Stalag Luft III

Model severního z šesti oddělení tábora. Velký útěk proběhl z baráku uprostřed snímku směrem do popředí.
Stalag Luft III
Stalag Luft III
Poloha na mapě dnešního Polska
Friedrich Wilhelm von Lindeiner-Wildau, velitel tábora.

Stalag Luft III (Stammlager für kriegsgefangene Luftwaffenangehörige, někdy též Stalag Luft 3) byl nacistický zajatecký tábor pod správou Luftwaffe původně pro anglické a americké důstojníky, později pro letce dalších národností i hodností.

Založen byl v březnu 1942 vedle Stalag VIII-C existujícího již od roku 1939, poblíž města Sagan (dnešní Żagań v Polsku) asi 160 km jihovýchodně od Berlína. Při založení měl pouze jedno oddělení s 15 baráky pro asi dva tisíce vězňů. Postupně se rozšiřoval a počet zajatců narůstal až téměř k 11 tisícům, které hlídalo zhruba 800 strážných. Velitelem byl plukovník Friedrich Wilhelm von Lindeiner-Wildau s vlasteneckými, ale umírněně antinacistickými názory. Plně dodržoval Ženevské úmluvy a získal si úctu a respekt jak mezi svými podřízenými, tak mezi vězni.[1] Podmínky v táboře ovlivňoval i zájem Červeného kříže a dalších humanitárních organizací, někdy též sloužících pro maskování činnosti zpravodajských služeb.

Tábor je známý především díky knižnímu i filmovému zpracování dvou úspěšných útěků. První proběhl po čtyřměsíčních přípravách s nápaditým využitím principu trojského koně[a] 29. října 1943 a druhý, velmi pečlivě a rozsáhle organizovaný Velký útěk, 24.-25. března 1944.

Méně známým příběhem je pobyt britského radarového odborníka Howarda Cundalla, který nejenže dokázal uchránit "horké" znalosti radarové techniky před vytěžením nacisty, ale v táboře dokázal sestrojit vysílačku a předávat do Londýna vojenské informace od nově přibyvších zajatců.[3]

K osvobození Rudou armádou došlo začátkem února 1945, ale všichni zajatci byli nedlouho před tím přinuceni k náročnému pěšímu přesunu do 81 km vzdáleného Sprembergu a posléze odtransportováni do táborů Stalag VII-A, Stalag XIII-D, Marlag a Milag Nord. Při tom došlo k dalšímu útěku 30 vězňů, ovšem tentokrát neuspěl ani jeden.

Na místě obou táborů se od roku 1971 nachází muzeum zajateckých táborů, které roku 2009 nese název Muzeum Obozów Jenieckich w Żaganiu.[4]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Použité zařízení se často označuje za gymnastického koně (vaulting horse), ale vzhledem připomínalo spíše švédskou bednu. Útěkový koordinátor flight lieutenant Oliver Philpot se také po necelých pěti dnech dokázal dostat do neutrálního Švédska švédskou lodí, zatímco Michael Codner a Eric Williams dánskou lodí téměř o týden později.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stalag Luft III na anglické Wikipedii.

  1. ↑ DAVIS, Rob. The Great Escape, Stalag Luft III, Sagan [online]. [cit. 2025-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ MESSENGER, Charles. STALAG LUFT III: IMAGES OF WAR. Barnsley: Greenhill Books, 2019. ISBN 978-1-78438-446-3. Kapitola 8 The Wooden Horse. (anglicky) 
  3. ↑ JONES, R.V. Most Secret War. London: Penguin Group, 2009. ISBN 978-0-14-195767-8. S. 265. (anglicky) 
  4. ↑ STALAG LUFT 3 [online]. [cit. 2025-05-24]. Dostupné online. (polsky, anglicky) 

Literatura

  • WILLIAMS, Eric. The Wooden Horse. Glasgow: Collins, 1949 (anglicky)
  • PHILPOT, Oliver. Stolen Journey. London: Hodder and Stoughton, 1950 (anglicky)
  • CÍLEK, Roman a MOULIS, Miloslav. Útěky z pekla. Epocha, 2010. ISBN 9788074255496
  • BARRIS, Ted. The great escape: a Canadian story. Markham: Thomas Allen Publishers, 2013. ISBN 9781771024747. (anglicky)

Film

  • The Wooden Horse, Velká Británie, 1950
  • Velký útěk, USA 1963
  • Dokument Velký útěk: Pravdivý příběh (Escape Factory) USA, 2009
  • Dokument BBC Velký útěk (Great Escape) Velká Británie, 2010
  • Čtyřdílný hraný dokument Velký útěk (The Great Escape: The True Story) Velká Británie, 2021

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.