Světla Svozilová

Světla Svozilová
Světla Svozilová
Světla Svozilová
Rodné jménoSvětluše Kubešová
Narození13. listopadu 1906
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. února 1970 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov[1]
Alma materPražská konzervatoř
ChoťBedřich Rádl (1930–1940)
František Votruba (1942–1948)
RodičeJosef Svozil a Julie Kubešová
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Světla Svozilová, vlastním jménem Světluše Svozilová (13. listopadu 1906 Brno[2] – 25. února 1970 Praha), byla česká herečka.

Život

Narodila se jako nemanželské dítě Julii Kubešové. K jejímu otcovství se roku 1928 přihlásil Josef Svozil, který se s Julií Kubešovou oženil v roce 1921.[2] Po maturitě na gymnáziu studovala od roku 1923 na Dramatickém oddělení pražské konzervatoře[3], po jejím absolutoriu (1927)[4] hrála nejprve v Gamzově Uměleckém studiu, od roku 1927 do roku 1930 také působila v Osvobozeném divadle. Poté přešla do Divadla Vlasty Buriana, do Nového divadla a do Městských divadlech pražských.[5] V roce 1938 si zahrála ve filmu režiséra Roberta Landa Panenka. Od roku 1940 prakticky až do svého odchodu do důchodu v roce 1968 byla stálou členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech.[6] Její jméno bylo spojeno s kauzou okolo její herecké kolegyně Jiřiny Štěpničkové, pro kterou po roce 1948 ještě s několika dalšími herci měla požadovat trest smrti.[7] Usnesení z příslušné schůze se však nikdy nenašlo, neboť stranický i odborářský archiv divadla se po Listopadu 1989 ztratil.[8]

Od roku 1930 byla manželkou Bedřich Rádla, ale manželství se po deseti letech rozpadlo. V roce 1942 se provdala za lékaře Františka Votrubu se kterým měla syna Františka a dceru Světlu. Její manžel tragicky zahynul při leteckém neštěstí v říjnu 1948. Syna Františka byla nucena umístit do dětského domova.[9]

V roce 1966 obdržela titul zasloužilá umělkyně. Po odchodu do důchodu propadla alkoholismu, zemřela na následky zranění, které si přivodila v alkoholovém opojení na schodech v domě, kde bydlela.[10]

K filmu ji přivedl vlastně její někdejší zaměstnavatel Vlasta Burian. Zejména před 2. světovou válkou a během války ztvárnila celou řadu vedlejších či epizodních filmových rolí, hlavní role se jí vyhýbaly.

Divadelní role, výběr

Filmové a televizní role, výběr

Odkazy

Reference

  1. ↑ hrob herečky Světly Svozilové na Vyšehradském hřbitově v Praze
  2. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 515
  4. ↑ Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století III, s.233
  5. ↑ Miloš Fikejz: Český film : herci a herečky III, s. 298
  6. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  7. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 310, ISBN 978-80-200-1502-0
  8. ↑ Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 190–1, ISBN 978-80-239-9603-6
  9. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. 
  10. ↑ Světla Svozilová donášela na kolegy. Manžel zemřel při pádu letadla, syna dala do dětského domova - Médium.cz. medium.seznam.cz [online]. 2024-08-09 [cit. 2025-01-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ Národní muzeum Plakát k první inscenaci Osvobozeného divadla Cirkus Dandin
  12. ↑ Nositelé řádu, Divadlo čs. armády Praha [online]. Databáze inscenací Divadelního ústavu. Dostupné online. 
  13. ↑ Deník Anny Frankové, Ústřední divadlo čs. armády Praha [online]. Databáze inscenací Divadelního ústavu. Dostupné online. 
  14. ↑ Ptákovina, Divadlo Na Zábradlí Praha [online]. Databáze inscenací Divadelního ústavu. Dostupné online. 

Literatura

  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 310, 369, 465, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 43, 115, 210, 368, 382, 501.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 297–298.
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 216–7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 138
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 6, 19, 28, 46, 67–8, 224–5
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 172, 260
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 55, 83, 88, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 55, 181
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 233–234. 
  • Milan Wolf: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 83, 87, ISBN 80-7309-351-0
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 190–1, ISBN 978-80-239-9603-6

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.