Stakčín

Stakčín
Pravoslavný chrám svaté Trojice
vlajka
Poloha
Souřadnice	49°0′5″ s. š., 22°13′48″ v. d.
Nadmořská výška	260 m n. m.
Časové pásmo	+1 +2 (letní čas)
Stát	Slovensko Slovensko
Kraj	Prešovský
Okres	Snina
Tradiční region	Horní Zemplín
Stakčín
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	167,75 km²[1]
Počet obyvatel	2 351 (2024)[2]
Hustota zalidnění	14 obyv./km²
Správa
Status	obec
Starosta	Dušan Kolcun (2022)
Vznik	1317 (první písemná zmínka – Zaktson)
Oficiální web	stakcin.eu
E-mail	oustakcin@stonline.sk
Telefonní předvolba	057
PSČ	067 61
Označení vozidel (do r. 2022)	SV
NUTS	520829
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stakčín (do roku 1902 Sztakcsin, maďarsky Takcsány, rusínsky Стащін)^[3] je obec na Slovensku v okrese Snina. Žije zde přibližně 2 400^[2] obyvatel. Rozloha obce je 16 774 hektarů.^[4]

Dávné osídlení této oblasti naznačují dva archeologické nálezy – masivní oštěp z opálového rohovce pocházející z mladší doby kamenné a bronzová sekerka s tulejí a ouškem řazená do pozdní doby bronzové.^[5]

V roce 1317 daroval uherský král Karel I. Robert aristokratickému úředníkovi Filipu I. Drugetovi územní majetky včetně Stakčína.^[4][5]

Pravděpodobně v druhé polovině 14. století nebo v 15. století se do Stakčína přistěhovalo četné rusínské obyvatelstvo se šoltysem.^[4] Z roku 1492 pochází první záznam o obyvateli vsi, který byl členem zbojnické družiny Fedora Hlavatého.^[5] V bardějovském archivu se nachází dopis, ve kterém členové této družiny vypovídali bardějovským měšťanům nepřátelství za popravu svých druhů.^[zdroj?] První údaje jsou zachovány z 30. března 1492, kdy zbojnická družina přepadla panské majetky u Svidníka.^[zdroj?]

V roce 1600 zde bylo obydleno 61 domů, 1–2 domy šoltysů, dům faráře a chrám.^[zdroj?] Z roku 1612 pochází zmínky o velkostatku založeném rodem Drugetů, jehož součástí byly vodní mlýn, vodní pila, a později i pálenice a krčma.^[4] V letech 1641–1645 se rozšířila epidemie cholery, která téměř o polovinu snížila počet obyvatel, následkem čehož se zhoršily sociální poměry a rozšířilo zbojnictví.^[zdroj?] Roku 1657 rolníci odepřeli poslušnost pánovi a vzniklo rusínské rolnické povstání.^[zdroj?]

Na počátku první světové války, v listopadu 1914, pronikla ruská 48. pěší divize vedená generálem Lavrem Kornilovem^[6] přes Ruské sedlo a Stakčín do Humenného, přičemž ve Stakčíně a v jeho okolí došlo k těžkým bojům; boje probíhaly v oblasti až konce května 1915.^[5][7][8]

Do rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 byl Stakčín součástí Uherska, následně byl součástí Československa až do 14. března 1939, kdy byla vyhlášen samostatný Slovenský stát, jehož součástí se stala i tato obec. Již od 4. dubna 1939 byl v důsledku malé války Stakčín součástí Maďarska. Během této doby bylo ze Stakčína do koncentračních táborů deportováno 120 Židů. Od října 1944 probíhaly ve Stakčíně a v jeho okolí těžké boje mezi německou armádou a Rudou armádou, při kterých bylo z 277 domů 114 úplně zničeno a 147 silně poškozeno. Obec byla osvobozena dne 24. listopadu 1944 a po skončení války se opět stala součástí Československa. Při osvobozovacích bojích padlo 218 sovětských vojáků.^[5]

V letech 1956–1959 byla v obci postavena nová základní škola. V roce 1957 byl v důsledku zákazu řeckokatolické církve zbourán zdejší chrám z roku 1772, v jehož základech byl v roce 1994 postaven a vysvěcen nový chrám Ochrany přesvaté Bohorodičky.^[4][5]

V letech 1976–1987 byla v oblasti vybudována vodní nádrž Starina, při jejíž stavbě bylo zlikvidováno sedm obcí (Dara, Ostružnica, Ruské, Smolník, Starina, Veľká Poľana, Zvala) a jejich území bylo v roce 1987 včleněno do katastru Stakčína.^[5]

Obec se nachází v údolí řeky Cirochy, mezi Sninou a Starinou, u soutoku potoků Ternovce a Oľchovce. Je obklopená na jihu jižním úpatím masivu Nastaz, který je součástí Bukovských a Vihorlatských vrchů. Na většině území obce se rozkládá Národní park Poloniny. Jsou zde národní přírodní rezervace Pľaša a Pod Ruským a přírodní rezervace Grúnik a Ruské.

Obec je dostupná jak autobusovou, tak i vlakovou dopravou. V obci je celkem osm autobusových zastávek a jedna železniční stanice, která je nejvýchodnějším vlakovým nádražím na Slovensku. Železnice v obci existuje již od roku 1912, kdy byla dokončena trať mezi Humenným, Sninou a Stakčínem.^[5]

• pomník padlým v první světové válce^[5]
• pravoslavný chrám Seslání Ducha svatého (v jiných zdrojích označovaný jako chrám Svaté trojice^[9]), postavený v roce 1955 dle návrhu Andreje Kolomackého^[4][5]
• řeckokatolický chrám Ochrany přesvaté Bohorodičky, postavený v roce 1994^[4][5]
• římskokatolický kostel svatého Pia X., postavený v roce 1995^[4][5]

• vojenský hřbitov z první světové války, na kterém je pochováno nejméně 959 vojáků, projektantem hřbitova byl József Lamping.^[5][7]
• blízko tohoto hřbitova jsou uloženy ostatky 117 rakousko-uherských vojáků, které byly přeneseny z vojenského hřbitova v zaniklé obci Starina.^[5][7]

• Vasiľ Duchnovič – rusínský řeckokatolický farář, otec Alexandera Duchnoviče^[4]
• Anna Jaburová (1898–1984) – rusínská lidová zpěvačka^[4][10]
• Juraj Kolinčák (1909–1984) – rusínský lidový básník^[4]

• 
  Pohled na obec ze Sninského kameňa
• 
  Řeckokatolický kostel
• 
  Římskokatolický kostel
• 
  Osobní vlak v železniční stanici
• 
  Kaštel
• 
  Obecní úřad s ubytováním
• 
  Památník padlým v centru obce

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stakčín na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stakčín na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky