska s Uherskem.

Hlavní řekou země je Dunaj, který teče napříč územím ze západu na východ. Přijímá zde řadu přítoků: zprava je to hraniční Enže, pak Erla, Ybbs, Erlauf, Melk, Pielach, Traisen, Perschling, Velký a Malý Tulln, a pod Vídeňským lesem Vídeňka, Schwechat a Fischa. Zleva jsou to Ysper, Weitenbach, Kremže, Kamp, Schmida, Göllersbach, Rußbach a na hranicích se Slovenskem vůbec největší přítok Morava. Součástí dunajského povodí je dále na jihu Litava se zdrojnicemi Schwarza a Pitten, a na severu přítoky Moravy: Zaya a zejména pohraniční Dyje s přítokem Pulkavou. Severozápadní okraj Dolních Rakous (Vitorazsko) je odvodňován Lužnicí a jejím přítokem Dračicí. Je to jedna z mála oblastí Rakouska mimo úmoří Černého moře, neboť je skrze Vltavu a Labe odvodňována do moře Severního.

Historie

Ve starověku bylo území na severu a ve východní části osídleno keltským kmenem Bójů. Na jihu bylo součástí keltského království Regnum Noricum. Později se území dostalo pod římskou kontrolu. V 9. století bylo území začleněno do Franské říše. Od roku 976 se oblast stala bavorským markrabstvím, které bylo od roku 996 označováno jako Ostarrîchi v oblasti kolem města Neuhofen an der Ybbs. Ve staré horní němčině označoval tento název „východní říše” v Bavorském vévodství na jihovýchodě Východofranské říše.

V roce 1156 bylo Ostarrichi prohlášeno za Rakouské vévodství, které bylo později, až do 18. století označováno jako Austria Inferior (Dolní Rakousko), přičemž bylo až do jejího zániku součástí Svaté říše římské. Správní rozdělení bylo již ve 13. století navrženo Přemyslem Otakarem II., ale až za habsburské nadvlády bylo v Linci ustanoveno založení knížectví (Rakouska) „pod Enží“ (Unter der Enns), nazvaného podle polohy pod soutokem řeky Enže (německy: Enns) s Dunajem, tedy východně od Enže. Po smrti Ladislava Pohrobka se v roce 1458 se dědickou smlouvou stal vládcem Fridrich III. Habsburský, zatímco jeho bratr Albrecht VI. Habsburský získal dnešní Horní Rakousy. V letech 1482–1487 Dolní Rakousy ovládal uherský a český král Matyáš Korvín.

Od 16. století se zde nacházelo mocenské jádro a těžiště Habsburské monarchie a posléze Rakouského císařství. V jeho rámci Dolní Rakousy (s titulem arcivévodství) sousedily s Čechami, Moravou, Horními Rakousy, Štýrskem a na východě s Uherskem.

Součástí Dolních Rakous bylo od středověku až do počátku 20. století také Západní Vitorazsko, Valticko a Dyjský trojúhelník. Tato území byla v roce 1920 postoupena Československu a od roku 1993 jsou součástí Česka.

1. ledna 1922 bylo ze země vyčleněno město Vídeň, povýšené na úroveň další spolkové země, ale nadále zůstala i sídlem správy Dolních Rakous.

Po anšlusu Rakouska a odstoupení Sudet nacistickému Německu roku 1938 byla k Dolním Rakousům přičleněna severní část zrušeného Burgenlandu a Německá jižní Morava včetně Novobystřicka a Vitorazska. Roku 1939 pak byla země přejmenována na Říšskou župu Dolní Podunají (Reichsgau Niederdonau), aby byla potlačena paměť rakouské státnosti. Jako hlavní město byla určena Kremže, ale reálně zůstalo sídlo správy ve Vídni a k plánovanému přestěhování už nedošlo. Po skončení druhé světové války roku 1945 byl vrácen stav před rokem 1938. Celé Dolní Rakousy se ocitly v sovětské okupační zóně, vojska odešla roku 1955 po podpisu Rakouské státní smlouvy a vyhlášení neutrality Rakouska.

V červenci 1986 byl v referendu hlavním městem Dolních Rakous zvolen St. Pölten, největší město země, ležící zhruba uprostřed. Následně sem došlo i k faktickému přesunu zemských institucí z Vídně a od roku 1997 v St. Pöltenu zasedá dolnorakouský zemský sněm.

Český název

V českých textech se název spolkové země vyskytuje ve dvou variantách: Dolní Rakousy i Dolní Rakousko. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR uvádí v Internetové jazykové příručce poznámku s odkazem na Standardizační příručku Index českých exonym z roku 2019. Název „Dolní Rakousko“ je podle ní závazný pro některé státní instituce. Podobu Dolní Rakousy považuje za zastarávající, používanou častěji jen v historických souvislostech.[1] Český úřad zeměměřický a katastrální uvádí v příručce Index českých exonym jen název „Dolní Rakousko“.[2]

Členění

Rozdělení Dolních Rakous na čtvrtě, okresy a statutární města

Čtvrtě

Dolní Rakousy se tradičně dělí na čtyři podobně velké regiony zvané „čtvrtě“ (Viertel), které mají určitou geografickou a kulturní soudržnost a jedinečnost. Nemají administrativní funkci a neodpovídají zcela ani hranicím okresů.

