Sova (protipartyzánská operace)

Operace Sova
konflikt: Východní fronta
Trvání	3. září – 7. září 1942
Místo	Vitebská oblast a Mohylevská oblast v okupovaném Bělorusku
Příčiny	Sílící partyzánské hnutí narušující přepravu materiálu na frontu v týlové oblasti Skupiny armád Střed.
Cíle	Zničit nebo alespoň co nejvíce oslabit partyzánské hnutí. Likvidace partyzánské brigády Čekist.
Metody	Vojensko-policejní protipartyzánská operace
Stav	ukončená operace
Naplánováno	Obklíčení a likvidace partyzánské brigády Čekist.
Výsledek	Birgádě se podařilo za cenu těžkých ztrát uniknout.
Změny území	Partyzánská brigáda byla z oblasti vytlačena. Vrátila se do ní v dubnu 1943.
Strany
Německá říše Německá říše 203. ochranná divize 638. pěchotní pluk LVF tanková, protiletadlová a dělostřelecká podpora vzdušný průzkum Sovětský svaz Sovětský svaz partyzánská brigáda Čekist
Velitelé
Německá říše Německá říše Gottfried Barton Sovětský svaz Sovětský svaz Gerasim Alexejevič Kirpič
Síla
Německá říše Německá říše odhad podle obvyklého stavu divize 5 000 – 6 000 mužů Sovětský svaz Sovětský svaz necelých 2 000 partyzánů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sova (rusky Сова́, německy Eule) byl krycí název pro trestnou protipartyzánskou operaci kárných sil ve Vitebské a Mohylevské oblasti v okupovaném Bělorusku probíhající ve dnech 3. září – 7. září 1942.^[1] Operace byla součástí většího operačního plánu a jejím předchůdcem byla operace Greif a následovala ji operace Rys.^[2]

Operace s krycím názvem Sova byla jednou z mnoha protipartyzánských operací prováděných nacistickými jednotkami na okupovaných územích SSSR během druhé světové války. Tato operace probíhala v září 1942 v okupovaném Bělorusku a jejím cílem bylo omezit operační možnosti partyzánů, kteří představovali významnou hrozbu pro německou okupační správu.^[3]

Byla pokračováním předchozí kárné operace Greif a součástí širšího plánu velení Skupiny armád Střed na vyčištění oblasti od partyzánů a pacifikaci území podél železničních tratí Barysaŭ – Smolensk, Vitebsk – Smolensk a Vitebsk – Orša. Hlavní vojenské akce byly naplánovány v okolí měst Talačyn, Kruhlaje a Škloŭ.^[1] Cílem této operace byla likvidace partyzánské brigády Čekist.^[4]

Velitelé partyzánské brigády Čekist byli vysazeni na padácích dne 3. listopadu 1941.^[5] Vlastní brigádu se jim podařilo zformovat v květnu 1942.^[6] Příslušníci brigády útočili na policejní stanice, dařilo se jim ničit menší posádky a komplikovat zásobování německých vojsk, a to jak po železnici, tak i narušováním nucených odvodů potravin od místních obyvatel. Do léta 1942 se jim dařilo unikat pokusům o zničení.^[5] Do srpna 1942 bojovníci partyzánské brigády vyhodili do vzduchu 30 lokomotiv, 307 vagonů s vojenskou technikou, zničili 14 plošin s tanky a dělostřelectvem.^[7]

Do akce byly nasazeny následující jednotky:^[1]

• 203. bezpečnostní^{[pozn. 1]} divize Wehrmachtu (německy 203. Sicherungs-Division (Wehrmacht)), jíž velel generálmajor Gottfried Barton^[8],
• 638. pěchotní pluk LVF (francouzsky Légion des Volontaires Français contre le Bolchévisme)^{[pozn. 2][9]}
• tanková, protiletadlová a dělostřelecká podpora,
• vzdušný průzkum,
• operativní řízení SD^[10].

Bezpečnostní divize obecně nebyly plně vybavené ani početně silné jako standardní bojové divize. Jejich početní stav se pohyboval obvykle v rozmezí 5 000 až 6 000 mužů. Tyto divize byly často tvořeny méně kvalitními jednotkami včetně starších vojáků nebo těch, kteří nebyli vhodní pro frontovou službu.

Operací byla zasaženy následující partyzánská brigáda:

• partyzánská brigáda Čekist (rusky Чекист), jejímž velitelem byl Gerasim Alexejevič Kirpič^{[pozn. 3]} (rusky Кирпич Герасим Алексеевич), 800^{[pozn. 4]} osob.^[6] V době provedení operace měla mít necelých 2 000^[5] bojovníků.

Hlavní úder byl směřován na Racevské lesy, které se rozkládají 10-12 kilometrů jižně od města Kochanovo (rusky Коханово)^[11] v oblasti vesnice Racevo (rusky Рацево) v Talačynském okrese, kde byla dislokována partyzánská brigáda Čekist. Dne 3. září 1942 s podporou tanků a obrněných vozidel zahájil 3. prapor německých sil útok z měst Škloŭ a Kruhlaje. Útok probíhal severním směrem a německé jednotky se snažily partyzány zatlačit do obklíčení směrem k železniční trase Talačyn – Kochanovo (rusky Коханово). Na konci dne 3. září 1942 byly kárnými jednotkami obsazeny vesnice Ulanovo (rusky Уланово) a Dudakoviči (rusky Дудаковичи). U vesnice Staroselje (rusky Староселье) se strhla první bitva s partyzány. Kvůli nedostatku munice byli partyzáni nuceni ustoupit na sever k vesnici Olchovka (rusky Ольховка).^[1] Partyzáni ustupovali před kárnými silami do lesa, kde měli k obraně příhodnější podmínky.^[7]

Dne 4. září 1942 se velení sovětské partyzánské brigády rozhodlo rozdělit síly do dvou skupin a pokusit se prorazit obklíčení přes silnici a železnici na úseku Barysaŭ – Orša. Čtyři oddíly vedené velitelem Gerasimem Alexejeviče Kirpičem úspěšně prorazily německé linie v oblasti vesnice Podběrezje (rusky Подберезье) v okolí města Talačyn. Podařilo se jim přesunout se do blízkosti vesnice Stajsk (rusky Стайск) v okolí města Lepel.^[1]

Druhé skupině, pod velením A. S. Nikitčenka (rusky А.С.Никитченко), se nepodařilo prolomit obklíčení a byla vytlačena do Kruhlajské oblasti^[6], kde se spojila s 8. partyzánskou brigádou.^[1]

Operace Sova skončila 7. září 1942.^[1]

Hlavní síly partyzánů se vyhnuly obklíčení a pokračovaly v útocích na důležité komunikační linie nepřítele.^[1] Podle dalšího pramene byli zabiti velitelé oddílů a skupina utrpěla těžké ztráty.^[5] V dubnu 1943 se brigáda vrátila do Racevských lesů^[5], což by naznačovalo, že naopak německá operace byla úspěšná a partyzány z oblasti vyhnala.^{[pozn. 5]}

Na základě udání místních obyvatel byly zničeny 3 partyzánské základny.^[10] V průběhu celé operace bylo zničeno celkem 11 partyzánských základen. Byla ukořistěna 4 děla, 2 protitanková děla, 3 automobily, 1 motocykl, 1 polní kuchyně a 3 bedny granátů.^[12]

• Běloruská stránka věnovaná partyzánskému hnutí (rusky)