Rudolf Vladimír Hacar
| Protojerej Rudolf Vladimír Hacar | |
|---|---|
| Církev | Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku |
| Diecéze | olomoucko-brněnská |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 18. srpna 1912 |
| Místo narození | Řimice |
| Datum úmrtí | 9. května 1996 (ve věku 83 let) |
| Místo úmrtí | Ivančice |
| Povolání | duchovní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf Vladimír Hacar (18. srpna 1912, Řimice – 9. května 1996, Ivančice) byl český (resp. moravský) pravoslavný duchovní, spolupracovník biskupa Gorazda a někdejší referent osvětového odboru eparchiální rady české pravoslavné církve. Později dlouholetý duchovní správce v Dolních Kounicích a Olbramovicích. Byl perzekvován nacistickým i komunistickým režimem.
Život
Pocházel z rodiny mlynářského dělníka, byl jedním z pěti sourozenců.[1] Rodina byla pravoslavného vyznání. V letech 1931–1936 studoval v Praze na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Na výzvu biskupa Gorazda se následně odebral studovat teologii do Rumunska. Zde studoval do roku 1940 a také se zde oženil. Po návratu do domoviny byl 1. února 1941 vysvěcen v řimickém chrámu sv. Ludmily na diákona a hned následujícího dne na kněze. Světitelem byl v obou případech biskup Gorazd. Mladý novokněz se záhy stal referentem při eparchiální radě, sekretářem biskupa Gorazda[1] a zároveň začal vypomáhat v duchovní správě při chrámu sv. Václava v řimické filiálce ve Střemeníčku.
Po zákazu pravoslavné církve v roce 1942 byl nejprve zatčen a internován v Olomouci. Po několika dnech byl přikázán na nucené práce do Breslau. Jeho manželka byla v době jeho zatčení těhotná. Z nucených prací byl propuštěn v roce 1944 a teprve tehdy mohl poprvé vidět svého syna. Do jeho manželství se později narodila ještě dcera. Po obnově činnosti pravoslavné církve byl v roce 1945 ustanoven duchovním správcem církevních obcí v jihomoravských Dolních Kounicích a Olbramovicích. Jsou s ním tedy spojeny počátky olbramovické církevní obce, která vznikla v souvislosti s repatriací volyňských Čechů do této oblasti. Olbramovice v roce 1950 převzal jiný kněz a Hacar zůstal působit pouze v Dolních Kounicích. Po roce 1948 na něj byl vyvíjen nátlak, aby donášel na své farníky bezpečnostním orgánům, na což však nikdy nepřistoupil.[1] Státní orgány se následně pomstily na jeho dětech, kterým bylo umožněno další studium až poté, co musely nějakou dobu vykonávat dělnické profese.[1]
V Dolních Kounicích sloužil až do roku 1987, kdy v souvislosti s progredujícími zdravotními obtížemi odešel na odpočinek. Zemřel 9. května 1996 v nemocnici v Ivančicích.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d DOLÍVKA, Josef, Památce d. o. prot. Vladimíra R. Hacara. Hlas pravoslaví 7/1996. Dostupné online.
Literatura
- DOLÍVKA, Josef: Památce d. o. prot. Vladimíra R. Hacara. Hlas pravoslaví 7/1996
- JINDRA, Martin. Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 1945. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2015. ISBN 978-80-87912-26-3.