Spišské Podhradie

Spišské Podhradie
Náměstí, v pozadí Spišský hrad
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	48°59′56″ s. š., 20°45′11″ v. d.
Nadmořská výška	448 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Slovensko Slovensko
Kraj	Prešovský
Okres	Levoča
Tradiční region	Spiš
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	24,94 km²[1]
Počet obyvatel	3 730 (2024)[2]
Hustota zalidnění	149,5 obyv./km²
Správa
Status	město
Primátor	Michal Kapusta (KDH, SNS)[3] [4]
Vznik	1321
Oficiální web	www.spisskepodhradie.sk
E-mail	info@spisskepodhradie.sk
Adresa obecního úřadu	Mestský úrad Spišské Podhradie Mariánske nám. 37 053 04 Spišské Podhradie
Telefonní předvolba	053
PSČ	061 01
Označení vozidel (do r. 2022)	LE
NUTS	543578
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spišské Podhradie (česky Spišské Podhradí, německy Kirchdrauf či Kirchdorf; maďarsky Szepesváralja; polsky Podgrozdie) je město na Spiši na severovýchodním Slovensku. Administrativně spadá pod Levočský okres Prešovského kraje. Žije zde přibližně 3 700^[2] obyvatel. Nejvyšším bodem města je nepojmenovaný bod, který má vrchol ve výšce 816 metrů nad mořem.

Jak napovídá název, leží městečko v podhradí Spišského hradu. Součástí města je od roku 1948 také dříve samostatná obec Spišská Kapitula, kde je městská památkovárezervace.

Spišské Podhradie leží v údolí mezi dvěma ze čtyř středověkých center Spiše – Spišským hradem a Spišskou Kapitulou, která byla 11. prosince 1993 spolu s kostelem svatého Ducha v Žehře zapsána do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Město Spišské Podhradie bylo ve 12. století skutečným podhradím Spišského hradu, avšak ve 13. století se již vyvinulo v na hradu nezávislé městečko. Jeho městský znak má původ v 15. století a patří do skupiny tzv. hovořících znaků, které se svým vyobrazením vážou k názvu města (v tomto případě k dřívějšímu německému názvu Kirchdorf či Kichdrauf). Je to v modrém štítě heraldicky zleva (ve skutečnosti zprava) bílá ruka v černém rukávu, na nichž je vyobrazení gotického kostela s třemi věžemi, z nichž dvě vpravo jsou korunovány bílým praporem.

Dějiny města jsou spjaty s hradem. Nejstarší osídlení okolí se datuje do doby kamenné. Spišské Podhradie vzniklo západně od hradního kopce pravděpodobně už v 11. století. Nejstarší písemná zmínka je v listu krále Bély IV. z roku 1249. Ve 12. století se město rozvíjelo jako podhradí Spišského hradu. V druhé polovině 12. a 13. století dosídlili město němečtí přistěhovalci a patřilo tak do Společenství spišských Sasů. Král Zikmund Lucemburský v roce 1412 dal město do zálohy Polsku spolu s dalšími spišskými městy. V roce 1769 zastavená města obsadilo uherské vojsko a v roce 1772 byla opět včleněna do Uher (formálně 18. září 1773). Město v roce 1456 získalo tzv. trhové právo, od této doby mohlo pořádat trhy, čímž vznikla tradice každotýdenních tržních čtvrtků (asi do 1956).

V minulosti byly ve Spišském Podhradie cechy, které měli své vlastní cechovní artikuly vydané městem Spišské Podhradie či jinými městy, kde již cechy byly. Nejstarší známý cech byl cech pláteníků – 1385, v průběhu staletí vznikaly a působily různé cechy, jejichž artikuly potvrzovalo město Spišské Podhradie či jiná města a panovníci. Zajímavostí je potvrzení cechovních artikulí spišskopodhradských řezníků v němčině s německými privilegii polským králem Zikmundem III. Vasou roku 1595.

V roce 1677 rychtáři Spišského Podhradí Jakubovi Güntherovi předložilo cechovní artikuly šestnáct cechů (truhlářský, hrnčířský, zednický, ševcovský, obuvnický, řeznický, soukenický, krejčovský, kožešnický, zámečnický, tkalcovský, sedlářsky, kovářský, puškařský, pivovarnický a bednářský)

Velmi zajímavá je, řečeno dnešní terminologií, „regionální spolupráce“ když cechy více měst zakládaly sdružení:

• 1613 – řeznický cech ze Spišského Podhradia vstoupil do sdružení s cechy v Kremnici, Banské Bystrici, Banské Štiavnici, Spišské Nové Vsi a Spišských Vlachoch.
• 1777 – Marie Terezie zakládá sdružený cech obuvníků 13 spišských měst.
• 1832 – František I. založil sdružený cech mydlářů 13 spišských měst.
• 1835 – František I. založil sdružený cech tesařů a mlynářů 13 spišských měst.
• 1872 – nastává zánik cechovních společenství a vznikají nová živnostenská.

