Svaz Cikánů-Romů

Svaz Cikánů-Romů byla první samostatná romská organizace ve federalizovaném Československu. Existovala v letech 1969–1973 než byla úředně rozpuštěna. Svaz vznikl 30. 5. 1969 a byl začleněn do Národní fronty. Jeho sídlem se stalo Brno.[1]

Dne 24. 3. 1970 založil tento Svaz vlastní hospodářské družstvo Névodrom, které mělo osm podniků pracujících s kovem, dřevem, proutím apod. Družstvo prosperovalo jen na počátku, pak se skupinky a rodiny Cikánů-Romů rozkmotřily a výsledkem byla trestní oznámení na jednotlivé osoby včetně vedení družstva kvůli nesrovnalostem v účetnictví. Dne 31. 12. 1972 sám Svaz Cikánů-Romů toto výrobní družstvo zrušil a dále se zaměstnáváním Romů nezabýval.

Dne 17. 4. 1970 bylo zveřejněno Memorandum k základním otázkám romské problematiky a vymezení společenského postavení Romů. V něm romisté požadovali statut národnosti, který jim umožní zachovat si vlastní svébytnost. Toto prohlášení odporovalo dlouholetým snahám o asimilaci Romů, proto stranický aparát nemohl Romy uznat jako samostatnou národnost.[1] Romové v dokumentu omítli dosavadní politiku asimilace a rozptylu.[2] Během normalizace se „romská otázka“ řešila různými výhodami. Romům byly přednostně přidělovány byty, rovněž získávali různé peněžní příspěvky a dávky.[3] Ve snaze vyhovět „specifickým“ požadavkům Romů vzniklo i Sídliště Chanov. Ke zrušení Svazu Cikánů-Romů došlo v roce 1973 pravděpodobně proto, že se o problematikou asimilace Cikánů-Romů či jejich kriminality nezajímal.

Historie

Založení Svazu Cikánů-Romů předcházela dvě desetiletí neúspěšných snah romských intelektuálních elit o vlastní organizaci zastupující romskou menšinu, které končily zamítnutím ze strany úřadů. Byl to případ Sdruženie slovenských Cigánov v roce 1949 a sdružení Romano kulturno jekhetaňiben, které chtěli založit partyzán Anton Facuna a Ján Cibuľa roku 1957. Na českém území vedla emancipační snahy skupina moravských Romů v čele s Tomášem Holomkem, která jednala s brněnským Národním výborem a počátkem 50. let požadovala založení celonárodní romské organizace. Až v roce 1968 byl úspěšně zaregistrován slovenský Zväz Cigánov – Romov, jehož prvním předsedou se stal Anton Facuna.[4][5][6] A. Facuna inicioval vznik sdružení Butiker (překlad tohoto slova je „Pracuj“), veřejnosti bylo sdružení představeno v roce 1970 v Rudém právu.[7]

Práce na ustavení Svazu Cikánů-Romů započaly v období Pražského jara roku 1968. V rámci společenského a politického uvolňování docházelo také k přehodnocení asimilační politiky, která Romům nepřiznávala žádná práva jako menšině a potlačovala jejich kulturu. Nově mělo jít o politiku tzv. kulturní a společenské integrace.[8][9] Ustavující sjezd se konal 30. srpna 1969 v Brně. Předsedou se stal Miroslav Holomek.[10] Cílem svazu bylo usilovat o zlepšení politického a ekonomického postavení romského obyvatelstva a věnovat se i kulturní, sportovní, společenské a vzpomínkové činnosti. Ke konci své existence sdružovala zhruba 8 500 osob.[11]

Podle Charty 77 a romistky Mileny Hübschmannové byla hlavní politická příčina zrušení Svazu novelizace zákona o menšinách roku 1972, který romskou menšinu neuznával. Po zrušení Svazu až do konce 80. let nepůsobila v Československu žádná další romská organizace, některé romské osobnosti však zůstaly aktivní.[11]

Činnost

Svaz rozvinul za necelé čtyři roky svého působení širokou škálu různých činností od vyjednávání s politickou mocí, hospodářské činnosti (s tou rychle skončil) až po zpracování historie, kulturní, sportovní a společenské aktivity.

