Richard Belcredi

Richard hrabě Belcredi
Richard hrabě Belcredi
Předseda Správního soudního dvora Rakouska
Ve funkci: 1881 – 1895
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Karl von Stählin
Nástupce	Friedrich Schönborn
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 16. listopadu 1881 – 2. prosince 1902[1]
Panovník	František Josef I.
5. předseda ministerské konference Rakouského císařství
Ve funkci: 27. červenec 1865 – 7. únor 1867
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Alexandr Mensdorff-Pouilly
Nástupce	Friedrich Ferdinand von Beust
3. český místodržitel
Ve funkci: 1864 – 1865 (už v letech 1863–1864 pověřen správou)
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Ernst Leopold von Kellersperg (pověřen správou)
Nástupce	Antonín Lažanský z Bukové (pověřen správou)
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 13. září 1871 – 13. března 1872[2]
Panovník	František Josef I.
Ve funkci: 29. února 1864 – 5. října 1865[2]
Panovník	František Josef I.
Hlava (šéf) zemské vlády Rakouského Slezska
Ve funkci: 10. října 1862 – 28. dubna 1863 (už 29. března 1861 do 10. října 1862 pověřen správou)
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Gustav Ignác Chorinský (úřad sloučen s moravským místodržitelstvím)
Nástupce	Hermann von Pillersdorff
Poslanec rakouské Říšské rady
Ve funkci: 12. května 1864 – 20. září 1865[2]
Panovník	František Josef I.
Ve funkci: 9. dubna 1861 – 10. února 1864[2]
Panovník	František Josef I.
Poslanec Slezského zemského sněmu
Ve funkci: 27. března 1861 – 1863[2]
Panovník	František Josef I.
Narození	12. února 1823 Jimramov Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	2. prosince 1902 (ve věku 79 let) Gmunden, Horní Rakousy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Hrobka Belcrediů
Choť	Anna z Weldenu
Rodiče	Eduard Belcredi Marie z Fünfkirchenu
Děti	Ludvík Egbert Marie Karolína Karolína Kristýna
Příbuzní	Egbert Belcredi (bratr) Karel Belcredi, Jindřich Belcredi a Richard Belcredi (vnoučata)
Alma mater	Univerzita Karlova Vídeňská univerzita
Profese	soudce, právník a politik
Ocenění	1878 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1040) Královského uherského řádu sv. Štěpána velkokříž
Commons	Richard Belcredi
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard hrabě Belcredi (12. února 1823 Jimramov^[3] – 2. prosince 1902 Gmunden^[4]) byl rakouský politik z moravské větve původně italského šlechtického rodu Belcrediů; ministerský předseda Rakouska a český místodržící.

Pocházel ze starého lombardského patricijského rodu povýšeného v roce 1769 do hraběcího stavu a později usazeného na Moravě. Narodil se na zámku Jimramov jako mladší syn Eduarda Belcrediho (1786–1838) a Marie, rozené hraběnky Fünfkirchenové (1790–1860). Richard Belcredi studoval v Litomyšli gymnázium a v Praze a Vídni práva. V roce 1844 vstoupil do státních služeb jako konceptní praktikant u moravskoslezského gubernia, ještě téhož roku byl přidělen ke krajskému úřadu v Brně a od roku 1846 působil jako krajský komisař v Olomouci. V revolučním roce 1848 ze státní služby vystoupil a několik let žil ve Štýrském Hradci, kde se soukromě nadále vzdělával. Do státní správy se vrátil v roce 1854 jako krajský ve Znojmě, odkud byl v roce 1860 přeložen do Opavy na pozici místodržitelského rady a provizorního zemského hejtmana. V letech 1861–1863 byl zároveň poslancem Slezského zemského sněmu a Říšské rady (1861–1865). V roce 1862 se stal hlavou zemské vlády Rakouského Slezska (v jiných korunních zemích monarchie se tato funkce nazývala místodržícím).^[5] Ve Slezsku se prosadil jako vynikajicí řečník s právnickým přehledem obohaceným o zkušenosti ve státní správě.

