Roman Jebavý

Roman Jebavý
Roman Jebavý na French Open 2018
Stát	Česko Česko
Datum narození	16. listopadu 1989 (35 let)
Místo narození	Turnov, Československo[1]
Bydliště	Jilemnice, Česko
Výška	185 cm[2]
Hmotnost	90 kg[2]
Profesionál od	2009[2]
Ukončení kariéry	srpen 2024
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	737 027 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	0–0
Tituly	0 ATP, 5 Futures
Nejvyšší umístění	297. místo (30. září 2013)
Čtyřhra
Poměr zápasů	78–93
Tituly	4 ATP, 15 challengerů, 44 Futures
Nejvyšší umístění	43. místo (4. března 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2018, 2019)
French Open	3. kolo (2017)
Wimbledon	2. kolo (2018)
US Open	3. kolo (2018)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon	3. kolo (2017)
US Open	1. kolo (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20250512a12. května 2025 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roman Jebavý (* 16. listopadu 1989^[1] Turnov) je bývalý český tenista, který profesionální kariéru ukončil na srpnovém Svijany Open 2024.^[3][4] Na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a padesát devět ve čtyřhře.^[1]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2013 na 297. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2019 na 43. místě. Trénoval ho Lukáš Dlouhý.^[2]

V českém daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 světovou baráží proti Nizozemsku, v níž s Pavláskem prohráli čtyřhru. Nizozemci zvítězili 3:2 na zápasy. Do debla zasáhl i s Rosolem ve světové baráži 2018 proti Maďarsku. V soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 0–2 ve čtyřhře.^[5]

Narodil se v Turnově a od jednoho roku žil v Jilemnici, kde začínal s tenisem. Poté hrál v Jablonci nad Nisou a následně přešel do štvanického klubu I. ČLTK Praha.

Ve Wimbledonu 2007 se v páru se Slovákem Martinem Kližanem probojovali do finále juniorské čtyřhry, v němž podlehli dvojici Matteo Trevisan a Daniel López. Jako nejvýše nasazení pak vstupovali s Bělorusem Uladzimirem Ignatikem do juniorského debla US Open 2007, kde byli vyřazeni v semifinále pozdějšími vítězi Jonathanem Eyssericem a Jeromem Interzillem. Na téže newyorské juniorce podlehl jako sedmý nasazený ve čtvrtfinále dvouhry pozdějšímu šampionu Ričardasu Berankisovi z Litvy. V juniorské kategorii byl nejvýše klasifikován v lednu 2007 na 3. místě světového kombinovaného žebříčku ITF.^[6]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v květnu 2005, když na turnaj v Jablonci nad Nisou obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl krajanu Michalu Konečnému ve třech setech.^[1] Premiérový titul na challengerech si odvezl z červencové čtyřhry Prague Open 2014, do níž nastoupil s Jiřím Veselým. Ve finále zdolali zdolali tchajwansko-čínský pár Lee Hsin-han a Čang Ce po hladkém dvousetovém průběhu. K trofeji uvedl: „Tak snadné jsem to nečekal. Ale oba jsme dnes hráli výborně. Na co jsme sáhli, to se nám povedlo.“^[7] Průnik mezi sto nejlepších deblistů světa zaznamenal 13. února 2017, když se na žebříčku ATP posunul ze 101. na 98. příčku.^[2][1]

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval kvalifikačním turnajem Kremlin Cup 2013 v Moskvě. Ve druhém kole vypadl s Rusem Konstantinem Kravčukem.^[2] Premiérový odehraný zápas v hlavní soutěži této úrovně dosáhl ve čtyřhře Croatia Open Umag 2015, kde byli s Veselým na úvod vyřazeni španělským párem Roberto Bautista Agut a David Marrero až v supertiebreaku.^[2][1] Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil během květnového Istanbul Open 2017, když v závěrečném duelu deblové soutěže s Jiřím Veselým deklasovali turecko-italskou dvojici Tuna Altuna a Alessandro Motti, startující na divokou kartu, dvěma „kanáry“.^[8] Na turnaji hrál již jako česká deblová jednička, když mu patřila 94. příčka žebříčku. Šest míst za ním zaostával druhý český tenista ve světové klasifikaci Radek Štěpánek. Bodový zisk jej po turnaji 8. května 2017 posunul na nové kariérní maximum, 73. pozici ve čtyřhře.^[2]

Druhou trofej si odvezl z petrohradské čtyřhry St. Petersburg Open 2017, když po boku Nizozemce Matwého Middelkoopa ve finále zdolali chilsko-argentinské turnajové jedničky Julia Peraltu s Horaciem Zeballosem po dvousetovém průběhu. V následném vydání žebříčku ATP čtyřhry se poprvé posunuli na 52. příčku.^[9] Hlavní soutěž v nejvyšší grandslamové kategorii poprvé odehrál v páru s Jiřím Veselým v mužském deblu French Open 2017. Po výhře nad osmou nasazenou dvojicí Raven Klaasen a Rajeev Ram ve druhém kole, je v další fázi vyřadil brazilsko-italský pár Rogério Dutra da Silva s Paolem Lorenzim ve dvou setech.^[1] Třetí deblový titul získal na antukovém Generali Open Kitzbühel 2018 s Argentincem Andrésem Moltenim po finálové výhře nad italsko-argentinskou dvojicí Daniele Bracciali a Federico Delbonis. Bodový zisk jej poprvé v kariéře posunul do elitní světové padesátky žebříčku čtyřhry, když 6. srpna 2018 figuroval na 48. místě.^[10][2]