  • Industrieviertel (Průmyslová čtvrť) – jihovýchodní část země – jižně od Vídně a Dunaje. Vlivem neúrodných štěrkových půd (Steinfeld) a dobré dostupnosti do Vídně se zde intenzivně rozvinul průmysl.
  • Mostviertel (Moštová čtvrť) – jihozápad – jádrem je krajina Alpského předhůří, na severu vymezená Dunajem, na jihu hřebeny Alp a na východě Vídeňským lesem. Název je inspirován zdejším ovocnářstvím.
  • Waldviertel (Lesní čtvrť) – severozápad – řídce zalidněná rurální oblast Žulovo-rulové vysočiny, typická množstvím lesů. Na jihu vymezená Dunajem, na východě přechodem do Vněkarpatských sníženin. Pramenná oblast Dyje a Lužnice.
  • Weinviertel (Vinná čtvrť) – severovýchod – úrodná rovinatá až pahorkatá oblast s intenzivním vinařstvím. Na jihu je vymezena Dunajem a na západě okrajem České vysočiny. Hlavními krajinnými celky jsou Leiské hory, Moravské pole a Wagram.

Administrativní jednotky

Dolní Rakousy jsou rozděleny na 21 okresů (Bezirke) a 4 statutární města (Statutarstädte).

stav k 1. 1. 2025
správní celek rozloha

(km²)

počet

obyvatel

hustota

zalidnění

SPZ středisko čtvrť
okres Amstetten 1 188 118 403 99,7 AM Amstetten M
okres Baden 753 150 216 139,6 BN Baden I
okres Bruck an der Leitha 703 110 038 156,5 BL, SW Most nad Litavou I
okres Gänserndorf 1 271 109 392 86,0 GF Gänserndorf We
okres Gmünd 786 35 516 45,2 GD Gmünd Wa
okres Hollabrunn 1 011 52 035 51,5 HL Hollabrunn We
okres Horn 784 30 847 39,3 HO Horn Wa
okres Korneuburg 662 94 113 142,2 KO Korneuburg We
okres Krems-Land 924 56 423 61,1 KR Kremže Wa, M
okres Lilienfeld 932 25 135 27,0 LF Lilienfeld M
okres Melk 1 014 79 351 78,3 ME Melk M, Wa
okres Mistelbach 1 292 76 986 59,6 MI Mistelbach We
okres Mödling 277 121 525 438,7 MD Mödling I
okres Neunkirchen 1 147 87 500 76,3 NK Neunkirchen I
okres St. Pölten 1 287 134 755 104,7 PL St. Pölten M, I
okres Scheibbs 1 024 41 976 41,0 SB Scheibbs M
okres Tulln 734 109 764 149,4 TU, KG Tulln an der Donau M, We, I
okres Waidhofen an der Thaya 669 25 350 37,9 WT Waidhofen a.d. Thaya Wa
okres Wiener Neustadt-Land 970 81 203 83,7 WB Vídeňské Nové Město I
okres Zwettl 1 400 41 528 29,7 ZT Zwettl Wa
stat. město Kremže 52 25 473 493,1 KS – Wa
stat. město St. Pölten 108 59 767 551,2 P – M
stat. město Waidhofen a.d. Ybbs 132 11 062 84,1 WY – M
stat. město Vídeňské Nové Město 61 49 156 806,6 WN – I

Někdejší okres Vídeň-okolí byl v roce 2017 rozpuštěn mezi sousední okresy Tulln, Korneuburg, St.Pölten a Bruck an der Leitha. Pozůstatkem je užívání kódu SW v části okresu Bruck (Schwechat a okolí) a kódu KG v části okresu Tulln (Klosterneuburg).

Největší sídla

stav k 1. 1. 2025
pořadí název počet obyv. čtvrť okres poznámka
1. St. Pölten 59 767 M P
2. Vídeňské Nové Město 49 156 I WN největší město Industrieviertelu
3. Klosterneuburg 28 152 I TU největší nestatutární město
4. Baden 25 931 I BN
5. Kremže 25 473 Wa KS největší město Waldviertelu
6. Amstetten 24 008 M AM
7. Schwechat 21 243 I BL největší neokresní město
8. Mödling 20 662 I MD
9. Traiskirchen 18 925 I BN
10. Stockerau 17 210 We KO největší město Weinviertelu
11. Tulln 16 951 M TU
12. Perchtoldsdorf 14 960 I MD
13. Ternitz 14 697 I WB
14. Korneuburg 13 805 We KO
15. Neunkirchen 12 940 I NK
16. Bad Vöslau 12 478 I BN
17. Hollabrunn 12 514 We HO
18. Brunn am Gebirge 12 310 I MD největší obec bez titulu města
19. Gänserndorf 12 285 We GF
20. Groß-Enzersdorf 12 088 We GF
21. Mistelbach 12 044 We MI
22. Gerasdorf bei Wien 12 158 We KO
23. Ebreichsdorf 12 003 I BN
24. Strasshof an der Nordbahn 12 202 We GF
25. Waidhofen an der Ybbs 11 062 M WY nejmenší statutární město
26. Zwettl 10 771 Wa ZT
27. Purkersdorf 9 970 I PL
28. Wiener Neudorf 9 647 I MD
29. Guntramsdorf 9 450 I MD
30. St. Valentin 9 356 M AM

Odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niederösterreich na německé Wikipedii.

Reference

  1. ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2025 [cit. 2021-01-28]. Heslo Dolní Rakousko. 
  2. ↑ Index českých exonym: Standardizované podoby, varianty. 3. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2019. 212 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-88197-20-1. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Jména světa

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.