Politické požadavky

Usiloval o uznání Romů jako národnostní menšiny a s tím spojených práv. Požadovali přiměřené zastoupení Romů ve volených i výkonných orgánech státní moci.[11] Řešili také sociální otázky, zaměstnanost, školství.[12]

Mezinárodní hnutí

Udržoval mezinárodní kontakty a jeho členové se zúčastnili prvního Světového kongresu Romů v roce 1971, který se později přeměnil na Mezinárodní romskou unii . Na tomto kongresu bylo mimo jiné přijato sebeoznačení Romové a vytvořeny základy pro mezinárodní romské emancipační hnutí.[13]

Kultura a historie

Sbíral doklady o historii a kultuře Romů a pořádal výstavy. Přišel s nápadem založit muzeum, který se však naplnil až počátkem 90. let v podobě Muzea romské kultury. Pracoval také s přeživšími romského holokaustu a pomáhal jim, aby byly uznány jako oběti nacismu. V Hodoníně u Kunštátu, kde byl za druhé světové války tzv. cikánský tábor, založili každoroční tradici veřejných shromáždění na uctění památky romských obětí. Na tomto místě a na místě dalšího bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku chtěli postavit památníky.[5]

Zpravodaj Romano ľil

Svaz vydával od roku 1970 první romské periodikum Romano ľil (Romský list), ve vedle českých textů publikovala i první generace romsky píšících autorek a autorů. Šlo o šéfredaktora Andreje Peštu, Františka Demetera, básníka a písničkáře Vojtu Fabiána, vypravěče Andreje Giňu a Teru Fabiánovou a další. Vedle literárních textů v časopise vycházely aktuality ze života romské komunity v Československu i ve světě, články o historii a osobnostech. [14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b PETRÁŠ, Jiří; SVOBODA, Libor. Bezčasí: Československo v letech 1972-1977. Příprava vydání Jiří Petráš, Libor Svoboda. 1. vyd. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2018. 567 s. ISBN 978-80-88292-24-1, ISBN 978-80-87311-96-7. Kapitola Romové, s. 360–361. 
  2. ↑ AXMANOVÁ, Kristina. Řešení romské problematiky v ČSR v 70. letech 20. století ve světle činnosti tzv. Komise vlády ČSR pro otázky cikánského obyvatelstva [online]. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2012 [cit. 2025-03-12]. S. 10. Dostupné online. 
  3. ↑ PIHÁVKOVÁ, Hana. Postavení Romů v Hlqvním městě České republiky [online]. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2023 [cit. 2025-03-12]. S. 18. Dostupné online. 
  4. ↑ ZDAŘILOVÁ, Eva. Politická angažovanost Romů před revolucí: Svaz Cikánů-Romů nebyl začátkem, ale vyvrcholením. romea.cz [online]. 2018-06-08 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Svaz Cikánů-Romů. www.rommuz.cz [online]. Muzeum romské kultury [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ JANCURA, Vladimír. Kto vlastne bol Anton Facuna. Pravda.sk [online]. 2010-08-16 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1970/1/3/2.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ DIENSTBIEROVÁ, Kristina. Před padesáti lety byl založen Svaz Cikánů-Romů. Romea.cz [online]. 2019-08-30 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ FRYDRÝŠKOVÁ, Kristýna. Romové pod vlivem komunismu. Romani voďori [online]. 2011-05-11 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ Doc. RSDr. Ing. Miroslav Holomek, CSc.. Encyklopedie dějin města Brna [online]. 2019-02-23 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c PEČÍNKA, Pavel. Co přinesl rok 1968 českým Romům. A2 kulturní týdeník [online]. 2008-09-03 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  12. ↑ Paměť Romů - Lázoková Margita. www.pametromu.cz [online]. [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  13. ↑ První epizoda druhé série podcastu. Muzeum romské kultury [online]. [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. 
  14. ↑ SCHEINOSTOVÁ, Alena. Význam časopisectví v romské literatuře. iLiteratura.cz [online]. 2009-01-06 [cit. 2022-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-10. 

Literatura

  • LHOTKA, Petr; SCHUSTER, Michal; ZÁVODSKÁ, Milada. Svaz Cikánů – Romů 1969 – 1973: doprovodná publikace k výstavě Muzea romské kultury "Svaz Cikánů-Romů (1969-1973) - z historie první romské organizace v českých zemích". Brno: Muzeum romské kultury, 2009. 27 s. ISBN 978-80-86656-16-8. 
  • SADÍLKOVÁ, Helena; SLAČKA, Dušan; ZÁVODSKÁ, Milada. Aby bylo i s námi počítáno. [s.l.]: Muzeum romské kultury, 2018. 230 s. ISBN 978-80-86656-37-3. 

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.