Těžní lano

Těžní lano je ocelové lano, které slouží k vytažení osob a hornin z hlubinného dolu na zemský povrch. Nejčastěji je těžní lano je navíjeno na buben těžního stroje. V případě těžního stroje systému Koepe se lano nenavíjí, ale prochází po obvodu třecího kotouče zpět do jámy, kde je protizávaží (druhá klec nebo skipová nádoba). Předchůdci ocelového těžního lana byla lana konopná nebo ocelové řetězy.

Vynález

Vynález ocelového lana je spojen s báňskou činností. Wilhelm August Julius Albert (1787 Hannover – Clausthal), který pracoval v těžebním průmyslu, nebyl spokojen s konopnými lany ani s ocelovými řetězy. Konopná lana podléhala hnilobě a kovové řetězy praskaly bez varování. Wilhelm August postavil stroj, na kterém vystavoval řetězy opakovanému namáhání. Výsledkem jeho pokusů bylo zjištění, že selhání řetězů není způsobeno přetížením, ale únavou materiálu. Následovaly pokusy s ocelovým lanem, které se osvědčilo v dole Caroline a brzy se rozšířilo do celého světa.[1]

Další vývoj

Vynálezem a výrobou použitelného lana neskončil vývoj těžních lan. Na lana byly kladeny stále větší nároky:

  • s vytěžením vrchních slojí se zvětšila se hloubka šachet[2]
  • s intenzivnější těžbou se lano zatěžovalo klecí jenž pojmula více vozíků[2]
  • s intenzivnější těžbou se zrychlovala rychlost klece v šachtě

Byla vyráběna lana větších průměrů, ale toto řešení narazilo na fyzikální hranice. Proto se lana vyráběla z kvalitnějších ocelí, aby váha samotného lana nesnižovala jeho únosnost. Mimo těžního lana samotného bylo důležité i jeho upevnění na klec.[3] Konstrukce, kde byl konec lana ohnut o 180° a sevřen svorkami k lanu se neosvědčila. Kvůli deformaci lana svorkami a ohnutí lana v malém poloměru bylo toto upevnění zdrojem poruch. Proto se přistoupilo k upevnění bez ohnutí lana.[4] Ani upevnění patentovaným zámkem nebylo bez závad.[5]

Nehody

Četnost a závažnost přetržení lana byla zlehčována. Po přetržení lana v jámě Mathildenschacht psaly noviny o vzácné události, která se v Sársku stala naposledy před čtyřmi lety.[6] V německém tisku se v roce 1911 objevila informace, že za první desetiletí dvacátého století se použilo v Porúří 5163 těžních lan. Počet nehod se ve srovnání s předchozími desetiletími snížil, protože k přetržení během provozu došlo jen v 57 případech, což je 1,10 %. Ve Slezsku to bylo 1,12 % a v Sársku 1,11 %.[7] I přes zdokonalování lan docházelo k jejich selhávání:

Rok Stát Země Město Důl Produkt Počet mrtvých
1866 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Bottrop Prosper č. uhlí 14[8]
1874 Rakousko-Uhersko Čechy Kladno Kateřina č. uhlí 6[9]
1883 Velká Británie Anglie Redruth Wheal Agar měď, cín 12[10]
1898 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Wattenscheid Holand II č. uhlí bez obětí[11]
1898 Německo Horní Slezsko Bytom Paulusgrube (jáma Gotthardtschacht) č. uhlí 24[5]
1898 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Recklinghausen General Blumenthal (jáma III.) č. uhlí 17[12]
1899 Rakousko-Uhersko Slezsko Polská Ostrava Michaeli č. uhlí 2[13]
1900 Rakousko-Uhersko Slezsko Hranečník Jan Maria č. uhlí 13[14]
1902 Rakousko-Uhersko Slezsko Karviná Hohenegger č. uhlí 5[14]
1902 Německo Porýní-Falc Daaden Glaskopf 2[15]
1905 Francie Pays de la Loire Avrillé u Angers břidlice 15[16]
1906 Rakousko-Uhersko Čechy Kladno Ronna č. uhlí 2[17][18][19]
1907 Německo Sársko Püttlingen Gerhart (jáma Mathildenschacht) č. uhlí 22[6][20][21]
1907 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Essen Preussen I č. uhlí 4[2]
1907 Německo Sasko-Anhaltsko Klostermansfeld Zirkelschacht měď 3[22]
1907 Německo Dolní Sasko Volpriehausen Justus potaš bez obětí[23]
1910 Velká Británie Skotsko Bellshill č. uhlí 8[24]
1910 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Herne Shamrock (jáma I.) č. uhlí 3[25]
1910 Německo Horní Slezsko Bytom Ida č. uhlí 2[26][27]
1911 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Dortmund Fürst Hardenberg (jáma 2) č. uhlí 9[28]
1912 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Gelsenkirchen Graf Bismarck č. uhlí 4[29]
1913 Rakousko-Uhersko Slezsko Polská Ostrava Emma č. uhlí 7[30][31][32]
1914 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Oberhausen Oberhausen č. uhlí 1[33]
1915 Rakousko-Uhersko Slezsko Radvanice Ludvík č. uhlí bez obětí[34]
1917 Německo Severním Porýní – Vestfálsko Bochum Karel Bedřich č. uhlí 42[35]
1920 Německo Severním Porýní – Vestfálsko Ahlen Westfalen 14[36]
1920 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Dortmund Karlstuhle II 14[37]
1921 Německo Sasko Reinsdorf Florentin Kästner č. uhlí 12[38]
1923 Velká Británie Anglie Sheffield 40[39]
1924 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Hamborn Friedrich 6[40]
1925 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Essen Mattias Stinnes (jáma 5) č. uhlí 10[41]
1925 Francie Lotrinsko Merlebach Rebeau 51[42]
1928 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Erkenschwick č. uhlí 13[43]
1928 USA Severní Karolína 4[44]
1929 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Übach-Palenberg Carolus-Magnus č. uhlí bez obětí[45]
1929 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Bochum Hannibal č. uhlí 3[46][47]
1933 Německo Sasko Klostermansfeld Witzthum měď
1935 Polsko Halič Brzeszcze Brzeszcze č. uhlí 6[48]
1936 Československo Čechy Březové Hory Anna stříbro lano přepáleno[49]
1937 Československo Čechy Březové Hory Vojtěch stříbro 1(4)[50][51]
1941 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Rotthausen Dahlbusch č. uhlí bez obětí[52]
1946 Německo Dolní Sasko Peine Peine žel. ruda 46[53]
1961 Polsko Horní Slezsko Zabrze Zabrze - Königin Louise (jáma Carnall) č. uhlí 14[54]
1964 Německo Severní Porýní-Vestfálsko Hamm - Hessen Sachsen 18[55]
1974 Československo Slezsko Horní Suchá Prezident Gottwald č. uhlí 8[56]

Řešení problému

Byla prosazována řešení, která měla zabránit smrtelným úrazům způsobeným přetržením těžního lana:

  • zvýšené požadavky na kvalitu lan[46]
  • eliminace extrémních dynamických zatížení[46]
  • vývoj záchytných zařízení
  • zpřísnění předpisů týkajících se kontroly a údržby těžních lan

Kvalita lan

Část odborníků považovala kvalitu těžního lana za nejlepší bezpečnostní faktor a za mnohem důležitější než používání bezpečnostních zařízení k zachycení klece. Rozhodující bylo provedení takových opatření, aby se těžní lano nepřetrhlo.[46] Tato část odborníků odmítala bezpečnostní zařízení pro jejich neúčinnost při rychlostech padající klece. Zařízení nevyvine dostatečnou sílu k zachycení; pokud ji vyvine, dochází ke stržení vodítek. V případech, kdy se vodítka ve spodní části jámy přibližují, nenastane zbrzdění klece, ale vlivem sevření je klec rozdrcena.[28]

Eliminace extrémních dynamických zatížení

Odborníci se zabývali jízdním odporem klece, která není ve všech úsecích stejná a může zapříčinit rozkmitání. Tyto kmity vyvolávají síly, které překonají předepsanou nosnost lana, byť je stanovena s rezervou. Dopracování této teorie zabránily válečné události.[57] Patentovaná konstrukce č. DE456013C Zařízení na ochranu a zabránění přetržení dopravníkových lan Ernsta Freseho řešila problém pomocí bubnu upevněného na kleci. Na buben bylo navinuto těžní lano v několika otáčkách. Během běžného provozu byl buben zajištěn pojistkou, která zamezila jeho otáčení. Při zvedání těžní klece mohlo dojít k nadměrnému tahu těžního lana, po kterém byla pojistka bubnu uvolněna. Buben byl ale přibržďován, takže odvíjení lana proběhlo v delším časovém úseku, který postačoval k vypnutí motorů těžního stroje.[46]

Vývoj záchytných zařízení[58]

Záchytná zařízení mají 3 základní prvky:

  • pojistku, která uvolní mechanismus
  • zdroj energie, který aktivuje brzdu
  • brzdu, která přeměňuje kinetickou energii klece na jinou formu energie a tím zastavuje pohyb

Často se mluvilo o zádržném zařízení, ale ČSN EN 795 definuje zádržný systém jako technické řešení, které zabrání vzniku pádu. Jakmile dojde k pádu klece do jámy je vhodnější mluvit o záchytném zařízení.[59] V titulcích novin se objevily sugestivní otázky: „Je lepší silné lano nebo záchytné zařízení?[60] Pokud se nedařilo vyrobit spolehlivé těžní lano, upíraly se myšlenky techniků k zařízením eliminujícím následky přetržení lana. Byly vyvinuty záchytné systémy Calow, Lohmann, White &.Grant, Fontaine, Münzner a Friemann und Wolff.[61] Větší úspěšnost těchto zařízení bylo možno předpokládat v případech, kdy bylo lano přetrženo v blízkosti klece.[36] Zařízení se mohlo aktivovat, na rozdíl od situace, kdy plápolající lano bylo brzděno třením o stěny jámy a udržovalo zařízení v napětí.[2][28][62]

Jakmile povolilo napětí lana, čelisti zachycovače sevřely průvodnice[63] namontované na stěnách jámy a třením klec zastavily. Zařízení muselo působit na delší dráze; okamžité zastavení rozjeté klece by mělo následky jako nebržděný náraz. V roce 1933 se přetrhlo lano na šachtě Witzthum v Klostermansfedu (Sasko). I když klec spadla do hloubky 744 metrů, dva horníci utrpěli jen lehká zranění. Přes 3000 horníků mělo týdenní výluku, protože musely být opraveny průvodnice.[64]

Při pádu klece dne 12. září 1974 na Dole prezident Gottwald byly stopy po brždění v prvních 100 metrech, dalších 200 metrů stopy na průvodnicích nebyly a objevily se až 100 metrů od místa dopadu klece.[65]

Zpřísnění předpisů týkajících se kontroly a údržby těžních lan

V Německu došlo v roce 1912 ke zpřísnění předpisů pro jízdu na laně v dolech. Byly přijaty zásady, které se používaly i v jiných zemích:

  • při přepravě osob musí být zachováno pomalejší tempo, aby se zabránilo příliš tvrdému dosednutí klece s pracovníky
  • těžní lano musí trvale zaručovat minimálně šestinásobnou bezpečnost ve vztahu k maximálnímu zatížení
  • těžní lano bude mít certifikaci která bude obsahovat zkoušky ohybem, trháním a kroucením
  • těžní lano musí být zkoušeno po dobu nejméně tří hodin s obvyklým zatížením
  • po zkoušce nesmí mít lano závady
  • před začátkem ranní směny budou prováděny denní prohlídky lana s maximální rychlostí jeden metr za sekundu
  • strojník může být ve službě maximálně 9 hodin.[66]

