Savognin

Savognin
Savognin v zimě
znak
Poloha
Souřadnice	46°35′51″ s. š., 9°35′59″ v. d.
Nadmořská výška	1 207 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Kanton	Graubünden
Okres	Albula
Obec	Surses
Savognin Savognin, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	22,24 km²
Počet obyvatel	952 (2006)
Hustota zalidnění	42,8 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.savognin.ch
Telefonní předvolba	081
PSČ	7460
Označení vozidel	GR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Savognin (zastarale německy Schweiningen) je bývalá samostatná obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okrese Albula. Žije zde 952 obyvatel.

K 1. lednu 2016 se na základě výsledku hlasování Savognin sloučil spolu s dalšími obcemi v údolí Oberhalbstein do nové obce Surses.^[1]

Savognin leží uprostřed široké kotliny Sotgôt v dolní části údolí Surses (německy Oberhalbstein).

Bývalé území obce zahrnovalo část hlavního údolí mezi Piz Arblatsch (3203 m, nejvyšší bod obce) na jihozápadě a Piz Mitgel (3159 m) na severovýchodě. Jak dokládají tři staré kostely, vesnice vznikla z několika jader: u řeky Julia, na mírně stoupajícím svahu na levé straně a podél hlavní silnice vedoucí po pravé straně. Intenzivní stavební činnost v letech 1965 až 1975 zaplnila mezery mezi částmi vesnice a také značně rozšířila osídlení na pravé straně údolí.

V roce 1997 bylo 32,7 % bývalé rozlohy obce využíváno pro zemědělství, lesy zabíraly 36,2 % a osídlení 3,0 %. Za neproduktivní bylo považováno 28,2 %.

Sousedními obcemi byly Cunter, Albula/Alvra, Filisur, Tinizong-Rona, Mulegns a Riom-Parsonz.

Na kopci Padnal (Mot la Cresta) jižně od obce se nacházela významná osada z doby bronzové. Nálezy z několika vykopávek dokládají existenci vesnic z různých epoch, přibližně mezi lety 1800 a 1000 př. n. l. O něco výše než Padnal leží naleziště Rudnal, kde se předpokládá existence prehistorického útočiště.^[2]

Nejméně od římských dob vedly přes průsmyky Julierpass a Septimerpass důležité tranzitní trasy. Savognin se ve 13. století dostal do vlastnictví biskupa. Jako součást soudního okresu Oberhalbstein, jehož hlavním městem a místem shromáždění se Savognin stal, se obec stala členem Gotteshausbundu. Vykoupením v roce 1552 získalo údolí plnou suverenitu v rámci Svobodného státu tří spolků.^[2]

Od středověku tvořily hospodářský základ chov dobytka a průsmykový provoz. Po obdobích rozkvětu, například po odstřelení Crap Ses v roce 1777 a výstavbě silnice Julierstrasse v letech 1820 až 1840, následovaly opakované neúspěchy, naposledy kvůli silné konkurenci Gotthardské dráhy, která byla otevřena v roce 1882. Savognin se vrátil na úroveň zemědělské vesnice a zpočátku zmeškal připojení k turistickému rozvoji. V polovině 19. století byly na základě zákona o boji proti bezdomovectví naturalizovány jenišské rodiny. Teprve od roku 1960 začal rychlý vzestup k pozici turistického střediska, přičemž výstavba hotelů, prázdninových bytů a lanovek trvale změnila vzhled obce a život v ní.^[2]

Savognin se stal známým zejména pro své první rozsáhlé použití sněhových děl, a to od roku 1978.

Původním jazykem místních obyvatel je surmiran, regionální dialekt rétorománštiny. Obec byla téměř jednojazyčná, v roce 1880 mluvilo rétorománsky 96,2 % obyvatel a v roce 1910 91,61 %. Tento podíl pak do roku 1941 klesl na 81,1 %. Od té doby rétorománština kvůli přistěhovalectví a od roku 1980 také kvůli jazykové změně masivně ztrácí na významu. V roce 1970 ještě 66,59 % obyvatel mluvilo rétorománsky, dnes je to přibližně polovina populace. Vývoj v posledních desetiletích ukazuje následující tabulka:

Savognin je sídlem obecní správy, regionální nemocnice a střední školy a tvoří centrum údolí.

Nejdůležitějším zdrojem příjmů je cestovní ruch s přibližně 200 000 přenocováními ročně. Několik lanovek společnosti Savognin Bergbahnen zajišťuje dopravu do lyžařských areálů na Piz Martegnas a v údolí Val Nandro.

Savognin leží na hlavní silnici č. 3 z Churu přes Lenzerheide a průsmyk Julierpass do Engadinu. Na této trase jezdí také autobusová linka Postauto. Většina spojů končí v Biviu, některé jedou až do Svatého Mořice. Další autobusová linka Postauto spojuje zajíždí do okolních vesnic Riom, Parsonz a Salouf.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Savognin na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Savognin na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (rétorománsky)