V dubnu 1863 byl povolán jako místodržitelský viceprezident do Prahy, kde se o rok později stal skutečným místodržitelem Českého království (1864–1865).^[6] Po rezignaci na poslanecký mandát ve Slezsku byl v doplňovacích zemských volbách v Čechách v únoru 1864 zvolen i na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou.^[7] Rezignoval v říjnu 1865.^[8] Na sněm se vrátil ještě v doplňovacích volbách v září 1871.^[9]

Poté, co se císař František Josef I. v roce 1865 zklamán odklonil od liberálů kolem ministerského předsedy Antona von Schmerlinga kvůli neustálým turbulencím (viz Dějiny Rakouska), věnoval se osobě Richarda Belcrediho, známého svým konzervativismem a jmenoval jej státním ministrem a ministerským předsedou.^[10][11] Ve vládě zároveň vedl správu ministerstva policie.^[12] Zprávu, že byl požádán, aby se ujal funkce státního ministra v čele vlády, přijal jako osobní oběť a ujal se jí pouze z pocitu zodpovědnosti věrného úředníka. Poté napsal své ženě: „císař je mnou přímo posedlý a prohlásil, že v této neveselé době plné nebezpečí ve mně spatřuje čestného muže, na kterého by se mohl bezvýhradně spolehnout. Kéž dostojím jeho očekávání a neodmítnu jedinou jeho naději“.

Ve funkci předsedy vlády proslul jako národnostně smířlivý politik se souhlasem pro zřízení samostatné správy jednotlivých zemí Rakouského císařství, souběžně prosazoval restruktualizaci výkonné a soudní moci. Do jeho politického programu decentralizace hodila vidle prusko-rakouská válka v roce 1866, kdy byl odsouzen k několikaměsíční nečinnosti, potýkal se s odporem centralistů a jeho bývalá popularita v Čechách značně utrpěla. Jako odpůrce rakousko-uherského vyrovnání nakonec na funkci prvního ministra rezignoval v únoru 1867.^[13]

Po odchodu z úřadu předsedy ministerské konference žil několik let v Ženevě, po návratu do Rakouska působil v letech 1881–1895 jako prezident Správního soudního dvora ve Vídni.^[14][15] V roce 1881 byl zároveň jmenován doživotním členem Panské sněmovny. Na půdě Panské sněmovny přednesl v roce 1882 projev k tématu rozdělení Karlovy univerzity na českou a německou část, tímto vystoupením znovu získal přízeň Čechů.^[16]

V posledních letech života pobýval v Gmundenu v Horním Rakousku, kde zemřel na mrtvici 2. prosince 1902 ve věku nedožitých osmdesáti let. Pohřben byl v rodové hrobce v Jimramově.

Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1857 jmenován c. k. komořím^[17] a ve funkci českého místodržitele obdržel v roce 1863 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[18] Byl nositelem několika vysokých státních vyznamenání, byl nositelem pruského Řádu koruny (1863) a po rezignaci na post ministerského předsedy obdržel v roce 1867 velkokříž Řádu sv. Štěpána.^[19][20] V roce 1878 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.^[21][22]

Oženil se 17. srpna 1854 ve Štýrském Hradci s baronkou Annou von Welden (1834–1918), dcerou generála Ludwiga Weldena.^[23][24] Měli spolu syna a dvě dcery.^[25]

• 1. Ludvík Egbert (4. 2. 1856 Znojmo – 6. 9. 1914 Líšeň), c. k. komorník, tajný rada, poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady, manž. 1885 Marie von Franckenstein (25. 12. 1859 Mnichov – 9. 8. 1938 Gmunden)^[26][27]
• 2. Marie Karolína (6. 5. 1858 Znojmo – 22. 1. 1912 Bordighera), manž. 1882 Maximilián svobodný pán von Vittinghoff (7. 7. 1854 Budíškovice – 29. 10. 1926 Alland), c. k. rytmistr^[26]
• 3. Karolína Kristýna (20. 11. 1863 Praha – 29. 7. 1923 Gmunden), dáma Savojského ústavu šlechtičen ve Vídni^[26]

V roce 1888 byla na jeho počest pojmenována jedna z významných pražských ulic, spojující Letnou s Holešovicemi jako Belcrediho třída. Tento název jí vydržel až do německé okupace a pak ještě krátce po skončení války. Od roku 1990 nese ulice jméno Milady Horákové.^[28]

• Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 33. 
• KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Národní archiv, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky Praha, 2020; s. 70–71 ISBN 978-80-88304-18-0
• POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 59–63 (heslo Belcredi) ISBN 978-80-85955-53-8
• ŠÚSTKOVÁ, Hana. Biografický slovník poslanců slezského zemského sněmu v Opavě (1861–1918) : Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada 8 (20) – Supplementum. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2006. 112 s. ISBN 80-7368-512-4. 
• URBAN, Otto: Česká společnost 1848–1918; Praha, 1982; 690 s.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 349–350. 
• VYSKOČIL, Aleš: Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918; Historický ústav Akademie věd České republiky Praha, 2011; s. 48–49 ISBN 978-80-7286-183-5

• Richard Belcredi na webu Rakouského parlamentu
• Richard Belcredi in: Encyclopedia Britannica
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Belcredi na Wikimedia Commons