Změny předpisů o jízdě v jámách na laně proběhly v roce 1913 i v českých zemích.[67][68] Po havárii dne 14. prosince 1914 v Ostravě na dole Emma byla provedena expertiza. Vyšetřováním se zjistilo, že na lano byl nanášen dehet kvůli jeho konzervaci. Do části lana, která při průchodu lanovnicí byla ohýbána, vnikl dehet hluboko. Dehet obsahoval kyselinu, která rozleptala vnitřní dráty a lano tak oslabil.[69] Na základě expertizy byly opět zpřísněny rakouské báňské předpisy. Nejen, že bylo zakázáno používat mazadla obsahující kyseliny, ale lana, která zajišťovala jízdu osob, musela být měněna každý rok. Předpisy také určily, že některé jámy jsou tzv. mokré, a musí se podrobit dalším nařízením.[69]

V roce 1922 zkontrolovala německá komise v Porúří a ve Slezsku těžní lana.[70] Téměř polovina lan, tedy 71 lan měla závadu. Většina závad nebyla provozně nebezpečná, ale u 22 lan byla nařízena jejich výměna. Důvodem byly rozpletené prameny, koroze a velký počet přetržených drátů. Komise označila lano se 64 porušením drátu za vyhovující, protože předpokládala, že se jedná o opakované poruchy na několika vadných drátech. V tomto případě se únosnost zmenšila o pouhých 5 %.[71] Zjištění opakované poruchy jednoho drátu by umožnilo lano vyrobené podle patentu č. AT77213B „Drátěné lano s průběžným označením pro lokalizaci konkrétního drátu" firmy Felten & Guilleaume.[72]

Po nehodě na šachtě Mattias Stinnes v Essenu bylo vzhledem k náladám ve společnosti zdůrazňováno, že nejde o přetržení těžního lana. Tato nehoda však ukázala, že i malá pevnost lana vyvažovacího může mít fatální následky.[42]

Dne 21. července 1927 byl vydán nový řád německého báňského úřadu pro jízdu na laně.[46] V Československu byly zásluhou Uhelné komise vydávány Hornopolicejní předpisy báňských úřadů Republiky československé. V jednotlivých svazcích byly vydávány předpisy jednoho báňského revírního úřadu. Svazek číslo 11 byl věnován předpisům vydaným Báňským revírním úřadem v Moravské Ostravě.[73]

V roce 1930 došlo na dole Konstantin Veliký k třetímu přetržení lana během dvou let.[74]

Stalo se, že právě prohlídka byla spouštěčem poruchy lana. Taková paradoxní situace nastala při pravidelné dvouměsíční prohlídce lana dne 6. února 1985 na Pomocné jámě ve Zlatých Horách (RD Jeseník). Při kontrole přejezdové rychlosti byly aktivovány záchyty. Následným spuštěním klece se na lanu vytvořily smyčky, které se zatáhly při jízdě nahoru, ale lano už bylo poškozeno.[75]

Požadavky na těžní lana jsou obsaženy ve Vyhlášce č. 415/2003 Sb. (Vyhláška, kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi)[76]

Výrobce lan

Výrobcem lan jsou např. Železárny a drátovny Bohumín. Při výrobě používají dráty se speciálním povrchem odolávajícím korozi. Lano je vyplněno plastem.[77]