Stav	č.	datum	turnaj	kategorie	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	7. května 2017	Istanbul, Turecko	ATP 250	antuka	Jiří Veselý	Tuna Altuna Alessandro Motti	6–0, 6–0
Vítěz	2.	24. září 2017	Petrohrad, Rusko	ATP 250	tvrdý (h)	Matwé Middelkoop	Julio Peralta Horacio Zeballos	6–4, 6–4
Finalista	1.	26. května 2018	Lyon, Francie	ATP 250	antuka	Matwé Middelkoop	Nick Kyrgios Jack Sock	5–7, 6–2, [9–11]
Finalista	2.	22. července 2018	Umag, Chorvatsko	ATP 250	antuka	Jiří Veselý	Matwé Middelkoop Robin Haase	4–6, 4–6
Vítěz	3.	5. srpna 2018	Kitzbühel, Rakousko	ATP 250	antuka	Andrés Molteni	Daniele Bracciali Federico Delbonis	6–2, 6–4
Finalista	3.	23. září 2018	Petrohrad, Rusko	ATP 250	tvrdý (h)	Matwé Middelkoop	Matteo Berrettini Fabio Fognini	6–7(6–8), 6–7(4–7)
Vítěz	4.	10. února 2019	Córdoba, Argentina	ATP 250	antuka	Andrés Molteni	Máximo González Horacio Zeballos	6–4, 7–6(7–4)
Finalista	4.	31. července 2021	Kitzbühel, Rakousko	ATP 250	antuka	Matwé Middelkoop	Alexander Erler Lucas Miedler	5–7, 6–7(5–7)

Č.	datum	turnaj	okruh	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	14. června 2014	Praha, Česko	Challenger	antuka	Jiří Veselý	Lee Hsin-han Čang Ce	6–1, 6–3
2.	2. srpna 2014	Liberec, Česko	Challenger	antuka	Jaroslav Pospíšil	Ruben Gonzales Sean Thornley	6–4, 6–3
3.	20. září 2014	Trnava, Slovensko	Challenger	antuka	Jaroslav Pospíšil	Stephan Fransen Robin Haase	6–4, 6–2
4.	20. června 2015	Poprad, Slovensko	Challenger	antuka	Jan Šátral	Norbert Gombos Adam Pavlásek	6–2, 6–2
5.	3. září 2016	Como, Itálie	Challenger	antuka	Andrej Martin	Nils Langer Gerald Melzer	3–6, 6–1, [10–5]
6.	17. září 2016	Banja Luka, Bosna a Hercegovina	Challenger	antuka	Jan Šátral	Andrea Arnaboldi Maximilian Neuchrist	7–6(7–3), 4–6, [10–7]
7.	15. října 2016	Casablanca, Maroko	Challenger	antuka	Andrej Martin	Dino Marcan Antonio Šančić	6–4, 6–2
8.	19. února 2017	Cherbourg, Francie	Challenger	tvrdý (h)	Igor Zelenay	Dino Marcan Tristan-Samuel Weissborn	7–6(7–4), 6–7(4–7), [10–6]
9.	21. května 2017	Heilbronn, Německo	Challenger	antuka	Antonio Šančić	Adil Shamasdin Igor Zelenay	6–4, 6–1
10.	19. srpna 2017	Cordenons, Itálie	Challenger	antuka	Zdeněk Kolář	Matwé Middelkoop Igor Zelenay	6–2, 6–3
11.	5. listopadu 2017	Eckental, Německo	Challenger	koberec (h)	Sander Arends	Ken Skupski Neal Skupski	6–2, 6–4
12.	srpen 2021	Liberec, Česko	Challenger	antuka	Igor Zelenay	Geoffrey Blancaneaux Maxime Janvier	6–2, 6–7(6–8), [10–5]
13.	říjen 2021	Barcelona, Španělsko	Challenger	antuka	Harri Heliövaara	Nuno Borges Francisco Cabral	6-4, 6-3
14.	listopad 2021	Eckental, Německo	Challenger	koberec (h)	Jonny O'Mara	Ruben Bemelmans Daniel Masur	6-4, 7-5
15.	březen 2022	Marbella, Španělsko	Challenger	antuka	Philipp Oswald	Hugo Nys Jan Zieliński	7–6(8–6), 3–6, [10–3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roman Jebavý na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roman Jebavý na Wikimedia Commons
• Roman Jebavý na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Roman Jebavý na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Roman Jebavý na stránkách Davis Cupu (anglicky)