Simon Schwerdtner von Schwertburg

Simon Ernst Schwerdtner von Schwertburg
Simon Schwerdtner jako poručík (1874)
Zemský velitel v Čechách
Ve funkci: 1914 – 1916
Předchůdce	Arthur Giesl von Gieslingen
Nástupce	Paul Kestřanek
Velitel 5. pěší divize v Olomouci
Ve funkci: 1912 – 1914
Předchůdce	Ernst von Leithner
Nástupce	Karl Scotti
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1915), polní podmaršál (1912), generálmajor (1908)
Narození	9. května 1854 Vídeň
Úmrtí	22. září 1925 (ve věku 71 let) Klagenfurt am Wörthersee
Titul	rytíř
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simon Ernst Schwerdtner von Schwertburg (9. května 1854 Vídeň – 22. září 1925 Klagenfurt) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1874, později byl štábním důstojníkem a jako vyšší velitel strávil několik let v Olomouci. Na začátku první světové války zastával funkci zemského velitele v Čechách (1914–1916)^[1][2] a v roce 1915 dosáhl hodnosti generála pěchoty.

Byl synem generálmajora Julia Schwerdtnera (1824–1905). Studoval na vojenských technických školách ve Štýrském Hradci a Leobenu, do armády vstoupil v roce 1874 jako poručík a několik let sloužil u 72. pěšího pluku v Prešpurku,^[3] v roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. Uplatnil se také jako pedagog na kadetní škole v Innsbrucku, kde vyučoval matematiku a geometrii. V letech 1884–1886 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni^[4] a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Poté sloužil u různých jednotek ve Lvově a v Olomouci, mezitím byl v roce 1889 povýšen na kapitána.^[5] Od roku 1892 byl štábním důstojníkem 9. armádního sboru v Josefově^[6] a v hodnosti majora byl v roce 1895 přidělen k 10. armádnímu sboru v Přemyšlu. V roce 1898 byl povýšen na podplukovníka^[7] a jako plukovník (1901) byl v letech 1902–1908 velitelem 5. pěšího pluku v Egeru.^[8][9]

K datu 1. května 1908 byl povýšen do hodnosti generálmajora^[10] a převzal velení 9. pěší brigády v Olomouci.^[11] V roce 1912 dosáhl hodnosti polního podmaršála^[12] a nadále setrval v Olomouci jako velitel 5. pěší divize.^[13][14] V březnu 1914 byl přeložen do Prahy jako zástupce velitele 8. armádního sboru.^[15] Na začátku první světové války většina sboru odešla na východní frontu a Schwerdtner zůstal v Praze jako zemský velitel v Čechách (1914–1915).^[16] V Praze se zúčastnil společenských akcí^[17] a zároveň tvrdě potíral náznaky revolty v řadách českých vojáků.^[18] K datu 1. září 1915 obdržel hodnost titulárního generála pěchoty,^[19][20] ale již v listopadu téhož roku byl odeslán do penze. V soukromí žil v Praze, Štýrském Hradci a Vídni, poslední léta života strávil v Klagenfurtu, kde také zemřel a je pohřben na Centrálním hřbitově Annabichl.

V roce 1892 se v Olomouci oženil s baronkou Annou Karaislovou (1874–?), dcerou generálmajora Franze Karaisla von Karais (1830–1890).^[21] Z jejich manželství se narodil syn Julius (1895–1979),^[22] který za první světové války sloužil jako důstojník v armádě.^[23]

Po otcově nobilitaci v roce 1879 užíval šlechtický titul rytíř s predikátem von Schwertburg.^[24] Během vojenské služby získal několik ocenění.^[25]

• Válečná medaile (1879)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1903)
• Řád železné koruny III. třídy (1906)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Mobilizační kříž (1913)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1913)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 287–288 (heslo Simon Schwerdtner von Schwertburg) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)