Reference

  1. ↑ Zwei Orden für das Förderseil. Welt am Sonnabend. 1937-08-28, čís. 35, s. 4. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Und schon wieder ein Seilbruch. Vorwärts. 1907-04-04, roč. 24., čís. 78, s. 5. Dostupné online. 
  3. ↑ HONERT, Josef. Sicherheit in Berkwerk. Duisburger General - Anzeiger. 1925-02-22, roč. 44, čís. 81, s. 13. Dostupné online. 
  4. ↑ Förderkörbe und ihre Gefahren. Westfalische Zeitung. 1925-04-07, roč. 115, čís. 82, s. 9. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Nachrichten aus Stadt und Land: Beuthen. Gladbacher Volkszeitung. 1898-07-21, roč. 27., čís. 164, s. 3. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Telegramm: Völklingen. Duisburg-Ruhrorter Zeitung. 1907-03-18, roč. 34., čís. 129, s. 6. Dostupné online. 
  7. ↑ Nachrichten aus Westdeutschland. Kölnische Zeitung. 1911-02-23, roč. 1911, čís. 206, s. 6. Dostupné online. 
  8. ↑ Staats- und gelehrte Zeitung des Hamburgischen unpartheyischen Correspondenten. 1866-09-12, roč. 1866, čís. 216, s. 3. Dostupné online. 
  9. ↑ Restaurování pomníku havířů z Dolu Kateřina ve Vrapicích dokončeno. www.kpht-kladno.cz [online]. [cit. 2024-12-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ Ein suchtbares Grubenunglück. Neutitscheiner Wochenblatt für Stadt und Land. 1883-08-25, roč. X., čís. 34, s. 5. Dostupné online. 
  11. ↑ Wittener Zeitung. 1898-04-13, roč. 47, čís. 100, s. 2. Dostupné online. 
  12. ↑ Hagener Zeitung. 1898-09-30, roč. 85., čís. 229., s. 2. Dostupné online. 
  13. ↑ Arbeiterrisiko. Vorwärts. 1899-08-10, roč. 16., čís. 185, s. 4. Dostupné online. 
  14. ↑ a b MAKARIUS, Roman; FASTER, Petr. Memento důlních nehod v českém hornictví. Ostrava: Montanex, 2008. 461 s. ISBN 978-80-7225-271-8. S. 432 - 442. 
  15. ↑ Různé zprávy: Neštěstí v dole. Národní listy. 1902-11-03, roč. 42, čís. 302, s. 2. Dostupné online. 
  16. ↑ Velké neštěstí v lomech. Brněnské noviny. 1905-01-28, čís. 23, s. 3. Dostupné online. 
  17. ↑ Oběti svého povolání. Rovnost. 1906-01-16, roč. XXII., čís. 12, s. 6. Dostupné online. 
  18. ↑ Soudní síň. Právo lidu. 1907-10-03, roč. 16, čís. 273, s. 6. Dostupné online. 
  19. ↑ O otázce ručení majitele dolů za úraz havířů. Národní politika. 1907-10-03, roč. 25, čís. 273, s. 6. Dostupné online. 
  20. ↑ Neštěstí v dolech. Opavský Týdenník. 1907-03-20, roč. 38, čís. 23, s. 4. Dostupné online. 
  21. ↑ Grubenunglück im Mathildenschacht vor 116 Jahren. www.saarnews.com [online]. 2023-03-24 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. (německy) 
  22. ↑ Neštěstí v dolech. Národní listy. 1907-08-09, roč. 47, čís. 218, s. 3. Dostupné online. 
  23. ↑ Rheinland, Westfalen und Hessen: Uslar. Rhein- und Ruhrzeitung. 1907-08-19, roč. 60., čís. 193, s. 2. Dostupné online. 
  24. ↑ Osm horníku usmrceno. České slovo. 1910-01-21, roč. 4, čís. 16, s. 5. Dostupné online. 
  25. ↑ Neštěstí v dole. Čech. 1910-10-18, roč. 35, čís. 286, s. 5. Dostupné online. 
  26. ↑ Neštěstí v dolu. Národní listy. 1910-11-16, roč. 50, čís. 316, s. 3. Dostupné online. 
