Sýček králičí
 Sýček králičí | |
|---|---|
 Sýček králičí | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | sovy (Strigiformes) |
| Čeleď | puštíkovití (Strigidae) |
| Rod | sýček (Athene) |
| Binomické jméno | |
| Athene cunicularia (Molina, 1782) | |
 Mapka s rozšířením (zeleně) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sýček králičí (Athene cunicularia) je široce rozšířená sova z čeledi puštíkovitých.
Vědecká synonyma:
- Strix cunicularia Molina, 1782
- Speotyto cunicularia (Molina, 1782)
Starší národní název je sova králičí.
Obývá otevřené suché krajiny s nízkou vegetací, nejčastěji stepi, pastviny, zemědělskou krajinu a polopouště na velkém území Severní a Jižní Ameriky. Jedinci ze Severní Ameriky jsou přitom tažní se zimovišti ve Střední Americe, jedinci z populací jihoamerických na svých hnízdištích setrvávají po celý rok.
Sýček králičí je 19 až 28 cm vysoký, rozpětí křídel dosahuje 50–61 cm, hmotnost 140–240 g.[2] Má dlouhé nohy.
Na rozdíl od většiny ostatních puštíkovitých je aktivní také ve dne a zdržuje se zejména na zemi. Na kořist, kterou tvoří široká řada bezobratlých živočichů (např. velký hmyz) i malých obratlovců (zejména hlodavci), číhá na vyvýšeném místě (např. na spadlém kmeni nebo kamenu). Sýček dokáže přítomnost kořisti i aktivně ovlivňovat. Umí hromadit trus a různé zbytky potravin na jednom místě. To pak přiláká hmyz, malé hlodavce, ptáky a plazy, které sovička uloví.
Je obvykle monogamní a hnízdí v noře. K hnízdění využívá také nory jiných druhů živočichů, zejména nory viskačí, psounů a dalších společensky žijících hlodavců. Pokud neobjeví volnou noru, je schopen vyhrabat si ji sám.
V Severní Americe začíná hnízdit během konce března a v dubnu, kdy samice do hnízda klade 4–12 (průměrně 9) vajec, na kterých sedí sama po dobu 3–4 týdnů. Během období, kdy samice provádí inkubaci, ji samec do hnízda nosí potravu. Po čtyřech týdnech jsou již mláďata schopna létat na krátkou vzdálenost a začínají opouštět hnízdní noru. Rodiče je přestávají krmit po jednom až třech měsících.
Mláďata sýčka králičího zatlačená predátorem do nory vydávají zvuky stejné jako chřestýš (batesovské akustické mimikry), čímž predátora zapudí.[3][2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Burrowing Owl na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b LEWIS, Deane. Burrowing Owl ~ Athene cunicularia [online]. The Owl Pages [cit. 2016-03-05]. Dostupné online.
- ↑ ACKERMANOVÁ, Jennifer. Co sova ví: nové poznatky o nejtajemnějších ptácích světa. Překlad Alena Klvaňová. 1. vyd. Brno: Kazda, 2024, s. 154. ISBN 978-80-7670-150-2.
Literatura
- ACKERMANOVÁ, Jennifer. Co sova ví: nové poznatky o nejtajemnějších ptácích světa. Překlad Alena Klvaňová. 1. vyd. Brno: Kazda, 2024. 317 s., 8 nečísl. s. obr. příl. ISBN 978-80-7670-150-2.
- BURNIE, David et al. Ptáci. Překlad Helena Kholová. Praha: Knižní klub, 2008. 512 s. ISBN 978-80-242-2235-6.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu sýček králičí na Wikimedia Commons - Galerie sýček králičí na Wikimedia Commons
Taxon Athene cunicularia ve Wikidruzích- Zdena Martinová: Opeřený králík z podzemní nory ABC, 25. června 2013
- Zdena Martinová: Soví královna krásy ABC, 31. srpna 2003
- sýček králičí na BioLib.cz
