Kostel Krista Krále (Praha-Vysočany)

Kostel Krista Krále
Pohled z vnitrobloku na sakristii a minimalistickou věž se zvonem
Místo
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Vysočany
Souřadnice	50°6′37″ s. š., 14°30′21″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	pražská
Vikariát	IV. pražský
Farnost	Praha-Vysočany
Status	farní kostel
Zasvěcení	Kristus Král
Datum posvěcení	7. září 1930
Světitel	Antonín Podlaha
Architektonický popis
Architekt	Bedřich Vrzal
Stavební sloh	Funkcionalismus
Výstavba	20. století
Další informace
Adresa	Kolbenova 658/14, 190 00 Praha 9–Vysočany
Ulice	Kolbenova
Kód památky	100621 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Krista Krále je funkcionalistický jednolodní plochostropý římskokatolický farní kostel s vystupujícím pravoúhlým kněžištěm a s věžičkou, stojící v Praze-Vysočanech, na parcele č. 330 uvnitř pětiúhelníkového bloku činžovních domů mezi ulicemi Kolbenova, Špitálská, Zákostelní a Nemocniční; ze zadní strany přiléhá k třípatrovému širokému domu Kolbenova 658/14, skrz nějž je průchodem bezbariérově přístupný, z ulice je nápadný pouze velký nápis Kostel Krista Krále nad vchodem činžovního domu; vnitroblok kolem kostela není veřejně přístupný. Od 22. října 2003 je kostel chráněný jako kulturní památka; památková ochrana se vztahuje i na parcelu č. 331 obklopující kostel a na parcelu č. 329 s činžovním domem čp. 658, který je v databázi památek označen jako fara.^[1] Farnost spadá do IV. pražského vikariátu a je v současné době spravována excurrendo z prosecké farnosti u sv. Václava.^[2]

Roku 1923 byl založen Kostelní spolek, který usiloval o výstavbu kostela ve Vysočanech. Na pozemku, který spolku věnoval dominikánský řád, nechtěla výstavbu pozemku umožnit městská rada, která dávala místo něj k dispozici pozemek za areálem vysočanských továren. Jako kompromisní řešení byl nakonec spolku prodán nynější pozemek, avšak s podmínkou, že před kostelem bude postaven činžovní dům. Zdejší katecheta Arnošt Oliva inicioval sbírku, v níž se od roku 1919 vybralo od 6 tisíc drobných dárců tři čtvrtě milionu korun, sám ke sbírce přispěl nemalou částkou. V roce 1920 přispěl do sbírky i dar papeže Benedikta XV. ve výši 50 000 lir. Druhým velkým vkladatelem byl v roce 1929 Msgre František Kordač částkou 150 000 Kč. Dne 6. října 1929 byl, po dlouhých jednáních, položen základní kámen kostela.^[3] Kostel byl postaven podle projektu Bedřicha Vrzala ze stavební a projekční firmy Nekvasil, která projekt realizovala,^[4] sochařská výzdoba je především dílem především sochaře Damiána Pešana. Biskup Antonín Podlaha jej vysvětil 7. září 1930. Vzhledem k tomu, že nedlouho předtím, v roce 1925, zavedl papež Pius XI. slavnost Ježíše Krista Krále, dostal kostel toto zasvěcení. Jde o jeden z mála kostelů tohoto zasvěcení v Čechách. Neobvyklé označení „svatyně“ bylo vynuceno vedením radnice (budova nesměla být označena jako kostel^[3]) z podobného důvodu, z jakého kostel musel být zakryt domem, aby nebyl nápadný. Od roku 2023 se používá a i na fasádě je nový nápis s označením Kostel Krista Krále.^[3] Třípatrový dům byl postaven ještě téhož září, kdy byl kostel vysvěcen.^[4] Až do konce roku 1941 byl filiálním kostelem farnosti u sv. Václava na Proseku.^[3]

Damián Pešan pro kostel vytvořil sochu Krista Krále, v presbytáři jsou sochy sv. Petra a Pavla, v kostelní lodi sochy sv. Anežky České, sv. Jana Nepomuckého, sv. Antonína, sv. Josefa, sv. Ludmily a sv. Vojtěcha, později přibyly i sochy sv. Prokopa a sv. Víta. Malby křížové cesty a obrazy sv. Václava a Panny Marie pro boční oltáře vytvořil Zikmund Rudl. V kostele se nachází též netradiční keramický betlém.^[3]

Kostel byl poznamenán nálety na průmyslové objekty Vysočan na sklonku druhé světové války. V kostele byly tehdy ukládány oběti náletu.^[3]

Do roku 2009 byly prakticky dokončeny na náklady městské části Praha 9 i hlavního města náročné opravy, například výměna původní elektroinstalace z roku 1930 či oprava obvodových zdí a osazení nových, stylových oken. Kostelu je věnováno (společně s pivovarem a lidovým domem) 5. zastavení jihovýchodní naučné stezky městské části Praha 9, to je však umístěno téměř půl kilometru od kostela.^[5]

Varhany v kostele Krista Krále vystavěl český varhanář Emanuel Štěpán Petr a jedná se o jeho poslední, 351. opus. Varhany mají jeden manuál, pedál, celkem 9 rejstříků a 3 spojky a k tomu 3 kolektivy. Většina píšťal je kovových, část – především hlubší tóny – jsou ze smrkového dřeva. Jedná se o pneumatické varhany, tzv. pneumatickou výpustku (to je součást vzdušnice v pneumatických varhanách). Jde o technický prvek, který pomocí stlačeného vzduchu (nikoli mechanicky) otevírá nebo zavírá přívod vzduchu do píšťaly. Funguje tak, že když varhaník stiskne klávesu, vyšle se do výpustky vzduchový impuls. Ten ovládne malý měch, tzv. mníšek, který se otevře a pustí hlavní vzduch k píšťale, která pak zahraje. Mezi výhody tohoto typu varhan patří např. lehký chod klaviatury, tichý chod celého mechanismu či možnost stavět složitější registrace s více manuály. Naopak je pneumatická výpustka obecně náchylnější k poruchovosti, náročná na těsnost a změny počasí a s příchodem elektropneumatických systémů technologicky zastaralá.

• 
  Pohled z ulice na dům Kolbenova 658/14 s vchodem do Kostela Krista Krále
• 
  Pohled z kůru při bohoslužbě na Květnou neděli
• 
  Hlavní oltář
• 
  Adventní výzdoba, žehnání adventních věnců
• 
  Vánoční výzdoba hlavního oltáře - rok 2024
• 
  Betlém na bočním oltáři kostel Krista Krále - rok 2024
• 
  Interiér kostela po slavnosti Božího Těla.

• ŠKODA, Eduard: Pražské svatyně. Libri 2002, Praha, ISBN 80-7277-098-5. S. 262–263

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatyně Krista Krále na Wikimedia Commons
• Svatyně Krista Krále ve Vysočanech, městská část Praha 9, 7. 9. 2009
• Svatyně Krista Krále ve Vysočanech Sekulární františkánský řád
• Svatyně Krista Krále, Atlas Česka
• Kostely.cz, Praha 9, Vysočany, svatyně Krista Krále, Kostely a církevní stavby České republiky, Otakar Jelínek
• Arnošt Oliva: Deset let svatyně Krista Krále ve Vysočanech: 7.IX.1930 – 7.IX.1940, 1940, česky, n. vl., V Praze, 78 stran