V průběhu stoletého rozvoje řemesel a cechů spišskopodhradští mistři měli významné zastoupení v celém Uhersku, např. 1608 při zakládání nejstaršího barvířského cechu v Uhersku v Levoči byli mimo mistrů z Levoče, Kežmarku a Spišské Nové Vsi také barvířští mistři ze Spišského Podhradí Michal Herman a Ján Tibeli.

V roce 1170 bylo ve Spišském Podhradie asi 250 řemeslnických dílen, čímž se vyrovnávalo větším městům v Uhersku. Řemeslná výroba zanikla až po druhé světové válce po nástupu socialismu a vzniku výrobních družstev.

S řemesly souvisel i obchod, hlavně obstarávání surovin a prodej výrobků, proto bylo ve Spišském Podhradie mnoho obchodů, město bylo i centrem obchodu se zemědělskými plodinami. Nejčastější byl jejich prodej na již zmiňovaných každotýdenních trzích ve čtvrtek (od roku 1456 asi do 1956).

Po návratu z polské zálohy v roce 1778–1876 se Spišské Podhradie stalo součástí Provincie šestnáct spišských měst.

V 19. století se v městské cihelně začala těžit a zpracovávat hlína a začala i těžba travertinu na Dreveníku.

V roce 1894 získalo město železniční spojení na Košicko-bohumínskou železnici. Začátkem století 20. zde pracoval parní mlýn, pila a továrna na svářecí stroje. Díky poloze města na křižovatce hlavních cest bylo přirozeným centrem svého okolí.

Mezi obyvateli města měli významný podíl Němci a Židé. Obě národnosti měly své školy a chrámy, ve městě se mimo jiné nachází synagoga a barokní kostel. Součástí Spišského Podhradia je Spišská Kapitula, která je od roku 1956 městskou památkovou rezervací. Kapitula vznikla na křižovatce významných cest už v 11. století, postupně se stala církevním centrem Spiše a koncem 12. století sídlem proboštství. Dnes je sídlem obnoveného spišského biskupství na Knězského semináře biskupa Jána Vojtaššáka.

Spišská Kapitula i Spišské Podhradí byly známé svými kvalitními školami. Spišská Kapitula byla jedním z nejznámějších duchovních center v Evropě, s čímž souvisela rozsáhlá knihovna a tradice církevního zpěvu.

Spišské Podhradie leží v Hornádské kotlině a na jižních svazích Levočských vrchů. Jsou zde:

• Národní přírodní rezervace Dreveník – travertinová kupa tvaru stolové hory
• Národní přírodní rezervace Sivá Brada
• Přírodní památka Ostrá hora
• Přírodní památka Pažitské jazierko
• Přírodní památkaTravertínová kopa Sobotisko
• Evropsky významná lokalita Spišskopodhradské travertíny

• Slováci – 92,33 %
• Romové – 6,83 %
• Češi – 0,16 %
• Ukrajinci – 0,05 %
• Němci – 0,03 %
• Maďaři – 0,03 %
• Rusíni – 0,03 %

• římští katolíci – 89,23 %
• bez vyznání – 4,66 %
• řečtí katolíci – 2,75 %
• evangelíci a.v.– 0,87 %
• pravoslavní – 0,24 %

• Základní škola, Palešovo nám. 9^[5]
• Základní škola, Školská ul. 3^[6]
• Základní umělecká škola, Gálova ul. 28

Ve Spišském Podhradí, včetně Spišské Kapituly, je množství kulturních památek. Přímo ve Spišském Podhradie je např:

• Kostel Jana z Boha a klášter Milosrdných bratří
• Římskokatolický kostel Narození Panny Marie, který byl postaven v letech 1825 až1829 na místě gotického kostela z 13. století. Gotický zůstal pouze vstupní portál a věž.^[7]
• Evangelický kostel

Železniční stanice Spišské Podhradie je koncovou stanicí na trati Spišské Vlachy – Spišské Podhradie, na které jezdí vlaky jen o víkendech v letní sezóně (stav v roce 2025)..

Město leží na slovenské dálnici D1. Autobusové spoje ze Spišského Podhradie jezdí např. do Popradu, Starého Smokovce, Levoče nebo Krakova.

• Ján Bayer – slovenský filozof a pedagog.
• Ján Harmatta - vynálezce odporového bodového svařování a mnoha dalších patentů

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spišské Podhradie na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Spišské Podhradie na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Podhradí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Průvodce Spišské Podhradie ve Wikicestách