Richard von Schreyer

Richard von Schreyer
Sekční šéf na ministerstvu zeměbrany
Ve funkci: 26. února 1914 – 1. srpna 1917
Velitel 29. pěší divize v Terezíně
Ve funkci: 1. října 1912 – 26. února 1914
Předchůdce	Arthur baron Giesl von Gieslingen
Nástupce	Alfred hrabě von Zedtwitz
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1915), polní podmaršál (1911), generálmajor (1908)
Narození	13. září 1861 Vídeň
Úmrtí	18. listopadu 1936 (ve věku 75 let) Vídeň
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Titul	rytíř (1917)
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád, Železný kříž
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard von Schreyer (německy Richard Emil Maximilian Ritter von Schreyer) (13. září 1861 Vídeň – 18. listopadu 1936 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1881, byl důstojníkem generálního štábu a úředníkem na ministerstvu války, uplatnil se také jako pedagog. Před první světovou válkou byl divizním velitelem v pevnosti Terezín. V letech 1914–1917 zastával funkci sekčního šéfa na ministerstvu zeměbrany a v roce 1915 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty. Po rozpadu monarchie byl penzionován a po roce 1918 žil v soukromí.

Byl synem finančního úředníka Josefa Schreyera. Dětství strávil v rodné Vídni, první vojenskou průpravu získal na jezdecké kadetní škole v Hranicích (1874–1877) a v letech 1877–1881 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.^[1] Do armády vstoupil v roce 1881 jako poručík k 18. pěšímu pluku v Hradci Králové.^[2] V letech 1884–1886 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni^[3] a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.^[4] Vystřídal službu u 31. pěší divize v Brašově a 99. pěšího pluku ve Znojmě, krátce byl přidělen také přímo ke generálnímu štábu^[5]. V letech 1888–1893 působil jako úředník na 5. oddělení ministerstva války^[6] a v letech 1896–1900 působil jako pedagog na Válečné škole.^[7] Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1889, major 1895).^[8] V roce 1898 byl povýšen na podplukovníka^[9] a od roku 1900 byl jako plukovník ^[10]velitelem 16. pluku v Bjelovaru.^[11] V roce 1902 byl ve funkci velitele přeložen k 9. pěšímu pluku v Přemyšlu.^[12][13]

K datu 1. května 1908 byl povýšen do hodnosti generálmajora^[14] a převzal velení 52. zeměbranecké pěší brigády v Litoměřicích.^[15][16] V rámci c. k. zeměbrany přešel v roce 1911 jako velitel 43. pěší divize do Lvova.^[17][18] V roce 1911 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.^[19][20] V letech 1912–1914 byl velitelem 29. pěší divize v Terezíně.^[21][22] Před první světovou válkou byl v únoru 1914 povolán do Vídně a do roku 1917 zastával funkci sekčního šéfa na ministerstvu zeměbrany.^[23][24][25] V roce 1915 dosáhl hodnosti titulárního generála pěchoty.^[26][27] Z ministerstva zeměbrany odešel v srpnu 1917, v armádě byl formálně penzionován k datu 1. ledna 1919^[28] a od té doby žil v soukromí.

Zemřel ve Vídni v roce 1936 a byl pochován na vídeňském Centrálním hřbitově.

V roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř^[29] a během vojenské služby získal řadu ocenění.^[30]

• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1893)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Bronzová vojenská záslužná medaile (1900)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1906)
• Řád železné koruny III. třídy (1908)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1916)

• Železný kříž II. třídy (1914, Německo)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 285–286 (heslo Richard Schreyer) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)