  27. ↑ České slovo. 1910-11-16, roč. 4, čís. 261, s. 5. Dostupné online. 
  28. ↑ a b c Ein schweres Grubenunglück auf Zeche „Fürst Hardenberg". General-Anzeiger. 1911-10-09, roč. 24, čís. 278, s. 1. Dostupné online. 
  29. ↑ Neštěstí v dole. Rovnost. 1912-01-23, roč. 28, čís. 17, s. 3. Dostupné online. 
  30. ↑ Neštěstí na šachtě. Rovnost. 1913-12-14, roč. 29, čís. 287, s. 5. Dostupné online. 
  31. ↑ K důlnímu neštěstí na Polské Ostravě. Rovnost. 1913-12-18, roč. 29, čís. 290, s. 6. Dostupné online. 
  32. ↑ Černá kronika: Hrozné důlní neštěstí v Polské Ostravě. Čas. 1913-12-16, roč. 27, čís. 344, s. 3. Dostupné online. 
  33. ↑ Aus Stadt und Umgegend. Mühlheimer Zeitung. 1914-11-30, roč. 41, čís. 292, s. 5. Dostupné online. 
  34. ↑ Těžné lano se přetrhlo. Lidové noviny. 1915-12-20, roč. XXIII., čís. 332, s. 2. Dostupné online. 
  35. ↑ Velké neštěstí na dole. Duch času. 1917-05-02, roč. 19, čís. 53, s. 4. Dostupné online. 
  36. ↑ a b Neue Sicherheitsvorrichtungen im Bergbau. Mannheimer General Anzeiger. 1920-12-15, čís. 570, s. 5. Dostupné online. 
  37. ↑ Neue Sicherheitsvorrichtungen im Bergbau. Dortmunder Zeitung. 1920-08-16, roč. 93, čís. 368, s. 1. Dostupné online. 
  38. ↑ Hohenstein-Ernstthaler Anzeiger. 1924-06-17, roč. 48., čís. 139, s. 2. Dostupné online. 
  39. ↑ Hrozná katastrofa v dolech. Rovnost. 1923-12-05, roč. 39, čís. 334, s. 4. Dostupné online. 
  40. ↑ Přetržené lano. Lidové noviny. 1924-07-29, roč. 32, čís. 378, s. 3. Dostupné online. 
  41. ↑ Die Ursache des Unglück. Central - Volksblatt. 1925-04-06, roč. 70., čís. 80, s. 2. Dostupné online. 
  42. ↑ a b Das Grubenunglück in Lothringen. Mettmanner Zeitung. 1925-03-28, roč. 55., čís. 72, s. 2. Dostupné online. 
  43. ↑ Opět velké důlní neštěstí. Rovnost. 1928-03-02, roč. 44, čís. 62, s. 1. Dostupné online. 
  44. ↑ Čtyři dělníci usmrceni při neštěstí v dole. Venkov. 1828-12-29, roč. 23, čís. 308, s. 6. Dostupné online. 
  45. ↑ Ein Förderkorb abgestürtz. Aachener Anzeiger. 1929-03-15, roč. 51., čís. 124 (208), s. 2. Dostupné online. 
  46. ↑ a b c d e f Das Förder-Unglück auf Zeche Hannibal. Stadtanzeiger für Castrop-Rauxel und Umgebung. 1929-12-04, roč. 55, čís. 330, s. 10. Dostupné online. 
  47. ↑ Das gerissene Förderseil. Bochumer Anzeiger. 1929-12-04, roč. 36., čís. 254, s. 5. Dostupné online. 
  48. ↑ Förderkorb in die Tiefe gestürtz. Mährisches Tagblatt. 1935-08-21, čís. 190, s. 2. Dostupné online. 
  49. ↑ Nebezpečný požár na příbramském dolu. Venkov. 1936-11-08, roč. 31, čís. 260, s. 3. Dostupné online. 
  50. ↑ Přetržené lano u těžní klace. Lidové noviny. 1937-12-10, roč. 45, čís. 619, s. 4. Dostupné online. 
  51. ↑ Jedenáct horníků v utržené kleci. Lidové noviny. 1937-12-10, roč. 45, čís. 620, s. 1. Dostupné online. 
  52. ↑ Schlagwetterpütt Dahlbusch. Südkurier. 1950-03-03, roč. 6., čís. 66, s. 6. Dostupné online. 
  53. ↑ Grubenunglück in Hannover. Südkurier. 1946-01-25, roč. 2., čís. 42, s. 2. Dostupné online. 
  54. ↑ Zabrze: oddano hołd poległym górnikom. nettg.pl [online]. [cit. 2025-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ 18 Tote in Rurhgebiet. Honnefer Volkszeitung. 1964-03-28, roč. 83., čís. 75, s. 1. Dostupné online. 
  56. ↑ admin. Přetržení těžního lana a pád klece do jámy na Dole Prezident Gottwald v Horní Suché 12. září 1974 [online]. 2025-01-20 [cit. 2025-02-07]. Dostupné online. 
  57. ↑ KNAPPER, G. Förderseilbrüche. Dortmunder Zeitung. 1920-08-20, roč. 93., čís. 368, s. 5. Dostupné online. 
  58. ↑ Przegląd Górniczy.. 1948, roč. 35, čís. 4, s. 410. Dostupné online. 
  59. ↑ Záchytné systémy proti pádu osob z výšek z pohledu platné legislativy. TZB-info [online]. [cit. 2025-02-08]. Dostupné online. 
  60. ↑ Ein starkes Förderseil oder eine gute Fangvorrichtung?. Emscher Zeitung. 1886-03-02, roč. 12, čís. 51, s. 3. Dostupné online. 
  61. ↑ Die bergmännische Ausstellung zu Gelsenkirchen. Wittener Volks Zeitung. 1893-07-27, roč. 1893., čís. 169, s. 3. Dostupné online. 
  62. ↑ Lapací přístroje. Horník. 1914-06-11, roč. IX., čís. 12, s. 3. Dostupné online. 
  63. ↑ JIČÍNSKÝ, Vilém; BALCAR, Emanuel. O ústrojích těžných a lezných. Katechismus budování důlního pro podůlní a dozorce. 1876, s. 119. Dostupné online. 
  64. ↑ Wochenschau. Neue Eisenstädter Zeitung. 1933-10-01, roč. X., čís. 40, s. 2. Dostupné online. 
  65. ↑ FASTER, Petr. Kompendium pro báňského záchranáře. Báňské záchranářství. 2000, s. 128. Dostupné online. 
  66. ↑ Verschärfung der Bestimmungen über die Gruben- seilfahrt. Mühlheim Zeitung. 1912-02-22, roč. 39., čís. 45, s. 1. Dostupné online. 
  67. ↑ Zákonná změna nařízení o jízdě v jamách na laně. Horník. 1913-09-19, roč. 8, čís. 19, s. 3. Dostupné online. 
  68. ↑ Zákonné nařízení o změně jízdy v jámách na laně. Horník. 1913-10-03, roč. 8, čís. 20, s. 3. Dostupné online. 
  69. ↑ a b Zostřené předpisy pro těžní lano.. Horník. 1914-02-14, roč. IX., čís. 4, s. 3. Dostupné online. 
  70. ↑ Das Grubenunglück bei Essen. Berliner Tageblatt. 1925-04-05, roč. 54, čís. 162, s. 6. Dostupné online. 
  71. ↑ Sonderbare Berichterstattung. Dortmunder Zeitung. 1922-03-02, roč. 95, čís. 104, s. 3. Dostupné online. 
  72. ↑ https://worldwide.espacenet.com/patent/search/family/003598829/publication/AT77213B?q=AT77213B
  73. ↑ Svazek 11. Báňský revírní úřad Moravská Ostrava. Hornopolicejní předpisy báňských úřadů Republiky československé. 1932, s. II. - IV.. Dostupné online. 
  74. ↑ Der Bergetat vor dem Landtag. Wittener Volkswacht. 1930-01-17, roč. 2., čís. 14, s. 7. Dostupné online. 
  75. ↑ Poškození lana na Pomocné jámě ve Zlatých Horách, RD Jeseník [online]. 2024-12-02 [cit. 2024-12-09]. Dostupné online. 
  76. ↑ 415/2003 Sb. Vyhláška, kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnost.... Zákony pro lidi [online]. [cit. 2024-12-05]. Dostupné online. 
  77. ↑ Prodej lana speciální konstrukce hlásí svou premiéru. ŽDB Drátovna a.s. [online]. 2023-01-06 [cit. 2024-12-05]. Dostupné online. 
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.